Josef Smítka. Mladý horolezec z Turnova se stal v Libereckém kraji nechtěným hrdinou březnových událostí roku 1939. Jako jeden z mála odmítl poslušnost německé okupační moci, svůj odpor k fašismu dával nepokrytě najevo, až nakonec musel prchnout před gestapem. I přesto, že se dlouhé měsíce úspěšně skrýval ve skalách, nakonec jej dopadli a jeho život skončil v roce 1945 v Terezíně, kde byl popraven.

V polovině jarního měsíce, konkrétně 15. března 1939, Němci obsadili Československo, jehož identitu tak doslova zlikvidovali. Jarní, ale ve skutečnosti mrazivý měsíc, se stal ještě mrazivějším. V Němci okupovaných zemích, a tedy i v Československu, byl zřízen protektorát.

Patřili k Německu

V Liberci v onen den padal sníh. Byl mokrý a těžký a zasypával ulice. Lidé se ale zasypáváni necítili, naopak. Liberec oslavoval. V tomto měsíci a roce už nějaký čas patřilo město k Německu, a to od 30. září 1938, kdy byla podepsána mnichovská dohoda, která zahrnovala připojení příhraničí českých zemí k Německu. Tedy i Liberce či Jablonce nad Nisou, kde převážná většina obyvatel byla německé národnosti. Pro většinu zdejších Němců nastal rozkvět, menšina Čechů však raději prchala do vnitrozemí. Jak se později ukázalo, marně. Německé smyčce okupace ani tak neunikla.

Němečtí letci, kteří se zúčastnili přepadení Polska, dostali 7.10. před libereckou radnicí malé dárky. Německé vítězství v Polsku bylo halasně oslavováno nejen v Liberci, ale v celém pohraničí.To o pár kilometrů dál, v Turnově nebo Semilech, prožívali březen 1939 úplně jinak. Tady pod vládou Německa ještě nebyli. Zdejší lidé neslavili. Naopak. Zabrání brali jako velkou tragédii.

„Ráno 15. března začala okupace zbytku českých zemí nacistickým vojskem a druhého dne vyhlásil Adolf Hitler v Praze Protektorát Čechy a Morava. Při cestě do Prahy se Hitler zastavil v České Lípě, kde přestoupil z vlaku do auta. Při této příležitosti nahradili českolipští Němci nádražní nápisy Böhmisch Leipa tabulemi Leipa an der Polzen,“ píše se v knize Stalo se na severu Čech od Romana Karpaše a týmu autorů. Říšské úřady však později toto přejmenování nepovolily.

Lidé ve velkých severočeských městech, Liberci a Jablonci nad Nisou, přijímali příchod Němců pozitivně. Ostatně se o tom jasně píše i v knize Miloslavy Melanové a kolektivu s názvem Liberec: „Henlein se usídlil se svým štábem v hotelu Imperial, který obsadilo i vedení Sudetoněmecké strany (rok 1938 – pozn. red.). Vojenská správa měla skončit po čtrnácti dnech, Henlein požádal o její prodloužení o týden. Vojákům se ostatně v Sudetech a zvláště právě v Liberci líbilo. Našli příznivý vztah s obyvateli, zvláště – jak se uvádí v dobových svědectvích – s děvčaty.“

Na období vzniku Protektorátu Čechy a Morava vzpomínala i rodilá Jablonečanka Valerie Kopalová. Podle ní se město příchodem Němců nijak zvlášť neproměnilo, zejména ne ve špatném slova smyslu. „Město se samo o sobě moc neproměnilo, to až potom, po válce se všechno opravilo. Lidem se žilo dobře, většina obyvatel byli Němci,“ vzpomínala Kopalová.

V Jablonci prožila většinu války, jen nějaký čas byla nasazena na nucených pracích u německého sedláka. Jablonci nad Nisou ale zůstala celý život věrná. „Nikdy jsem se do ničeho nemíchala. Žili jsme si pro sebe a nic mimořádného se nám nedělo,“ podotkla Kopalová.

Vyzdobili domy

Zatímco vstup německých vojsk provázely 15. března v Praze, ale i dalších vnitrozemských městech slzy a bezmocný vztek, Sudety slavily. „Domy byly bohatě vyzdobeny prapory, nacistickými symboly a girlandami a procházející vojenské jednotky byly obyvatelstvem srdečně pozdravovány,“ popisují historici v publikaci Romana Karpaše.

V Liberci také byl s předstihem zavedený přídělový systém, a to v srpnu 1939, na potraviny, mýdlo uhlí či obuv a textil. Začátkem září pak provedlo gestapo celostátní preventivní akci Albrecht I., která měla znemožnit české odbojové vystoupení proti válce. Jako rukojmí byli tehdy odváženi i turnovští občané. Města na severu se ocitla v kleštích.

Halasně a okázale vítal Liberec i napadení Polska Němci v říjnu 1939. Nabubřelost spolu s říšskými Němci ale zmizela v roce 1945. Zvláště, když až z Ještědu byla vidět zář z hořících Drážďan…