Královna české hudební originality Vltava se po dvou letech vrátila na jabloneckou Rampu a obhájila svůj trůn.
Jestliže před dvěma lety působila lehce nejistě, po dvouročním tréninku se tahle parta sehrála a získala potřebné sebevědomí.
close
zoom_in
Kromě comebackového koncertu v roce 2010 jsem ji viděla pouze na festivalech a podobných akcích, kde dostávala prostor ani ne hodinu. Někdy i méně. Dostalo se tudíž jen na skladby, které zaujmou řadového posluchače.
close
zoom_in
Ani na Nebřenského osobitý humor moc prostoru nezbývá. V Klubu Na Rampě si to vynahradil. Celý koncert s fanoušky vtipně komunikoval a kytarista Peter Binder mu pohotově sekundoval. Autorské dvojce to šlape i bez papíru a pera.
Komediantské hity se už zabydlely
V první polovině skupina servírovala písně z aktuální desky Komedianti se vracejí domů, které už se rok po vydání desky zabydlely.
Z těchto kousků bych vyzvedla chytlavou Prodává se kytara, harmonicky zajímavou Jsem s tebou a romantickou slovenskou nevěstu Kristušu. Hudebníci desku ovšem vytvořili jako kompoziční celek. Deska zní nejlépe vcelku – všech třináct kousků, jak je autoři seřadili.
|
Čtěte také rozhovor se zpěvákem a kytaristou Vltavy Robertem Nebřenským: |
close
zoom_in
V druhé půli zazněly nejprovařenější hitovky i věci, které jsem od Vltavy ještě naživo neslyšela – Opilá kráska a Básník les.
Nejhezčím zážitkem a zároveň překvapením se stala písnička „pro zapalovače" Náruč sto let mám už prázdnou. Ta měla původně vyjít na desce Komedianti se vracejí domů, ale kapela na ní chce ještě pracovat. „Nyní vám zahrajeme věc, kterou vůbec neumíme," pojistil se proti případným chybám Robert Nebřenský. Teď už jen zbývá doufat, aby nás kreativní parta potěšila další deskou, na kterou tento kus umístí.
Kapela pro všechny věkové skupiny
Na „vltavím" koncertu na Rampě jsem zaznamenala ještě jeden nevšední jev. Pod pódiem si dala sraz nová generace fanoušků. Dovolím si tvrdit, že na žádném koncertě se nesešlo tolik ratolestí (viz fotogalerie). V sále se ani nekouřilo.
Bohužel věkově nepatřím k návštěvníkům „staré" Rampy. Zažila jsem pouze její dozvuky, zhruba dva roky před její rekonstrukcí, kdy už Vltava nehrála (2003-2010 Vltava nevystupovala). Přesně takto si představuji tu sentimentálně opěvovanou rodinnou atmosféru původního klubu.
close
zoom_in
Na koncertu také dostaly prostor vyhrávky a sóla, kterými kapela nešetřila a pořádně se vyblbla. Když už Vltava začala hrát Kapitána pejska, Zajíce a kozu, Prasátko a Bezvadného chlapa, došlo mi, že se koncert chýlí ke konci. Zpěvák to za okamžik potvrdil.
Muzikanti museli dvakrát přidávat a posluchači jen tak pětici pustit nechtěli. Vltava skončila, jak se říká, v nejlepším. Rozloučila se humorným popěvkem Básník les.
