Jarmila Haldová (* 1951), rozená Havlíková, si vydobyla jméno ve výtvarném světě nápaditými a sochařsky dovednými dřevěnými skulpturami a reliéfními obrazy, osvědčila se však i jako minuciózní malířka botanických krás i jako ilustrátorka pohádek a tvůrce papírového, typicky českého betlému. Kromě svých kulturních závazků v regionu bydliště stačila porodit čtyři syny. Od dětských let se intenzivně zajímá o historii, později také o botaniku, kterou se celý život zabývá její manžel.

Její otec Václav Havlík (* 1921), absolvoval studium na UMPRUM, která též jeho úsilím byla povýšena na vysokou školu. Působil v profesionálním loutkovém divadle prof. Skupy – Divadélku Spejbla a Hurvínka – jako scénograf a poté byl členem nového profesionálního loutkového divadla v Praze – Ústředního loutkového divadla – v téže funkci a navíc i jako šéf výpravy. Jedenatřicet let vyučoval loutkářské technologii na Katedře loutkářství Divadelní fakulty pražské Akademie múzických umění.

Matka Jarmila Havlíková (* 1923), absolventka UMPRUM, studentka profesora Muziky, zkušená kreslířka a malířka, naplňovala dlouhá léta své výtvarné kreace úsměvnou pohodou, vyvedenou často až do milého šibalství. Byla vyhledávána jako ilustrátorka mnoha dětských knížek, realizátorka loutek, objednaných většinou zahraničními divadly.

Vážnější uměleckou tvorbu Jarmily Haldové lze vystopovat již v sedmdesátých letech, kdy vytvořila množství botanických ilustrací na špičkové úrovni. Některé z nich byly publikovány v zahraničních odborných botanických časopisech. Proto je od této doby známá v zahraničí (především USA a Velké Británii) jako vynikající ilustrátorka rostlin. Dokládá to několik stran odkazů v celosvětovém seznamu botanických ilustrací (Index Londonensis). V roce 1975 se s rodinou přestěhovala z Prahy do Sedloňova v Orlických horách, kde začala tvořit dřevěné plastiky s dětskou tématikou – inspirace doma měla věru dost.

Později začaly vznikat větší tématické celky: kolekce bohů z řecké mytologie, soustružené a kolorované postavy z Mozartových oper, postavy z Babičky Boženy Němcové.

V osmdesátých letech pracovala Jarmila Haldová v rychnovském okresním muzeu, kde realizovala několik zdařilých výstav.
V průběhu devadesátých let ilustrovala pět sešitů a jednu knihu pověstí z Orlických hor a Podorlicka, vydávaných Okresním muzeem a okresním archivem. V posledních letech ilustrovala dva díly pohádek z Orlických hor J. Lukáška a knihu místních německých báchorek Babička vypravuje ve dvojjazyčném vydání. Nelze opomenout stovky botanických ilustrací do čtyřech obsáhlých monografií prvosenek, hořců, pivoněk a lýkovců, které zpracoval její manžel. Dvě z nich vyšly v USA, zbývající si autoři vydali vlastním nákladem. Ty znovu autorku proslavily především za hranicemi - dokládá to hodnocení z prestižní výstavy umělců věnujících se botanické ilustraci z února 2005 (11th Internacional Exhibition of Botanical Art § Ilustration, Hunt Institution for Botanical Documentation Carnegie Mellon University Pittsburgh, Pensylvania, USA, 2004 – 2005).

Výstava v Galerii Belveder
K nápadu vytvořit kompletní soubor českých panovníků jistě přispěla práce na dvaatřiceti reliéfech světců pro katolickou nadaci pro nevidomé. Projektu českých panovníků se intenzivně věnuje již jedenáctým rokem. Historický materiál však samozřejmě sbírala mnohem dříve. Autorka studovala odbornou literaturu, pátrala v archivech, konzultovala s historiky a dalšími odborníky. Dosud vytvořila bez mála sto reliéfů a pilně tvoří další.

K záměru vytvořit galerii postav českých panovníků a panovnic vedlo Jarmilu Haldovou několik podnětů. Obdiv k obrazům králů a knížat v sálech hradů a zámků a přání vytvořit podobnou galerii pro sebe. Zaujetí pro vývoj oděvů a jejich využití v nejvrcholnější podobě na knížecích a královských postavách. Také celoživotní zájem o historii, které jsou panovníci významnou, mnohdy rozhodující součástí.

Práci na postavách předcházela důkladná příprava – studium literatury nejen historické, ale i dalších oborů – kunsthistorie, dějin odívání, textilu, šperkařství, zbroje a výzbroje, historiografie, numizmatiky apod., protože je napínavé dopátrat se například, odkdy se mohla nosit ta která čapka, kopí nebo jiný detail, který postavu charakterizoval.

Kolorované dřevořezby jsou vypracovány z lipového dřeva a každá deska je o rozměru 50 x 30 centimetrů.

Slovy autorky: "Chtěla jsem své postavy poznat jako živé lidi, ne jako vznešené bytosti v obřadních rouchách. Pochopit pohnutky k jejich činům a neposuzovat jen důsledky. Hledání toho všeho se mi tak stalo zajímavou detektivkou a získala jsem sympatie nebo aspoň pochopení i pro postavy, ke kterým naše česká historická paměť chová předsudky."