Strávil tam mnoho let a své poznatky teď shrnul do výstavy, která je od února k vidění v prostorách libereckého Centra Babylon. A stejně jako ta předchozí, která několik měsíců odkrývala svět národů pod Himálajem, nabízí i expozice s názvem Tajemná Indonésie Nová Guinea desítky předmětů, které přiblíží svět, o němž jsme si slovy cestovatele možná mysleli, že už neexistuje.

Pestrá země 

„Indonésie patří k mým největším cestovatelským láskám. Prožil jsem tam několik krásných let. Je to mimořádná země, na jedné straně tam můžete potkat stromy, na opačné zase klokany. Rostou tam největší rostliny, je to neobyčejně pestrá země,“ říká cestovatel, autor cestopisů i unikátní výstavy. Provede nás v ní Indonésií od kávou, čajem a kořením voňavé Jávy přes turistické Bali až po Novou Guineu s divokými kmeny, lidojedy a šamany. Nechybí ani Pacifik a Šalomounovy ostrovy.

Vidět tu můžete stínové divadlo, loutky z bůvolí kůže, masky z lidských vlasů, obrovitánské lodě s pádly, stromové chýše, zobáky cizokrajných ptáků či části exotických rostlin, kterými si muži některých kmenů zdobí penisy, kamenné sekyrky, sekáčky na prsty mrtvých i rituální předměty šamanů, lebky krokodýlů zdobené perlami, řezbu hlav dvou zabitých bratrů. Všechno originály, až na jediný. Lidskou mumii svázanou do kozelce a vyuzenou v kouři. „Tu jsem pochopitelně přivézt nemohl. Tak mi ji vyrobila moje kamarádka z divadla Husa na provázku,“ popisuje rodilý Brňan, který svou touhu po dalekých krajích zaplatil sedmi maláriemi.

Výstava měla premiéru v roce 2002 v Národním muzeu v Praze. Viděli ji také lidé v Bratislavě, teď doputovala do Liberce. Oproti všem předchozím je ta liberecká jako vůbec první doplněna o expozici Tichomoří.

Vidět na ní můžete také předměty, které s dalekými ostrovy zdánlivě nesouvisejí. Jsou to nesčetné kufry cestovatele Miloslava Stingla, který oblast „lovců lebek“ propátral, procestoval a popsal v mnoha svých knihách. „On strašně nerad vybaloval kufry, tak si na každou další cestu obstaral nový. Když jsme byli u něj doma pomoci mu s opravou kotle, našli jsme jich na tři stovky,“ směje se Švaříček.

Svou expozici tu má i cestovatelská legenda dvojice Hanzelka a Zikmund. „Právě z Indonésie byla jejich poslední kniha,“ připomíná cestovatel.

Nejsou to ale jen pozoruhodné předměty, které vás na výstavě uhranou. Jsou to i sondy do života z doby kamenné, které přibližují život pozoruhodných kmenů, jež zatím nedokázal zničit vliv západní civilizace. A že se o to Holanďané, kteří oblast kolonizovali, nemálo snažili. Domorodci si s tím poradili po svém. Například dědic ropného impéria v roce 1961 zřejmě padl za oběť kanibalům. „Tvrdí se, že z Michaela Rockefellera, syna amerického guvernéra, zbyly jenom brýle,“ líčí Švaříček.

I u domorodců se projevuje obrovská pestrost. Žijí tam kmeny podobné trpaslíkům i obři. „Stále jsou tam místa, kde se ještě dá pozorovat doba kamenná, jsou to kmeny, které si staví chýše v korunách stromů. Já jsem se trochu bál se tam vrátit, třicet let jsem oddaloval návštěvu místa, kde žije třeba kmen Kombai. Vypravil jsem se tam až předloni a všechno to tam ještě bylo. I s jejich rituály, mezi něž patří nebezpečné skoky na liáně. Nečekal jsem, že je možné to ještě dnes vidět,“ popisuje dobrodruh.

Výstava Tajemná Indonésie Nová Guinea potrvá v libereckém Babylonu až do srpna.