Divizna navíc získala certifikát poskytovatele služeb v oblasti environmentální výchovy. Podobně certifikovaných uskupení je pouze čtrnáct, jelikož je potřeba splnit celou řadu kritérií. „Environmentální výchova vede ke kladnému vztahu k přírodě, k respektování přírodní a kulturní pestrosti a podporuje sounáležitost s celkem. Člověk chápe důsledky svého chování, přijímá zodpovědnost za svá rozhodnutí a jedná dle zásad uvědomělé skromnosti,“ popsal pojetí výchovy v Divizně její zakladatel Aleš Kočí.

Jak jste se dostal k tématu ekologie, environmentalismu?
To bylo těsně po revoluci, na přelomu let 1989 a 1990. Začal jsem být aktivní v Hnutí Brontosaurus. Posléze jsem nastoupil v Liberci na odbor životního prostředí, seznámil se s Emilií Strejčkovou a společně jsme založili Středisko ekologické výchovy hlavního města Prahy Toulcův dvůr. Jelikož pocházím z Liberce a v práci se zaměřením na environmentální výchovu jsem viděl smysl, spojil jsem se s lidmi podobného cítění a vybudovali jsme další středisko i v kraji pod Ještědem.

Co se dělo dál?
Vznikla Divizna a původně jsme působili jako organizační složka Magistrátu města Liberec. Vzpomínám si na skvělou spolupráci s tehdejší paní náměstkyní Josífkovou, která nám ohromně pomohla v rozvoji. Myslím si, že to bylo i tím, že ženy jsou obecně vnímavější k životnímu prostředí.

Odkud pramenil ten váš zájem o environmentální výchovu?
Velkou roli hraje vždy osobní případ. U mě to byla rodina, často jsme chodili na výlety, do lesa, měl jsem přímý kontakt s přírodou. Silnou stopu ve mně zanechal i turistický oddíl v Pionýru. Razím myšlenku, že pokud se budeme dětem věnovat, tak je zde velká šance, že se časem k ekologii vrátí a budou vyznávat jiné hodnoty a získají pocit, že mohou dělat něco jinak, něco změnit a přírodě pomoci. Chceme jim ukázat širokou škálu možností a pootevřít jim dveře, aby viděly různé alternativy.

Aktuálně ale patří Divizna pod libereckou zoologickou zahradu. Jak k tomu došlo?
Psal se rok 2006 a z organizačních důvodů jsme přešli pod Zoo Liberec. Jak pro nás, tak pro zoo se jednalo o krok do neznáma. Když se zpětně ohlédnu, vůbec toho nelituji, ale na začátku měly obě strany obavy. Zatímco zoo měla jeden z hlavních cílů vzdělávání, tak my jsme měli to know-how, jak učit, předávat informace a pracovat s žáky a jejich pedagogy. Spolupráce se podařila a zoo nám poskytla skvělé zázemí. Díky tomu jsme se mohli dále rozvíjet, zvýšil se počet zaměstnanců Divizny, jelikož zoo nás částečně pokryla rozpočtem. A my na oplátku pomáháme tak, že přenášíme dobré principy vzdělávání v oblasti ochrany přírody a ekologie do zoo světa a dostáváme poslání zoologických zahrad efektivně mezi lidi.

V čem spočívaly pochybnosti?
V podstatě jsme nevěděli, co od sebe očekávat. „Zelení“ vnímali zoologické zahrady nikoliv jako instituce chránící zvířata, ale naopak jako vězení zvířat. A zoo se zase obávaly, aby lidé tohoto ražení s trochou nadsázky neotvírali klece se zvířaty. Já jsem naštěstí měl jiný pohled, ještě před nástupem na vojnu jsem působil jako ošetřovatel a veterinární pracovník v liberecké zoo. V té spolupráci jsme viděli velkou příležitost, jak tyto vztahy narovnat a ukázat, že oběma stranám jde o stejnou věc, tedy o ochranu zvířat a životního prostředí.

Lze tedy říci, že rok 2006 představoval pro Diviznu historický milník?
Ano, jednalo se o zlomový rok. Došlo k navýšení počtu zaměstnanců a mohli jsme se začít specializovat na věci, které jsme chtěli dělat. Zatímco předtím jsme cílili výukové programy spíše jen na menší děti, teď jsme měli možnost zaměřit se více na pedagogy. A tím, že jsme s nimi začali spolupracovat, uvědomili jsme si dvě věci. K nám děti přijdou na pár hodin, ale učitel s nimi může pracovat po celou dobu školní docházky a rozšiřovat mezi ně naše myšlenky, cíle a principy. A za druhé, že pedagog je v současné době devalvovaná profese, proto se jim snažíme pomáhat růst nejenom odborně, ale i osobnostně. Profese pedagoga je pro celou společnost nesmírně důležitá!

