„Půst se stal pro mnohé pokrytectvím. Jestli křesťané chtějí svou víru manifestovat takto, je to nesmysl,“ zdůrazňuje biskup Jelínek. Postní doba je totiž pro mnohé obdobím, kdy přestanou jíst maso nebo pít alkohol. Chtějí tak zdůraznit svou čistotu před Bohem. Často ale zapomínají na duchovní očistu. Antonín Jelínek upozorňuje, že smysl půstu je v něčem úplně jiném, než v odříkání si světských pochoutek.
„V postní době se má nad sebou člověk zamyslet. Jestli kráčí správným směrem. Měl by přemýšlet o smyslu svého života,“ říká biskup Jelínek. Půst je podle něj tedy především vnitřní záležitost, ne proklamace víry navenek. Podle biskupa Jelínka smysl půstu vyjadřuje citace z Bible. „Být štědrý k hladovému, nebýt netečný k vlastní krvi, obléknout nahého, odstranit ze svého středu násilí a ničemná slova…“ Iz 58,7-10.
Období předvelikonočního půstu začíná Popeleční středou, která letos připadla na 17. února. V tento den kněz dělá věřícím na čele kříž posvěceným popelem. Pro věřící popel symbolizuje a připomíná pomíjivost lidského života.
Šest neděl v období půstu nese zajímavá jména. Černá, Pražná, Kýchavá, Družebná, Smrtná a poslední šestá postní neděle Květnová. Po ní následuje pašijový týden, v němž si věřící připomínají Kristovo utrpení.
A jak názvy vznikly?
První neděle, Černá je podle smutečního oděvu žen. Připomíná se tak smutek z ukřižování Krista. Druhá Pražná je podle postního pokrmu, kdy se pražilo nedozrálé obilí. Po upražení se obilí používalo například pro přípravu polévky. Třetí neděli se slouží mše za odvrácení moru. Jeho příznakem bylo kýchání, proto nese název Kýchavá.
Poslední neděle, po které následuje pašijový týden, který připomíná Kristovo utrpení, se nazývá Květnová. Připomíná den příchodu Krista do Jeruzaléma, kdy lidé podle biblických evangelií stlali cestu ratolestmi z palmy. Půst končí velikonoční Vigílií na Bílou sobotu.
