Tomáš Slavík je mužem mnoha tváří. Většina jej zná v roli profesionálního sportovce, ale často jej potkáte i u vody, kde relaxuje při rybaření. I když i tady mu jde o to chytit ten největší kousek. Navíc i přes své úspěchy je pořád nohama na zemi a snaží se bavit sebe i své okolí. Nejnověji hudebním festivalem JBC Fest a leteckou show Martina Šonky.

Jak byste se sám představil?

(smích) Jsem Tomáš Slavík, profesionální závodník na horském kole, závodím ve fourcrosse, městských sjezdech, downmallech (sjezd v obchodních centrech) a v mnoha dalších MTB disciplínách. Pocházím z Brna, ale aktuálně bydlím v Jablonci nad Nisou. Kromě toho se starám i JBC Bikepark na Dobré Vodě, pořádám JBC 4X Revelations a JBC Fest.

Proč zrovna Jablonec?

Jak už to tak v životě bývá, žena dokáže člověka přesunout přes moře, v mém případě přes celou Českou republiku. Hlavní důvodem tedy byla moje přítelkyně. Je vlastně jedno, kde bydlím, protože na závody musím stejně o víkendech jezdit. Na druhou stranu tady jsou parádní podmínky pro ježdění. Je tu nejtěžší fourcrossová trať na světě, spousta sjezdových tratí, v okolí je i pár bikrosových tratí, takže mohu naplno trénovat. Navíc tu je super rybařina, kterou mám rád. Prakticky tu mám všechno a jsem tu šťastný.

Takže berete Jizerské hory za své?

Bydlím v Jablonci nad Nisou a mám to tu strašně rád, ale srdcem jsem pořád Brňák.

Chtěl jste se stát profesionálním sportovcem od mala?

Kolo jsem osedlal poprvé v pěti letech. Samozřejmě to byl můj dětský sen, být jedním z borců z plakátu, ke kterým jsem tehdy vzhlížel. Měl jsem k nim velký respekt a dělal jsem pro to maximum. Teď se dá říct, že se mi to splnilo. Děti mě berou, chtějí podpisy a je to takový vrchol sportovní kariéry, kterého jsem mohl dosáhnout. Jsem profesionální závodník, dělám to, co mám rád, živí mě to, jsem šťastný a zdravý.

Jak vypadá všední den profesionálního sportovce?

Předně spousta lidí žije v omylu, že si jen cestujeme, bavíme se a vyhráváme peníze. Tak to ale není. Co se týče všedního dne, tak trénuji dvoufázově, vždy po dvou hodinách. Po tomto tréninku mám mnohdy dost natolik, natož abych vytvářel ještě nějaké další aktivity. Co se týče cestování, tak z toho znám prakticky pouze dálnice, hotely a místo závodu. Ve finále člověk ani nemá moc chuť se procházet po městě a je rád, když se dostane domů, protože za týden ho čekají další závody. Je to tvrdá dřina a není to úplně pro každého.

Kolik toho najezdíte?

Autem ročně tak kolem 80 tisíc kilometrů. Většinou jezdím sám. Je zajímavé, že většina dalších plánů, například pro JBC 4X Revelations, mě napadá právě při těchto dlouhých cestách. To je asi jediná pozitivní věc.

O víkendu do Itálie jste jel také sám?

Cesta vlastně začala už v pátek, kdy jsem jel do Německa testovat kola. Večer jsem se přesunoval do Itálie, kam jsem dorazil po půlnoci, a v devět hodin jsem už začínal závodit. Následně jsem zase nasedl do auta a jel zpátky do Jablonce, abych pomohl lidem, kteří spolupracují na JBC Festu. Opravdu jsem si to užil. Klidně můžu někoho vzít sebou, pokud mi nevěří. Myslím si, že dá dva víkendy. Chvíli ho ta dálnice bude bavit a pak se raději vrátí ke svojí práci.

Tomáš Slavík na domácí fourcrossové trati opět vyhrál.Zdroj: Martin Kubišta

Několikrát už jsme se setkali a znám vás hlavně jako velmi vstřícného člověka. Neodmítnete podpis, motivujete děti při jejich ježdění a jste neustále usměvavý. Jak to děláte?

Také mám svoje chvilky, ostatně jako každý. Většinou se ale snažím být usměvavý, v pohodě a to samé očekávám i od ostatních lidí, takže potom mám proti sobě bandu lidí, kteří jsou naprosto úžasní. Nevidím důvod, proč by člověk měl chodit naštvaný a šířit to dál okolo sebe. Je lepší, když jsou všichni šťastní a snažím se tomu napomáhat. Nedokážu to moc popsat. Prostě takový jsem.

