Sprejery z Divadla F. X. Kalby omilostnili. Jsou to volové, smál se režisér

Herci Divadla F. X. Kalby jsou v suchu, do basy za vandalismus nepůjdou, zaplatili pouze pokutu a užili si noc ve vazbě. Dnes je čeká premiéra jejich nové inscenace LSDown v Malém divadle.  close zoom_in

O hře vyprávěli v rozhovoru všichni tři otcové. S námětem přišel Jakub Albrecht, napsal ji Tomáš Dianiška a režíroval Braňo Holiček.

Jaký člověk byl podle vás hlavní hrdina hry LSDown, Timothy Leary?

Braňo: Nespoutaný, odvážný, sebestředný, egoistický…

Tomáš: Byl to takový kecálek, blázen, ale my ho takového nemáme. Nakonec ta naše hra není moc o drogách. Na dnešní poměry by byl blázen v nedobrém slova smyslu. Byl chytrý a byl to génius, ale na dnešní dobu by byly jeho nápady scestné.

Jakub: Byl to fanatik, který své myšlence dokázal obětovat všechno. Věřil jí až do poslední chvíle, čímž nehodnotím, jestli byla dobrá nebo špatná. Byl v tom ten fanatismus a oddanost věci. Naprosté přesvědčení.

V naší inscenaci to máme trošku jinak. V konci svého života u nás polemizuje, jestli to bylo správně. Nevím, co se odehrávalo naposledy v jeho hlavě, ale myslím si, že se svých myšlenek držel do poslední chvíle. Což mi přišlo obdivuhodné. To přesvědčení.

S osobou Timothy Learyho jste přišel vy? Jak jste ji objevil? Proč vás zaujala?

Jakub: Na cestu na Nový Zéland jsem dostal od kamarádky knížku Záblesky paměti. Věděla, že mám rád životopisné knihy, ale asi nečekala, že mě to tak pohltí. Přečetl jsem ji jednou a podruhé už jsem si v ní začal podtrhávat a napadlo mě, že by to bylo dobré na zpracování.

close zoom_in Vy hrajete hlavní postavu, jak se vám hraje? Ztotožňujete se s ní?

Jakub: Líbí se mi na tom, že to není jasná postava. Je barevná, není černobílá. Není to jen dobro nebo zlo. Mísí se to. I já s tou postavou nesouhlasím, bojuju s ní. Snažím se pochopit, proč jde za svou věcí a kašle na ostatní a za ním padají mrtvoly. V tomhle to může být velká postava. Doufám, že to bude vidět i na jevišti.

Z Learyho života jste vybrali jen ty zajímavé momenty, nejde tedy o autobiografickou hru, můžete prozradit nějaké vybrané útržky jeho života? Vycházeli jste z dokumentu Timothy Leary je mrtvý a publikace Záblesky paměti?

Braňo: Já jsem k textu přistupoval už spíše jako k „hotové hře" či materiálu, se kterým můžu jako režisér volně nakládat. Výběr situací byl spíše na autorovi textu, tedy na Tomáši Dianiškovi.

Tomáš: Podobá se postavě Alana Turinga z Přísně tajné. Volil jsem ty momenty, co mi přišly zajímavé. Drogové testy na amerických vojácích, to mi přišlo poutavé. Ve Vietnamu sice nebyl, ale já jsem tam zařadil scénu, ve které byl. Bude tam také postelová scéna Johna Lennona a Yoko Ono v Kanadě v hotelovém pokoji, chodili za nimi novináři a známí lidé. Leary s manželkou za nimi také přišli. V jeho době vznikla i písnička Timothy Leary je mrtvý, podle které se asi pak i pojmenoval dokument, který vysílala ČT1 a my jsme na něj koukali na první zkoušce.

Braňo, s Divadlem F. X. Kalby už jste spolupracoval na Googling and Fucking a Přísně tajné: Hrubá nemravnost, vidíte nějaké změny, posuny?

