Zdroj: DeníkZastihl jsem vás smutného z toho, že brazilský tým na MS v Kataru nepostoupil. S vaší domovinou si kdekdo spojí především skvělý fotbal. Jak to s ním máte vy osobně?
Asi vás překvapím, ale přiznávám, že nejsem žádný fotbalový fanda. Spíš naopak si leckdy říkám, jak je to možné, že tolik peněz se do toho vkládá a podobně. Ale jednou za čtyři roky se ve mně něco probudí a musím se na zápasy dívat. Vím už dokonce, co je faul, orientuji se v základních pravidlech hry. Mistrovské zápasy, jako byl například ten Brazílie – Chorvatsko, si potom užívám. I když teď jsem byl z výsledku smutný. Ne až tak kvůli tomu, že Brazilci prohráli, ale spíše mě mrzí, jaká nastala v mé domovině nálada. Vím, že vítězství by národ spojilo, protože bohužel je v současnosti společnost hodně rozdělená z politických důvodů. Já myslím, že vítězství na světovém šampionátu by byla dobrá šance, aby se situace v zemi zase zlepšila. Fotbaloví bozi tomu tentokrát ale asi nechtěli.

Když neřešíte tolik fotbalové tabulky, kluby, výsledky, zaujme vás tento sport něčím jako scénografa, výtvarníka?
U utkání, ve kterých se dobře hraje fotbal, mě fascinuje ten doslova tanec hráčů. Jak jeden posílá míč na druhého, když hráč umí projít s míčem mezi obránci a podobně. Když je to skoro jako podle nějaké choreografie, tak mě to opravdu baví.

A co emoce, kostýmy, barvy, tance brazilského publika?
Jasně! Naše publikum je něco úžasného, ale tím, že jsem na něj zvyklý od mala, mě to už tolik v televizním přenosu nefascinuje. Samozřejmě je jedna věc koukat na zápas přes televizní obrazovku a druhá být přímo na místě, v hledišti. To je samé jako při brazilském karnevalu, být v tom, ta smršť emocí, to se nedá popsat.

Zuzana Froňková.
Jakmile jsem ponořila ruce do vlny, už jsem je nevyndala, říká oceněná tvůrkyně

Když jste zmínil karneval, chystáte se na něj?
V Brazílii jsem už nebyl šest let a ani v dohledné době se tam nechystám. Na česko-brazilský karneval, který má už tradici v Novém Boru, ale na sto procent půjdeme, je součástí našeho života. Připomíná mně ty průvody, které jsem poznal v menších brazilských městech. I když se přiznám, že na něj zatím nemám žádný kostým rozmyšlený. Připadá mi, že je do února ještě daleko. Posledně jsme to měli podobné, na poslední chvíli jsme vzali síťovinu z tylu, používaného na zahradě proti ptačím zlodějům úrody borůvek. Doplnil jsem ho pak jen velkými třpytivými řetězy z vánočního stromečku a byli z toho „Tři moskytiéři“.

Jistě, máme teprve advent a vánoční svátky. Jak si je pamatujete z Brazílie, jak se slaví tam?
Mám na ně krásné vzpomínky. Vánoce jsou v Brazílii obrovsky důležité. Na rozdíl od toho, co se kolem Vánoc děje v Česku a dalších evropských zemích, si lidé v Brazílii uvědomují, že Vánoce jsou oslavou narození Ježíše Krista. V Evropě jde jen o velkou oslavu s dárky. Málokdo si tady uvědomuje původní smysl, ten zde podle mého úplně vyprchal. V reklamách, které se na nás hrnou, se neukazuje betlém, nanejvýš Santa Claus a jen dárky, dárky a dárky. Obchod, obchod. A ještě se ukazuje taková ta ideální mladá rodina. Spousty lidí ale nemají tolik nablýskaného štěstí. Vánoční svátky přeci mají být i časem přemýšlení právě o těch, co nemají kompletní rodiny, nezapomínat, že je válka, o odkazu Ježíše Krista. O rčení Miluj bližního svého. Je trochu paradox, že to říkám právě já, kdo má židovské kořeny.

Jak Brazilci využívají tento jedinečný čas na konci roku?
K setkávání rodin, ale je toho více. Chodí na mše ve velkém počtu. Navíc když se o Vánocích rodina schází, tak nejde jen o její úzký okruh. Schází se celá široká rodina, babičky, dědečkové, tetičky, strejčkové ze všech stran, děti od strejdů. Všichni ti bratranci a sestřenice se znají od malička. Vánoční oslava v mé vlasti znamenala, že se u stolu posadí minimálně 30 osob. Je sice léto, ale zdobíme stromečky, většinou jen umělohmotné, protože přírodní smrčky, jedle a borovice nemáme. Rodina se snaží krásně vyzdobit celý dům, celé obydlí. Jednou z věcí, která v těchto dnech patřila do brazilských domovů, byl hezký betlém.

