Představte si mezinárodní stavební veletrh. Dvě modelky odhalí na otočném pódiu novou lavičku.

Zazní hudba z Jamese Bonda a na obří obrazovce začne blikat nápis „Lavička typ Chanov 008". Přes lavičku pochodují vojáci, přejedou ji skejťáci a nakonec po ní skáče skupina rapperů. Na lavičce ani šrám a stánek Mostu obklopí zájemci z měst sužovaných vandaly…

Veletrh je zatím jen zbožným přáním, ale experimentální antivandalská lavička typ Chanov 008 už skutečně existuje. V místě svého vzniku je malou senzací, něco jako nové BMW. Lavička má dokonce svůj katalog s popisem výroby. „Je nezničitelná," říká Martin Nebesař, šéf obecně prospěšné společnosti Dům romské kultury (DRK). Usmívá se, ale ví, co říká.

Prototyp hrazený společností prošel nejnáročnějším testem, který nelze udělat v žádné tovární zkušebně. První lavičku z vyztuženého betonu umístili v Chanově v roce 2008 a nechali ji napospas davu. Uplynulo šest let. Zatímco běžné lavičky z kovu a dřeva vandalové postupně rozbili, Chanov 008 stále drží. Lepší reklama neexistuje. Teď u místního kulturního domu instalovali druhou lavičku.

Pokud se i tato osvědčí, uvažuje se o dalších, které má platit město. Před každým panelákem jeden set stůl a u něj dvě lavičky a sem tam samotné lavice.

Cena setu je kolem sedmi tisíc korun. Chanovští zaměstnanci DRK ho vyrobili v místním vzdělávacím a volnočasovém Polyfunkčním centru, který neziskovce patří. Beton lijí na železné mříže ve formách vyřezaných z kanalizačních rour. Díly pak venku spojí a ukotví.

Jinde v Mostě jsou také lavičky z betonu, ale sedátka mají ze dřeva.

„Jsou rozbité, protože nic nevydrží!" zlobila se seniorka u Obzoru.

V roce 2008 měla mostecká radnice ambiciózní plán zmodernizovat, s pomocí EU a do sedmi let, sociálně vyloučená sídliště Chanov a Stovku. Úpravy měly stát až 510 milionů korun, město by zaplatilo 134 milionů. Rozpočet po velké diskuzi výrazně snížili.

Museli šetřit, investice omezili

V Chanově opravili hlavně poškozené paneláky. Nevzniklo centrální náměstí z betonu pro shromažďování a trávení volného času, ani částečně zastřešený amfiteátr a grafitti stěna, ani multifunkční hřiště a plavecký bazén.

Sešlo i z přízemních, levných a nízkoenergetických domů s malometrážními byty a ze zóny pro sociální podnikání, v níž si měli nekvalifikovaní obyvatelé místo dávek vydělávat například jednoduchou výrobou palet, tříděním odpadu či ekologickou likvidací autovraků.