„Existujeme od roku 1985. Pro naše aktuální půlkulaté jubileum jsme vymysleli, s naším grafikem Martinem Velíškem, název  „35 let dobře namazáno,“ řekl lídr a motor UJD Miroslav Wanek (57 let). Je věkově nejstarší člen kapely, hraje v ní na kytaru a klávesy, zpívá, píše hudbu i texty. Jeho syn je osobitý písničkář Jakub Čermák, ten ovšem v UJD nehraje. Jen jim občas natočí zajímavý videoklip. Druhý, věkově nejstarší člen Už jsme doma, je autor obrázků pro soubor Martin Velíšek. To on vytvořil a vymyslel pestrou image aktuálního turné „35 let namazáno“, na obrázku na něm jede prase na lyžích. Dál v kapele hrají Pepa Červinka (už 16 let, basa, zpěv, úsměv) Adam Tomášek (v UJD baví 15 let, trubka, zpěv) a Vojta Bořil (u Waneka je 4. rok, bicí). Stejný tým, jen bez výtvarníka Velíška, oslaví svou hudbou s fanoušky 35 let v pátek večer v Liberci.

| Video: Youtube

„Na severu Čech zahrajeme v Liberci a pak i druhý květnový víkend 8. - 9. 5. 2020 na benefici Útulek Festu 2020 na hradě Střekov. Na obou místech zazní hlavně písničky z našeho nejnovějšího alba „Kry“ (2018). Zazní jich šest, ale jsou poměrně dlouhý; vytváří téměř dvě třetiny našeho repertoáru,“ uvedl lídr UJD. Nevynechají ani starší kousky; od úplně nejstaršího „Jo anebo nebo“ přes novou verzi písničky „Uši“, jak ji má skupina na cédéčku „Tři křížky“ (2015) a snad i něco z legendárního alba „Hollywood“ (1993). Zkrátka Už jsme doma živě nabízejí průřez většinou svých alb…

„Kry jsme vydali loni, ale zatím jsme je moc nehráli. „Kry“ krom existencionálního a filosofického kontextu, obsahují i téma míjení, ztráty soucitu, ztráty lidství a empatie v souvislosti s uprchlíky. Slovo Uprchlík se přitom snad už ani nepoužívá, lidé mají asi černé svědomí. Rádi jim říkají migrant. Zapomínají - a úplně záměrně, vytěsňují si to z hlavy - že většina těchto lidí opravdu utíká. Prchají před válkou, před bombami a hladem. Snaží se zachránit si život, nebo si ho zlepšit. To je jedna stránka věci. Druhá je ta konkrétní. Když už je na moři loď narvaná lidmi, dvě stě tři sta lidí se tísní na malé bárce, tak do nich přece nemůžu strkat tyčí, cpát je pod vodu! Musím je chránit, pomoci jim. Jestli-že se tu ohánějí někteří lidé křesťanstvím, tohle je pravidlo číslo jedna! Musím pomoci, a až potom mohu řešit, jak dál, co s nimi. A jestliže si možná většina naší společnosti myslí, že to tak není, že jsou uprchlíci jen smetí, které je třeba zamést pod koberec, topit je jako koťata, je to hrozné. Děsí mě, jak se k tomu staví někteří lidé na internetu. Nejradši by uprchlíky odstranili, zapálili, zničili. To je totální barbarství, naprostý hnus,“ je si jist Miroslav Wanek.

Když hráli UJD v krajské metropoli naposledy, bavili a roztančili  publikum Muzea města Ústí, těšili se na japonské turné. Jak dopadlo? Užili si i v Japonsku diváci art punkovou energii kapely v kombinaci s kytarami, klávesami, trubkou a nově i Mirkovým samplerem? Od té doby hráli UJD v Japonsku dvakrát. Naposledy před pár měsíci, celkově po šesté. Měli pět nových míst, bavili kluby i bary, kde kapela dřív hrála a už se jí tam během let vytvořila fanouškovská základna.

„Mám Japonsko hrozně rád, hrát v zámoří je ale vždy finanční handicap. Oproti místním kapelám máme navíc letenky, je to tam obecně dost drahé: finance budu muset časem řešit. Buď sponzorsky, nebo se dostat na velké festivaly, kde nás líp zaplatí. To je jedna stránka věci. Druhá je, že člověk hodně cestuje, pozná víc míst i nové lidi. Je to vždy skvělý, Japonsko mě baví, miluju místní jídla i lidi. Jsou srdeční, jen je někdy těžší se k nim dostat. A to obecně, do Japonska. Když už se to povede a přijmou vás za své, jsou skvělí. Možná nejsrdečnější lidé, s jakými jsem se kde ve světě potkal,“ pochvaluje si rocker i punker Wanek, ctitel hudební avantgardy i spolupracovník alternativní skupiny The Residents z USA. Aktuálně zjara s jejich zpěvákem chystá vydat u rakouského vydavatelství Klanggaleri unikátní koncertní album „Moravian Meeting“.

| Video: Youtube