Liberecké hospody do konce c. k. monarchie. Jiří Bock.
Fenomén hospod je blízký všem společenským vrstvám, říká liberecký badatel

V Čechách se stal nejrozšířenější tradicí kapr, řízek, bramborový salát, jak to mají Brazilci s vánočním jídlem?
Jde o velkou hostinu, kdy každý z hostů přinese něco k jídlu. Máme u štědrovečerního pokrmu dvě tradice – jednou je pečený krocan a druhou je ryba. Nikoliv kapr, ale většinou sušená treska Bacalao. Tato tradice přišla z Portugalska. Bramborový salát se u nás ovšem chystá také. Neděláme ale cukroví, jak známe z Čech. O sladké se však brazilská rodina nepřipraví. Nejčastěji se připraví nějaký ořechový dort, speciální dort pro ten slavnostní den, aby měl třeba i několik pater. Rád pak vzpomínám i na tradici, kdy se z veky dělají francouzské toasty, na másle osmažené, posypané cukrem a skořicí. Ty mám moc rád. Podstatné je, že jednoznačně jde o oslavu rodiny, a ne o nějakou show s dárky nebo o karneval.

Před vaším domem je na stožáru vlajka Křišťálového údolí, má podle vás tento projekt smysl?
Jsem z projektu CRYSTAL VALLEY, jak se v Libereckém kraji rozvinul a uchytil, velmi nadšený. Chválím, protože konečně se „tam nahoře“ někdo probudil a uvědomil si, že české sklo je jedno z největších bohatství, které tahle země má. Stejně jako u Brazílie lidem naskočí v mysli zkratka – fotbal a káva, u České republiky se cizincům vybaví pivo, křišťál, někdy i hokej. U nás v Brazílii ale lidé pomalu nevědí, co hokej je. Sklo a sklářství je český poklad. Díky projektu Křišťálové údolí má marketingovou podporu a moc pěkně organizované akce. Jsem pyšný, že mohu být se svým ateliérem i jejich součástí. Do dnů otevřených dveří se pravidelně zapojuji. Většina republiky si začala myslet, že české sklo skončilo v roce 2008. S projektem Křišťálového údolí se zase začínají probouzet a vidí, že se dělá v mnoha fabrikách, provozech, dílnách a ateliérech „milion“ úžasných věcí pro celý svět.

Známý český rapper Paulie Garand vydává své deváté album nazvané Amonit.
Během covidu jsem si sáhl na dno. Psaní desky byla terapie, líčí rapper Garand

Ceny energií vylétly do závratných výšek. Používáte speciální elektrickou pec, jak se s tím vypořádáváte?
Ani mému studiu se razantní zdražení nevyhnulo a práci prodražilo, i když dopady zatím nepociťujeme až tak šílené, jak slyším odjinud. Také tím, že vytvářím umělecké sklo a nezabývám se velkovýrobou, pracuji s pecí nárazově, se snažím krizi zvládnout. Klient je v dnešní době už na vyšší cenu připravený.

Oblíbil jste si vytvářet své umělecké sklo metodou fusingu. Chcete se jí nadále věnovat?
Ano. poslední roky se skutečně zaměřuji na takzvané spékané sklo, někdy nazývané jako lehané sklo. Vytvářím kompozice a tvary a potom je tavím ve speciální fusingové peci. Technika, se kterou pracuji, mi dává možnost si dílo v klidu přichystat, potom pec zavřít a nechat výsledek trochu i náhodě, pec otevírat a zavírat a mít pod kontrolou. Pokud jde o motivy, miluji antiku a začal jsem ji objevovat i pro svou sklářskou tvorbu. I v těchto dnech pracuji hlavně s plochým sklem, začal jsem dělat figurální věci. Práce, které se teď věnuji, se dá říci angažované umění, nahlas mluvím o LGBT komunitě, ke které se hlásím, ale i o všech dalších minoritách. Na co jsem pyšný, je, že jsem se letos dostal do katalogu nejpřednější instituce světa v našem oboru, kterou je Corning Museum of Glass v USA. Vydává v katalogu každý rok sto nejzajímavějších prací z celého světa a jedna prezentovaná plastika je moje. Jsem rád, že i v cizině vidí, že práce, kterou dělám, má smysl.

Ricardo Hoineff
Scénograf, sklářský výtvarník, narozen v roce 1968 v Rio de Janeiro. Po gymnáziu studoval Školu výtvarných umění, vizuální komunikaci, produktový design a scénografii. V 90. letech studoval scénografii na DAMU v Praze. Od roku 1993 byl prvním latinskoamerickým dýdžejem v Česku, DJ Tucano. Pracoval pro divadla v Opavě, Liberci, Praze, Plzni a Karlových Varech. Mnoho let působí v televizních studiích. Na TV NOVA například vymyslel znělku pro Občanské judo, Kampaň „Roztančené léto“ (Novamba), spoty na Vražedné léto, Vysmáté léto nebo design Volejte řediteli. V České televizi vytvořil přes 160 projektů od Redesign ČT v roce 2007 po znělky StarDance, dekorace Sama Doma a Máte Slovo. Teprve v letech 2010–2013 absolvoval Vyšší odbornou školu sklářskou v Novém Boru. Zapojil se do pořádání vyhlášených brazilských karnevalů v Novém Boru. Od zimy 2016 žije a tvoří v obci Slunečná na Novoborsku. Hrdě se hlásí k letitému a harmonickému vztahu s přítelem Radkem.