Ve Vratislavicích nad Nisou se protnuly dva světy. Na jedné straně klasická atmosféra sídliště, zatímco přes ulici scéna jak vystřižená z Ledového království. Na mrazivou a zasněženou krajinu dopadají sluneční paprsky, které jí dodávají stříbrný lesk. Pojítkem se stal ostrůvek obehnaný sněhovým valem, ve kterém trůní několik soch ze sněhu.

Za jejich vznikem stojí místní obyvatelka Martina Novotná, která poprvé sochy stavěla se svými dvěma dětmi, a to s dvaadvacetiletým synem a patnáctiletou dcerou. Aktuálně se jedná o druhou várku, ta první vzala za své během nedávné oblevy. „Při prvním kole jsme byli všichni absolutně nadšení. Zůstala jsem u toho nakonec jen já,“ podotkla tvůrkyně s tím, že občas jí ratolesti pomohou.

Když napadl první sníh, přišla za ní dcera, že by si mohly jít postavit klasického sněhuláka a nakonec stvořily sochu babičky.

Svijany získaly medaile. Pivovar bodoval na světové soutěži

„Začala jsem si se sněhem hrát, osekávat ho a zrodila se první socha. Úspěch mě motivoval k pokračování, o den později vznikla socha holčičky a pak následoval Děda Mráz,“ upřesnila Novotná.

Jak sama přiznala, není sochař a neumí přesně kopírovat. Na internetu si najde námět, pak ho překreslí a vrhne se na stavění. Výsledná socha je tak pokaždé originální. „Nejvíc se nám povedl Děda Mráz, ale nejnáročnější byl ležící kůň, a to hlavně z anatomického hlediska,“ řekla Novotná.

Svými sochami inspirovala i další stavitele a zároveň dostává i tipy, co stvořit příště. Ať už například sněhuláka Olafa či Sněhurku a sedm trpaslíků. „Pokud bude ještě sníh, určitě v tom plánuji pokračovat. Záleží i na počasí a momentální náladě. Když je pod nulou, staví se hůř,“ doplnila. Zamýšlí se nad tím, že by sochy místo valu „strážil“ had.

Zdroj: Deník / Jiří Louda

Martina Novotná pracuje jako učitelka na prvním stupni. Školy zavřela epidemie koronaviru a se svými čtvrťáčky je v kontaktu jen distančně. „Není to ono, chybí mi ta interakce s dětmi. Při osobní výuce dám něco ze sebe, ale i hodně dostanu zpět,“ svěřila se. Náplastí se jí stalo stavění sněhových soch. „Jdu ven na dvě, tři hodinky a něco tvořím. Během toho se zastavují kolemjdoucí, obdivují sochy a jejich zpětná vazba mě ohromně nabíjí,“ dodala.

Nejen obyvatelé vratislavického sídliště vítají novou „atrakci“. Často se u ní zastaví běžkaři, maminky u soch fotí děti a zkouší je, zda poznají všechna zvířátka. Největší problém mají s drakem, kterého zaměňují s krokodýlem. „Jsem za to ráda. I v této době jsem si dokázala najít něco pěkného, co potěší i ostatní, kteří tak mohou na chvíli zapomenout na své problémy,“ uzavřela Martina Novotná.