On s tím souvisí i příběh Michala Kosíka, který je sice na vozíčku, ale svého snu se nevzdal a díky čtyřkolovému speciálu jezdí dál. Letos jste mu umožnil sjet si jabloneckou trať během JBC 4X revelations a v cíli jste byl velmi dojatý a moc jste mu fandil.

Ono to bylo všechno dohromady. Vždycky když projedu cílem, tak najednou ze mne spadne obava ze závodního výkonu, stres z toho, že se nám něco nepovede organizačně, navíc když člověk vyhraje, tak je z toho také trochu naměkko. Do toho všeho potom přijede i borec, který s námi kdysi jezdil, stal se mu úraz, ale nevzdal se a teď sjede tu nejtěžší fourcrossovou trať na světě. To je absolutní respekt před Michalem. Navíc pro všechny, kteří se podílejí na této akci, to byl úžasný moment.

Zmiňoval jste závodní stres. Ani jako ostřílený závodník jste se jej nezbavil?

Nezbavil. Někdy se před finálovou jízdou sám sebe ptám, jestli tohle mám zapotřebí. Deset tisíc lidí, kamery, všichni fandí, je to velký psychický tlak. Jakmile ovšem začnou se startovními povely, jsem v transu a nevím o světě. Až v cíli si zpětně přehraji, jak jsem jel. Když to vyjde a z člověka to v cíli spadne, říkám si zase, že ty nervy za to stály.

Máte před další akcí. JBC 4X Revelations mělo obrovský úspěch od prvního ročníku a jeho obliba neustále roste. Jaká máte očekávání před JBC Festem?

Něco jiného je sport a ještě extrémní, který je pro veřejnost zajímavý sám o sobě. Navíc těchto závodů se v republice moc nejede. Hudební festival je trochu jiná mise. Je tu velká konkurence. Když si člověk zapne rádio nebo otevře noviny, tak slyší a vidí spoustu pozvánek za letní zábavou. Myslím si ovšem, že my máme osobitý styl. Děláme věci srdcem a trochu jinak než ostatní. To je podle mne důležité. Navíc po předchozích ročnících Revelations jsem viděl, že takový druh akce tu chybí a myslím, že tu mezeru naším festivalem dokážeme zaplnit. Uvidíme, jak se k tomu postaví lidé, ale mám pozitivní přístup.

Mezi oběma akcemi, které pořádáte, ovšem nebylo moc času na odpočinek. Do toho jste jel o uplynulém víkendu další závody. Jak jste to všechno zvládali?

Tohle je věc, která mi naprosto vyhovuje. Revelations už máme zajeto. Všechno je v živé paměti a hudební festival připravuje stejná organizační skupina. Víme tak, co jeden od druhého můžeme očekávat, kdo má co na starosti a co má kdo dělat. Od Revelations proběhlo mnoho informačních schůzek a máme jasně dané úkoly. Jedinou překážkou by tak mohla být nečekaná událost typu vypadlé kapely nebo nepřízně počasí, ale to jsou stejně věci, které my už nedokážeme ovlivnit.

Na kterou kapelu se těšíte nejvíce?

Mojí srdcovou záležitostí jsou Pipes & Pints. Těším se také na Status Praesents, kteří jsou spojeni s bikovou scénou. Ono se dá hodně očekávat, že se na JBC Fest objeví i hodně závodníků. Přijedou také moji kamarádi z Brna, takže nemůžu vynechat ani kapelu Overhype. Zvědavý jsem ovšem i na hlavní hvězdy festivalu, kterými jsou Vladimír 518 spolu s Rocket Dogs a také Visací zámek. Opravdu si myslím, že i jako organizátor si festival užiju.

Jeden bod doprovodného programu je ovšem určen všem, kteří budou kolem přehrady. Martin Šonka nad vodní hladinou, to si nechá ujít asi málokdo. Proč jste se rozhodli pro jeho vystoupení?

Popravdě jsme se chtěli revanšovat i lidem, kteří bydlí kolem přehrady, protože víme, že za dva dny, kdy bude festival probíhat, tam bude nějaký hluk a naruší to jejich běžný víkend. Proto jsme chtěli uspořádat něco i pro ně. Martin Šonka by se měl nad jabloneckou přehradou představit v pátek 5. srpna v 18.45 hodin před kapelou UDG. Jeho akrobatické vystoupení by mělo trvat 15 minut. Můžu tak všechny jenom pozvat. Je to zadarmo, uvidíte jednoho z nejlepších pilotů na světě a navíc pro každého Jablonečáka je přehrada srdcovou záležitostí, takže to bude neopakovatelný zážitek.

Zdroj: Youtube