Úmrtí v rodině není nikdy veselou záležitostí. S nápadem zachovat si vzpomínku na zesnulého netradičním způsobem přišel umělecký sklář Dalibor Novák. Místo klasických uren vytváří umělecké urny nebo plastiky s popelem zesnulého zataveného do skla.

Jak jste přišel na využití sklářské výroby v pohřebnictví?
Hledal jsem produkt, kterým bych se mohl ve sklářství uplatnit. Po nějakém čase jsem přišel na myšlenku vyrábět křišťálové urny. Uvědomil jsem si, že pohřebnictví bude potřeba stále. Hledal jsem produkt, který každý bude někdy potřebovat, ale chtěl jsem mu dát poněkud jiný kabát.

A vzpomenete si na ten moment, kdy jste si řekl: Budu vyrábět urny?
Určitě ten moment byl. Já si ani tak nevzpomenu, ale moje manželka ano. Prý jsem zvolal něco jako, „právě mě napadlo něco geniálního, to bude super". No a pak přišla tužka a papír a různé návrhy. Ale zpočátku to byly jen urny. To ostatní přišlo až za několik let poté.

DALIBOR NOVÁKJak vlastně ty vaše urny vypadaly?
Idea byla v tom, že v případě umístění urny v interiéru nikdo nepozná, že se vlastně jedná o urnu. Nepřipomínaly ani tvarem a ani zdobením klasickou urnu. Vypadaly spíše jako vázy různých tvarů a dekorů s netradičním uzavíráním např. koulí. Tvářilo se to vlastně jako interiérový doplněk.

Vy jste měl i další myšlenku…
Chtěl jsem, aby při pohledu na tu urnu to nevyvolávalo smutek ale spíše pozitivní emoce. Proto jsme ani nepoužívali smutné barvy ale takové veselé. Jenže jsem neuměl moc obchodovat, tak jsem svou činnost na pár let přerušil a odjel do zahraničí sbírat zkušenosti. Studoval jsem různé metody pohřebnictví v různých koutech Evropy, USA a Kanadě.

Za pár let jste se vrátil a mohl jste realizovat svůj původní nápad…
Ano, vše se dařilo dobře, ale za největší úspěch pokládám vyvinutí tzv. památečního skla, které je nyní patentově chráněno . Jde vlastně o skleněné pietní plastiky, do kterých se zatavuje samotný popel zesnulého.

Jak jste vlastně na tento nápad přišel?
Inspiraci jsem našel ve Švýcarsku, kde z popela zesnulého vyrábějí vzpomínkové diamanty.

A co vlastně ten popel ve skle provede?
Ten kdo není zasvěcený nepozná, že jde o popel zesnulého nebo pietní předmět. Zjistili jsme, že se ten popel barevně změní, zbělá, navíc na sebe váže kyslík, takže vytvoří takové bublinky. Je to prostě designově krásné.

Vy vyrábíte i další předměty nebo plastiky…
Ano, jsou to třeba takzvaná srdíčka do dlaně, kde je uprostřed křišťálu spirála z popela a kolem je 24 karátové zlato. Prostě něco jako srdce ze zlata. Je to další z předmětů, jak si můžeme zachovat na zesnulého hezké vzpomínky. Kromě srdíčka vyrábíme i různé šperky. Vytváříme i různé kolekce. Navíc spolupracujeme se zlatníkem, tak jsme schopni vyrobit i prsteny a další šperky, kam je vsazen křišťálový kamínek s popelem.

Je možné, abychom měli například více srdíček?
Ano, to je právě výhoda oproti klasickým urnám. Nebo při rozptylu se to často využívá pro zachování té památky. Běžně vyrábíme například dvě až tři srdíčka, ale lze jich vyrobit i více. Hodně se stává, že si lidé objednají plastiku srdce v srdci a další členové rodiny pak dostanou srdce do dlaně. Nebo plastiku stromu a další pak dostanou lístečky.

Srdíčko nebo lísteček nebo i další předměty můžeme nosit stále při sobě. Mysleli jste třeba i na možnost rozbití?
Neřekl bych, že je to oděruvzdorné, ale je to pevné. To srdíčko je plné skla nikoli duté. Samozřejmě, když vám to upadne, tak se může odřít, ale rozhodně se to nerozbije. Každý brusič skla si s tím poradí, že to dokáže opravit, ale za několik let, co toto vyrábím se nám nestalo, že by někdo přišel s tím, že to má poškrábané.