Porovnáte-li začátky, 90. léta a současnost, roste zájem o životní prostředí? 
V době revoluce patřila ochrana životního prostředí k žhavým tématům. Probíhaly velké demonstrace v Teplicích či Ústí nad Labem, lidé si uvědomili, že je něco špatně. Nicméně v průběhu 90. let minulého století se hodnoty společnosti postupně proměňovaly a ekologie ustoupila do pozadí. Ale za poslední dva, tři roky ten zájem opět stoupá. Není to možná ani tak přímo naší činností, ale tím, co se kolem nás děje. Klimatické změny, sucho, kůrovcové kalamity, to vše nám nahrává do karet. Po vyhlášení nabídky služeb v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty jsou během pár hodin obsazeny všechny výukové programy na celý školní rok.

Lze vypozorovat větší rozdíly mezi generacemi? 
Dnešní děti si dokážou lépe vyhledat data, zpracovat si informace, mají větší sebevědomí. I ta spolupráce mezi nimi je na lepší úrovni, lépe spolu komunikují. Na druhou stranu jsou dravější, jdou si za svým, což je způsobeno dnešní dobou.

Zmínil jste, že více pracujete i s pedagogy. Co jim nabízíte? 
Děláme pro ně několik typů akcí. Pomáháme jim v oblasti osobnostního rozvoje, např. semináře o teambuildingu, o tématu vyhoření, o time managementu či prezentačních dovednostech. Dále pro ně připravujeme i metodiky a strategie. Příkladem je nový výukový program Ptačí svět, který reaguje na celoevropskou ochranářskou kampaň Silent Forest, kterou koordinuje právě Zoo Liberec.

Když se ohlédnete zpátky, podařilo se vám v Divizně naplnit primární cíle? A je něco, co se nepodařilo?
Jako velký úspěch bereme to, že jsme v pedagogické společnosti vnímáni jako odborný partner. Dostali jsme se natolik do povědomí, že nestíháme naplnit poptávku. To nás mrzí, nicméně to nejsme schopni zafinancovat. Nejsme schopni uspokojit poptávku.

Jak probíhá program, co tvoří ten základ? 
Všeobecně výukový program je z našeho pohledu několikahodinová lekce na určité téma mající určitý cíl. Jako dramaturg ho sestavíte tak, abyste došel ke stanovenému cíli. Dětem poskládáte různé aktivity a činnosti co nejvíce pestře, aby je to bavilo a nenudilo, a zároveň aby spolu mohly komunikovat a spolupracovat. Musíte ale vnímat i individualitu žáka. A pak je samozřejmě rozdíl, zda to děláte pro děti z mateřské školky, nebo pro středoškoláky. Také se snažíme reagovat na aktuální témata, např. problematika palmového oleje. Na Ještědském hřebenu zase děti seznamujeme s vývojem planety. Každý program má v sobě i prvky nějaké reflexe a hodnocení, což je pro nás velmi cenná a důležitá zpětná vazba.

Hodně se řeší, že současné děti a mládež tráví dost času na sociálních sítích. Setkali jste se i v Divizně s tímto nešvarem? 
V našem týmu jsme se dohodli, že nebudeme sociální sítě využívat při naší práci. Navíc se snažíme dělat programy přímo v přírodě, co nejméně v učebnách. Například většinu našich aktivit směřujeme ven z učebny, ven z lavic, podporujeme projekt Učíme se venku a podobně. Chceme dětem zprostředkovávat i jiné reálné zážitky než jenom ty virtuální, které znají ze sítí…

Ročně vám projde rukama tisíce dětí a účastníků programů. To je velká zodpovědnost, že? 
Přesně tak, formujeme environmentální uvědomění u tisíců dětí. Teprve čas ale ukáže, zda to je cesta správným směrem. Já tomu věřím, pokud bych nevěřil, už to nedělám.

Může i veřejnost využít služeb Divizny? 
Nezaměřujeme se jen na učitele a děti školou povinné. Společně se Zoo Liberec a dalšími jejími složkami jsme spolupracovali na pořádání akcí. Organizovali jsme Den Země, tentokrát na téma Silent Forest a Světový den zvířat. Obě akce byly cíleny hlavně na rodiny s dětmi. Pravidelně na začátku července organizujeme tábor pro děti zaměstnanců, který má ve středisku své zázemí. Mladší děti využívají pro táborový program prostory zoo a Lidových sadů, starší děti mají tábor turistický.

Co byste si přál do budoucnosti v rámci Divizny? 
Aby environmentální výchova byla vnímána jako velmi potřebná, ale zároveň aby nebyla potřeba. Pracujeme vlastně na tom, abychom nemuseli v budoucnu být, ale to jsem již veliký optimista.