Na podzim lidé skončili s posledními pracemi na poli, přestali fyzicky velmi náročně pracovat, šli do klidu. Ženy se sešly u draní peří, muži u opravy postrojů, svým způsobem v zimě odpočívali při jiných činnostech.

Dnes je to jinak, pro činnost člověka téměř neexistuje jaro, léto, podzim, zima. Ale tělo si to původní nastavení pořád pamatuje. Na tom jsme se shodli s Petrem Kalpakcisem, majitelem Cardiofitness v Jablonci, hostem v dnešním rozhovoru.

Jak tělu tedy pomoci, teď na jaře?
Když to vezmu také z historie jako vy, tak se začalo orat, protože se musela připravit půda. To je přesně to, co tělo z toho „zimního spánku“ probralo. To znamená začít postupně a pomalu, nicméně intenzivně tělo zatěžovat, protože vývoj lidstva je směřován do lenošna. Tak je potřeba se po běžných pracovních aktivitách v sedě také trochu fyzicky hýbat. Jaro a začátek léta jsou k tomu ideální. Všechno je v rozpuku, tak je potřeba rozvíjet i fyzickou aktivitu a navyšovat ji.

Začít chodit třeba na procházky nebo do fitness. Nemá smysl po zimním spánku skočit rovnou do velké zátěže a dělat alotria. I když letošní zima byla slunná. Raději začít výletem nebo si zajít zajezdit na kole do posilovny. Pak si skočit na zumbu a přidávat postupně další aktivity. Tím že bude hezky a sucho, tak se spíš budou odehrávat víc venku. I když jsem sám proti sobě, ale tak to je.

Postupným zatěžováním těla jít jakoby do toho jara a rozpuku jara a začít na sobě pořádně makat. Tělo funguje tak, že se zbavuje tukových zásob, které na zimu musí mít.

Pokud tedy někdo přibral pět šest kilo, nemusí házet flintu do žita? Rychle uložené tuky rychle ztratí?
No tak rychle zase ne. Jsou to ale ta kila, která se na jaře shazují lépe než ta letní. V těle se odehrává čištění po zimě. Když se podpoří fyzickým výkonem půjdou kila dolů.

Na jedné straně jsou kila, na druhé straně příjem potravy a na třetí straně je čištění. S čím začít a jak upravit životosprávu? Řekněte, jak to děláte vy?
Piju, piju, piju!

Co?
Vodu a taky víno. To je jako u medvěda. Ten když spí, ani nejí, ani nepije, jen spí a využívá svých zásob. Když se vzbudí, tak pije. Asi kdyby se hned hodně nažral, tak se zblázní. Škodliviny se ale z těla s vodou jen tak neodpaří. Půjdou z nás ven, když k tomu budeme ještě sedět na kole.

Je potřeba, aby se škodlivé látky a toxiny vázaly na vodu, která je přirozeným způsobem z těla dostává. Tělo se na jaře rozvíjí, daleko lépe toxiny ztrácí a zbavuje se jich, ale my tomu musíme pomoci. A i kdybychom nic nedělali, naučme se pít vodu, protože voda je jediný „odnašeč“ těchto látek z těla.

Abychom to uzavřeli, pít vodu, pít vodu, pít vodu. Ale kolik?
To je těžké. Když je tělesná aktivita malá, což bohužel u většiny populace je, tak se říká, že by se mělo vypít dva a půl až tři litry tekutiny denně. Ale už nikdo neřekne - vypijete–li jednu kávu, tak by ta káva na druhé misce vah měla mít tři až čtyři deci vody navíc. Při čtyřech pěti kafích to je o jeden a půl litru vody navíc.

Převážně ženy s tím mají problém. Mají pocit, že když budou více pít, tak nebudou dělat nic jiného než chodit na záchod. Ale to tak vůbec není, je to jen o zvyku. Jakmile si navykneme na větší příjem tekutin i močový měchýř si zvykne – on to unese.