Kliknutím zvětšíteTen se dlouhodobě se věnuje analýze profilu mnohonásobných vrahů a dalším extrémním formám behaviorální patologie a psychopatologie a v úterý 29. října dorazí do Liberce. „V knihách představuji v nich na stovky skutečných příběhů pachatelů od raného dětství a smysl je právě představení těch drobných signálů, kterými nám dávají najevo, že se jejich cesta začala ubírat špatným směrem, řekl Drbohlav.
Na co se mohou návštěvníci vaší přednášky těšit?
Po loňské přednáškové tour o sériových vrazích jsem letos na cestách s povídáním o jiném odstínu temnoty lidské duše a to o vrazích masových.
Pro koho je přednáška určená?
Obvykle mezi posluchači potkávám nejen odborníky a studenty, ale často širokou veřejnost či čtenáře mých knih. Na své si přijde každý se zájmem o stinné stránky lidské psychiky, obtížného dětství, dozrávání a patologie lidské duše.
Jste autorem knihy Psychologie masových vrahů a Psychologie sériových vrahů. Jak jste se k tomuto ne zrovna veselému tématu dostal?
Vlastně poměrně náhodou. Přiznám se vám, že když dostávám od posluchačů dotazy, zda jsem viděl ten či onen film o sériových vrazích, tak často odpovídám, že nikoliv. Příliš mě totiž nezajímají činy těchto pachatelů, zvláště pak ve filmové podobě na hony vzdálené realitě a nad rámec své terapeutické práce podobné filmy příliš nevyhledávám. To, co mě odborně zajímá, je rozpínavost lidské duše a okolnosti, které utvářely v průběhu života duši tak temnou, že se rozvine až v nejhorší odstíny zla. Celé to začalo před dvaceti lety v závěru mých studií etopedie (speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním dětí, mládeže a dospělých, kteří mají poruchu emocí a chování, pozn. redakce) na univerzitě v Hradci Králové. Ve své diplomové práci na téma trestu smrti jsem chtěl popsat také osobnost pachatele, pro kterého je takový trest také obvykle zvažován… A od té doby se mě drží.
Jakým způsobem jste knihy koncipoval? Jsou určeny i pro laického čtenáře?
Snažil jsem se, aby popisovaly tyto fenomény z mnoha úhlů srozumitelným jazykem pro každého čtenáře, ale nevzdálily se populárně naučnému formátu knihy. Představuji v nich na stovky skutečných příběhů pachatelů od raného dětství a smysl je právě představení těch drobných signálů, kterými nám dávají najevo, že se jejich cesta začala ubírat špatným směrem. A potřebují pomoci dříve, než se jim jejich vlastní temnota zalíbí.
U Psychologie masových vrahů zní podtitul Příběhy temné duše a nemocné společnosti. Co jste tím myslel?
Zatímco sériový vrah je mnohem více výsledkem své psychopatologie a životní cesty, tak masoví vrazi jsou produktem rozličných změn ve společnosti, materiální rozežranosti, hluboké vnitřní úzkosti pramenící z bezmoci, sebeklamu o své výjimečnosti nedoceněné okolím a nenávistí vůči společnosti nebo její části.
Masový vrah je tedy podle vás výtvorem dnešní společnosti?
Jednoznačně. I když tu byli vždy, ale nikdy ne v takové míře. Může za to mnoho okolností, jejichž výčet bez zkratky přesahuje rozsah tohoto článku. Věnuji se jim více v knihách a na přednáškách.
Opravdu se psychopatem může stát každý člověk?
Řada psychopatů je směsicí genetických a biologických okolností, broušených životem, nemocnými vztahy a bolestmi své cesty. Jistá část jedinců s narušenou strukturou osobnosti však vzniká i jinými, spíše náhlými okolnostmi, jako je úraz mozku, mozková mrtvice či infekce. Je však pravděpodobně řada dalších vlivů, které prostě ještě neznáme.
Masový vrah a sériový vrah. Pro řadu lidí to má podobný význam. V čem se vrahové liší?
Rozdílů je mnoho. Předně ten kriminalistický tkví ve skutečnosti, že sériový vrah vraždí na různých místech a mezi činy je většinou časový odstup, zatímco vrah masový útočí na jednom místě. Jsou to mnohonásobní vrazi, takže je určuje počet vražd od dvou výš. Odlišují se však významně ve své obvyklé životní cestě, mají jiné fantazie, jiný konstrukt myšlení, odlišné motivy a klinické obtíže.
Jakého pachatele jde „nejhůře“ odhalit? Kdo je nejnebezpečnější?
Nebezpeční jsou všichni, jen každý trochu jiným způsobem a na jiném místě. Nejobtížnější je však obecně pátrání po třetím typu mnohonásobných vrahů, který bývá nazýván jako „spree killer” neboli záchvatovitý vrah. Jedná se o pachatele, který mění svůj modus operandi, tedy způsob usmrcení. Mezi činy může mít prodlevu i několik let, činy jsou jednou plánované a jindy náhodné, hodně cestuje. Ti bývají často neodhaleni a jejich činy jsou vyšetřovány jako jednotlivé skutky a nespojí se vyšetřovatelům jako série.
Zabýváte se i vývojem agresivního chování. Stává se společnost agresivnější?
Ve velmi obecné rovině agrese skutečně stoupá a svůj podíl na tom má i to, že pro rozmanité formy násilí, vydírání, urážení a nátlaku se otevřela zcela nová pole působnosti. Tím je například kyberprostor. I přes možný klam, že se propojujeme s dalšími lidmi – v řeči internetu a sociálních sítích – s takzvanými přáteli, kteří však do definice přátelství mají daleko a víme o nich, co zrovna obědvají nebo že si právě zacvičili, tak se vlastně ve skutečnosti lidé oddalují.
Lze vysledovat sklony k agresivitě i u dětí a mládeže?
U dětí můžeme v terapeutické praxi sledovat proměny ve schopnosti vyjádřit slovně své emoce a traumata, proměnu obranných mechanismů, větší pohotovost k agresi a ne vždy úplně zdravou asertivitu s přetlakem práv nad povinnostmi a sebestředností. A to je pouze jedna z okolností, které mění současný svět.
Jak se dokážete od výkonu své profese oprostit? Máte nějaké rituály, způsoby na psychoočistu?
Působím jako etoped a terapeut, což podobně jako u řady jiných kolegů z oborů, které se dotýkají lidské duše, prožívání a chování, představuje jistou míru toxicity. Každý si najde nějakou tu očistu. Pro mě je to v současnosti asi nejvíc hudební tvorba, dříve malovaní či sport.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
