Jak jste se dostal do komunální politiky?
Mým pracovním kolegou byl dnes již bývalý starosta Desné Marek Pieter, který v roce 2010 sestavoval novou kandidátku. Oslovil mě a já souhlasil s tím, že mu rád pomůžu. Nejdřív jsem chtěl být někde vzadu, ale jak se kandidátka rýsovala, posunul jsem se na nějaké sedmé, osmé místo. Z toho vzniklo to, že jsem se stal po volbách místostarostou. Do té doby jsem si ani nedokázal, že bych něco takového mohl dělat. Nicméně pozice místostarosty byla taková, že jsem se k řízení města dostával víceméně přes radu. V roce 2012, přesně 12. prosince ale Marek zamířil na kraj a starostování padlo na mě. Bylo to pro mne těžké rozhodnutí. Léta jsem dělal ve firmě, prošel jsem od obsluhy CNC strojů přes mistra, vedoucího až na ředitele strojní divize. Byla to ale výzva.

close info Zdroj: Deník zoom_in Jaká byla realita vedení města?
Nejdřív jsem měl představu, že mohu sloučit práci ve firmě a na radnici. Po prvních čtrnácti dnech, tedy ještě do konce roku, jsem ale v Desku oznámil, že končím. Začátky na radnici byly docela krušné, najednou se na mne valila spousta nových povinností. Nejen ve vedení města, ale do toho novináři, takže rozhovory, natáčení.

close Deník na návštěvě info Zdroj: Deník zoom_in Dělalo Vám něco opravdu problémy?
Ze začátku svatby. Tady v Desné se jich děje nějak moc, za loňský rok dvaašedesát. Naštěstí jsme na to tři, takže si je alespoň můžeme rozdělit. Do toho zlaté svatby, vítání občánků. Ale ano, teď už je to dobré, člověk si zvykne na ledacos.

Co se podle Vás za Vašeho starostování v Desné povedlo?
Cením si toho, že jsme s albrechtickým starostou a senátorem Jaroslavem Zemanem dotáhli do konce projekt rekonstrukce Protržené přehrady, protože ta teď láká v určitých ročních obdobích doslova davy turistů, kteří se pak zastaví v desenských restauracích, obchodech, přespí v penzionech. Samozřejmě teď je situace jiná, ale snad se vše v dobré obrátí. Na druhou stranu se najdou lidé, kteří by si přáli, aby Protržená přehrada zůstala tak, jak před pár lety byla, tedy schovaná v lesích. Já si ale myslím, že pro cestovní ruch se stala přínosem.

close Starosta Desné Jaroslav Kořínek. info Zdroj: Deník / Jan Sedlák zoom_in Cestovní ruch se ale stává v posledních letech i problémem nejen na horách, ale i v letoviscích. Vnímáte to?
Určitě. Třeba v sousedním Kořenově už s tím mají problém, na Příchovicích se mnohdy sejdou dost strašlivé davy lidí. Tady už snad ani žádnou propagaci cestovního ruchu nechtějí, spíše naopak.

Změnilo se ale i centrum města. Přibližte ty změny.
Kousek od radnice stál starý nefunkční výměník, kolem stálo asi osmadvacet smrků. Člověk projel Desnou, ani nevěděl, kde je centrum. Výměník je pryč a s ním i ty stromy. Teď je centrum poznat, i když se našli tací, který vykácení těch stromů kritizovali.

Desná je teď vítaným cílem zejména běžkařů, kteří mohou díky parkovišti u nádrže Souš vyjet na Jizerskou magistrálu. Už nějaký čas se ale hovoří o nutnosti vybudování nějakého zázemí. V jakém to je stádiu?
Ano, to už projednáváme několik let. Chceme tam postavit zázemí ve formě sociálního zařízení, dnes tam stojí jen dvě budky. Přemýšlíme třeba i o nějaké sprše a převlékárně. Mohla by tam vzniknout otočka autobusů, stání pro odpadové nádoby. Byl bych rád, kdyby se zpřístupnil i druhý břeh. Samozřejmě, že i tam očekávám nějakou kritiku, zvlášť od místních, kteří mají v blízkosti chalupy s tím, že tam mají klid. A teď tam mají a zřejmě budou mít ještě víc, turisty. Ale co mají lidé, zvlášť v dnešní době, kdy je všechno zavřené, dělat? Tak se seberou a vyjedou na hory, to je pochopitelné.

Město určitě nestojí jen na starostovi?
Já mám štěstí na lidi, kterými jsem obklopen. Ať už z bytového hospodářství, paní kronikářka, techničtí pracovníci. O tom to je. Člověk sám nic nezmůže. Musí být nějaká parta lidí, kteří pracují, je na ně spolehnutí. Pak to jde samo. Skoro samo. Líbí se mi, jak funguje spolkový život. Spolupořádáme akce s hasiči, s myslivci, se sportovci. I naše Desenské slavnosti vlastně děláme všichni sami pro sebe. Potkáme se, něco sníme, něco vypijeme, pobavíme se, kulturu nám předvedou naši hudebníci, herci. O tom je život v obci.

Město Desná teď žádá o dotace z norských fondů na rekonstrukci Riedelovy vily. To je Vaše vize?
Její oprava je obrovská výzva. Byl bych rád, kdyby se co nejdříve podařilo alespoň začít, protože si nedělám iluze, tam je tolik práce a bude potřeba tolik peněz, že to je na dvacet let. K tomu dáváme dohromady i nedalekou hrobku rodu Riedelů.

Vidíte do příštích let nějaký problém, který budete muset řešit?
To se týká spíš celého mikroregionu Tanvaldsko. Odpady. Těch je stále více, firmy likvidující odpady zdražují služby. Když jsem byl ve funkci první rok, platilo město tři miliony ročně, teď už přes pět! To je šílené, nejde to řešit ani zvedáním poplatků, potřebujeme nějak motivovat lidi, kteří odpady třídí. Ono je to asi všeobecně, spotřebního zboží stále přibývá, přibývá obalů. A to jsou další aspekty. Třeba to, že dnes se v podstatě nevykupuje papír, ani děti ho nesbírají do školy. Protože ho prostě nikdo nechce. Tohle musíme co nejrychleji řešit, ale musí nás být víc dohromady.