Braňo: Tím, že se už opravdu dobře známe, tak víme, co od sebe můžeme vzájemně očekávat. Je to výhoda a nevýhoda zároveň. V případě LSDown, je rozdíl také v podpoře ze strany divadla. Předchozí věci vznikaly více punkově. Což má také své výhody a nevýhody zároveň…

Je velký rozdíl, když máte k dispozici zázemí od Divadla F. X. Šaldy? Co vás baví více, divadlo se vším všudy, nebo více na vlastní pěst?

Braňo: Trochu jsem to naznačil v předchozí odpovědi. Když člověk dělá divadlo punkově, tak to dělá hlavně proto, že to chce udělat, a odpovědnost za výsledek není tak velká. Tedy myslím, že je odvážnější, než když cítí "za zády instituci". Nicméně servis a volnost, které nám divadlo dalo, jsou neobvykle velkorysé.

Hru jste vlastně vytvořili ve třech. S námětem přišel Jakub Albrecht, hru napsal Tomáš Dianiška a vy ji režírujete. Jak probíhá vaše spolupráce?

Braňo: Je to vždy stejné. Mně se v prvních fázích nikdy moc nelíbí to, co Tomáš napíše. Tedy, mám s tím problém jako s celkem. Tomáš z mého pohledu píše zajímavé, nápadité a dobře vystavěné situace. Jako celek to ale moc nedává smysl. Takže společná práce nastává při přenosu na jeviště, kde tomu ten smysl dáváme. Myslím, že se nám to zatím daří. Řekl bych, že je to více o štěstí, než rozumu…

Preferujete, když hra vzniká ještě při zkouškách. Od Tomáše Dianišky jste tedy dostal nějaký základní scénář, který se na zkouškách rozvíjel? close zoom_in

Braňo: Já se z devadesáti procent zabývám čistě autorským divadlem. Tedy bez jakéhokoliv pevného textu. Do těch deset procent se dá zahrnout například právě spolupráce s Kalbou. Tomáš je tolerantní a nechá mě s textem pracovat, jak uznám za vhodné. Na druhou stranu, se ho samozřejmě snažím ctít jako autora. Někdy je to boj, většinou však zábava.

Každý herec hraje několik postav, ve hře se objeví i legendy šedesátých let, na jaké postavy se mohou diváci těšit?

Braňo: Mick Jagger, Andy Warhol, Yoko Ono, John Lennon, Simon, Garfunkel,…

Jaké období z života Johna Lennona ve hře ztvárníte?

Braňo: V LSDown je přímo scéna rozhovoru "In Bed", kdy byli Yoko a John na protest v posteli. Naše zpracování je ale poněkud „zvrácenější".

Václav Helšus jako jediný z protagonistů zažil 60. Léta, zúročíte nějak jeho vzpomínky?

Braňo: Myslím, že se nám do zkoušení dostaly zážitky všech herců, stejně tak jako vzpomínky. Tedy Václav rozhodně přispěl.

Co říkáte na svéráznou propagaci LSDown sprejováním po libereckých budovách?

Braňo: Jsou to volové.

Jak dopadl váš malý noční výlet a sprejování?

Tomáš: Včera nám přišel rozsudek. Případ nakonec odložili. Pro nás byl dostatečný trest celé to řízení a náš noční pobyt ve vazbě. Také jsme museli zaplatit škodu tři tisíce korun.

Leary byl také ve vězení. Za co?

Tomáš: V jeho době byly drogy legální a nemohli ho za ně zatknout, tak mu nastrčili dva vajgly marihuany a za ty ho odsoudili.

Braňo, teď trošku odbočím od hry LSDown. Co vy sám chystáte? Co je u vás nového? Nějakou režii, divadelní, seriálovou nebo filmovou roli?

Braňo: Po Demu demokracie, které jsem dělal v domovské Ypsilonce, je LSDown mou druhou režií v této sezoně. Dále mě čeká režie v Minoru a pak v Divadle v Dlouhé. Rád bych se taky víc věnoval projektu Ypsilon na druhou, který vzniká v Ypsilonce, a měl by otevřít brány divadla dalším mladým umělcům.