Zdravím z polárního kruhu,

závod jsem dokončil jako první po 17 hodinách a 17 minutách v neděli ráno ve 2:17. V době, kdy píšu, ještě stále někteří dojíždějí nebo docházejí. Všichni jsou zničeni a k smrti unaveni. I když je bivakovací výbava povinná, nikdo z nich si nelehl ani na chviličku. Všichni šli, jeli nebo tlačili kolo nonstop.

Ti největší bojovníci byli v pondělí ještě stále na trati a bojovali, přestože věděli, že už nebudou zapsáni do výsledků. Je to velice kruté po tak obrovském výkonu, po 40 hodinách bez spánku. Pravidla jsou ale jasná.

Punc vítěze

Počasí v době startu nebylo ideální vysoká vlhkost, zataženo, na nule a začalo sněžit. Po chvilce na sobě máte vše totálně propocené a pak jedete po celý závod v mokrých věcech. Nepříjemně to chladí a mrzne.

Na start jsem šel s taktikou spíš vyčkávací s tím, že se rozhodnu podle vývoje. Většina bikerů ale naopak čekala, co budu dělat já. Není vždy výhoda někam přijet s puncem vítěze nejdrsnějšího závodu na světě. Navíc Alex, ředitel závodu mi před startem prozradil, že někteří se na mě chystají a můj skalp pro ně hodně znamená.

Přitom já jsem přijel hlavně kvůli sobě, kvůli očistné kúře uprostřed nádherné přírody, zapomenout na problémy a užít si to.

Zmizet ostatním

Hned v první minutě po startu jsem všechno přehodnotil i vzhledem k začínajícímu sněžení. Nasadil jsme poměrně svižné tempo a snažil se ostatním zmizet. Mělo to víc důvodů. Některé cesty budou na hranici sjízdnosti, možná po nich projede ten první a po něm už nikdo. Sněžení nás možná časem zastaví a každý kilometr navíc je bonus. Když budete mít čtyři kilometry navíc, ušetříte více než hodinu tlačení.

Startovalo se po řece, důležité bylo zvolit i správný tlak v gumách a tím šetřit síly. Na prvním checkpointu po 11 km jsem už jel sám, ale ostatní byli stále za mnou v dohledu. Už bylo potřeba jen jim zmizet z očí, aby přestali fungovat jako vlci a přestali mě „lovit". Pak jsem nasadil svoje tempo, abych vydržel.

Nevýhoda prvního

Cesty byly opravdu na hranici sjízdnosti, ale já je válcoval a ti za mnou jeli v mé stopě s třetinovým úsilím. To je nevýhoda prvního. Stále mě stíhal John a objevil se asi v polovině za mnou. Nevypadal ale moc svěží, ale já se cítil skvěle. Pokud jedete první, vůbec nevíte, jak se to za vámi vyvíjí. Naopak ti za vámi si váš čas můžou kontrolovat na checkpointech.

Zeptají se, jak vypadáte, zda jste unaveni a z toho se pak odvíjí jejich taktika. Snažil jsem se na checkpointech nezdržovat. Naštěstí nepřišly žádné krize, což bylo překvapení i pro mě samotného. Přece jen jsem více jak dva roky nejel žádný závod. Naštěstí ten, kdo trochu polevil, byl John. Navyšoval jsem náskok a vydržel až do cíle.

Hlavní ale je, že jsem si závod užil a myslím, že i ostatní jezdci. Vedl opravdu nádhernými oblastmi arktickou zasněženou krajinou po krásných úzkých skútrovkách místních lidí.

Sáhli jsme si na dno. Poznal jsem spoustu zajímavých a přátelských lidí. Opět prožil jedno malé dobrodružství. Na obloze se přesýpá polární záře. Škoda, že to nepřišlo dřív.

JAN KOPKA