Výstavu, která připomíná tuto ojedinělou akci, jež se stala tečkou zlatých šedesátých let v oblasti české kultury i éry společenské svobody, otevřeli nyní pracovníci liberecké Oblstní galerie. Prohlédnout si ji mohou návštěvníci až do 20. září.
Věhlas výstavy stál ředitelku místo
Sochu a město připravilo před lety vedení liberecké radnice spolu s Oblastní galerií. Nynější výstava představuje na chodbě v prvním patře galerie jak jednotlivé výtvarníky, tak i jejich díla, jichž bylo po Liberci rozeseto přes sedmdesát.
Lidé si mohou na dobových fotografiích prohlédnout, jaké plastiky tehdy liberecké zákoutí krášlily. Některé z nich město vykoupilo a nechalo na jejich místech stát dodnes. „Je to výstava, která nemá areál a plot. Hledáme s výtvarníky společně odpověď na otázku, jaký celek vytvoří moderní umění a město, jehož architektonická koncepce je ve vývoji,“ uvedl tenkrát k výstavě starosta Jiří Moulis.
Seifertová zde prožila srpen 1968
Projekt obohatil veřejný prostor ve městě a sjížděli se sem na něj podívat zájemci z celé republiky. O akci dokonce referovala západoněmecká média, což bylo pro nastupující normalizační režim trnem v oku, a přispělo to i k propuštění tehdejší ředitelky galerie Hany Seifertové.
Seifertová patřila k výrazným osobnostem Liberce, mimochodem právě k ní na návštěvu přijel v létě 1968 Václav Havel s hercem Janem Třískou, aby zde později neplánovaně zažili srpnovou okupaci. „Navzdory nepříznivé výchozí situaci a své vnější šedi se stal Liberec velmi avantgardním kulturním centrem, v němž se dal žít neobyčejně zajímavý život,“ zhodnotila přínos projektu ředitelka Hana Seifertová.
Díky dobovým dokumentům a fotografiím si mohou návštěvníci galerie nyní živě představit například sochy Olbrama Zoubka na Šaldově náměstí, nebo ocelové kinetické přístroje Vratislava Karla Nováka, či měděná Křídla Františka Pavlů, která zdobila Jabloneckou ulici, a další pozoruhodné objekty.
