O víkendu odstartoval již sedmý ročník Sletu bubeníků. Osm špičkových hudebníků se sletělo na krátké soustředění do Parkhotelu Smržovka.

Již dnes budou mít nejprve od sedmnácti hodin handicapované děti a od dvaceti hodin široká veřejnost možnost prožít nevšední zážitek z divokého koncertu. „Výsledek tohoto setkání je vždy fascinující. Svým pojetím je Slet bubeníků naprosto ojedinělý a unikátní,“ upřesnila Ivana Hujerová, vedoucí Kulturního střediska ve Smržovce, které se o bubeníky po dobu pobytu ve městě stará.

Nejen o samotném turné a soustředění ve Smržovce povyprávěl duchovní otec projektu, bývalý člen kultovní skupiny Dunaj a respektovaný hráč na bicí a perkuse Pavel Fajt.

Proč jste si vlastně vybrali k soustředění Smržovku?
Máme tady vynikající podmínky pro zkoušení. Manažer často jezdí do Jizerských hor, a tím to nějak vzniklo. Navíc má sál kvalitní akustiku.

Jak bude vypadat letošní turné?
Máme tady tuny bubnů. Budeme hrát ethno skladby, přes rockové kompozice, vážnou hudbu, až po japonskou tradiční hudbu. Takový rozptyl jsme na turné dosud neměli.

Před lety jste působil v kultovní kapele Dunaj. Necítíte někdy nostalgii?
Já se v minulosti nerad přehrabuju. Ty desky jsou dobré, ale dnes to na mě působí, jako že to nahrál jiný člověk. Ale s členy kapely jsme stále přátelé. Ale nemyslím, že by byl možný reunion. Vždyť do kapely sáhla smrt. To by musel být nějaký impuls z venčí a musel by být pořádně silný.

Připravil jste si nějakou lahůdku?
Přivezl jsem vozembouch. To je velmi zajímavý, polozapomenutý nástroj, který má kořeny tady ve střední Evropě. Pořídil jsem si tympány, nástroje si i sám vyrábím, kvůli specifickému zvuku.

Jak vypadá váš den na soustředění?
Vojensky. Ráno snídaně, od deseti až do dvou zkoušení, pak tak do pěti přestávka a zase až do deseti makáme. Někteří jsou tak svědomití, že cvičí dlouho do noci.

Turné otevírá koncert pro handicapované děti. V čem je specifický?
Mezi těmito dětmi se dost pohybuji, protože provozuji muzikoterapii. Bubny dokážou probudit emoce. Pamatuji se na jeden takový koncert, kdy s námi zpíval Elvis Kititi z Konga. Těžce postiženou dívku do Parkhotelu v podstatě donesli. Když Elvis zpíval, náhle vstala a začala s ním tančit, dokonce se mi zdálo, jako by ho chtěla sbalit. Náhle z ní byl úplně jiný člověk. Elvis prostě našel klíč, kterým tu dívku odemkl. A bubny v sobě také mají tyto klíče.