Turné tvoří čtrnáct koncertů po ČR a dva v SR, začalo 9. března v Olomouci a končí 24. dubna v Praze.

Pivní přezdívka

O začátcích trojky Jaroslav „Samson" Lenk, Ladislav „Huberťák" Kučera a Jaromír „Šroub Vondra", kteří spolu píší a vystupují v nezměněné sestavě již 35 let, jsme si povídali s prvním jmenovaným.

Prozraďte, jak vznikly trampské přezdívky členů tria Hop Trop Samson, Huberťák a Šroub?
Já mám svou proto, že jsem v patnácti letech v souboji s pivem Samson 10° prohrál 15:0 na půllitry. Huberťák proto, že na vandr nosil dlouhej kabát a u Šrouba dodnes nevíme, proč se mu říká šroub. Ale asi to bylo něco se sexuálním podtextem a tak to na sebe nikdy „nepráskl".

Hop Trop na severu:čtvrtek 26. března, 19.30, Ústí nad Labem, Národní dům, pátek 27. března, 19.30, Liberec, Lidové sady

A jak vznikli Hop Trop? Jste pohrobci Máků?
Vůbec ne. Hop Trop vznikli souběžně po dvouletém trvání Máků. Jednou přišel na jejich koncert Ladislav Huberťák Kučera a protože jsme měli koncert se skupinou Verumka, se kterou kamarádil, řešili jsme, že je na Kladně a spravuje kytary. No, a protože mi prošlápli kytaru v hospodě, nechal jsem si ji od něj spravit. Tam jsme zjistili, že bychom mohli napsat pár písní a tak jsme si na to sedli. Já jen skočil do hospody pro basáka, toho třetího, kterýho jsme potřebovali. Vlastně tak fungujeme pětatřicátý rok bez jediné změny.

Které hity tria Hop Trop právě teď na turné zní?
Amazonka, legendární Tři kříže, Jonatán, Vodácká holka… Všechny ty, které si lidi dnes zpívají a dokonce je vyučují na základních školách, což nás dost překvapilo. I na pionýrských a skautských táborech si je často zpívají.

Je až „podezřelé", že hrajete pětatřicet let jen tři chlapi. Nikdy jste netoužili mít zpěvačku?
Právě proto, že jsme ji nevzali, jsme dodneška spolu. Já si myslím, že zpěvačka do kapely nepatří.

Kamarádka Jamajka

Třeba jedna zpívá Laciný víno…
No dobře, ale ve skupině Máci a tam to bylo jinak. Jamajka je dcera mého kamaráda a muzikanta Rudy Koblice z Kadaně, znám ji už od mládí. Nebral jsem ji jako ženskou, ale jako kamarádku. A dodnes kamarádi jsme.

Mezi repertoárem turné jste jako první zmínil Amazonku, což je pro mne zásadní písnička Hop Tropu. Můžete říci její příběh? Existovala ta žena vůbec?
Ale existovala, byla to manželka kamaráda Huberťáka. To Huberťák napsal její příběh a já pomáhal s muzikou. Ale asi nikdy se o tom ten dotyčný a ženská, o kterých to je, nedozvěděli. Možná ji ani neslyšela…?

Za ty roky, co Amazonku hrajete? Tomu tedy nevěřím…A jak vznikla vaše písnička Pohoda, vyložený protestsong?
Tu hrávám sám, vznikla s Máky. Tenkrát už jsme toho měli všichni plné kecky, všichni věděli, že se buď musí něco stát, anebo z téhle republiky musíme utéct. A tak jsem toho Pohodu „odpálil". Ten song svědčí o tom, jak se uvolňovala doba, vždyť normálně vyšla na desce Máků. Album z roku 1987 se jmenovalo Pohoda, souběžně vyšla i první gramofonová deska, vinyl „Hop Trop Live na Petynce".

Kde se vám v písních bere swing? Třeba v hitu Už to nenapravím?
To bude asi tím, že mi tatínek od malička nosil veškerou muziku. Už jako desetiletý dítě jsem poslouchal Gershwina, ale zároveň i světové melodie nebo Blood, Sweat and Tears. Prostě můj chytrý táta viděl, že saju jako houba… Tenkrát měl Supraphon edici Gramofonový klub, kde tyhle věci vycházely a táta jako člen klubu ty desky nosil domů. Poslouchal jsem úplně všechno, díky tomu to je ve mně nějak zakódovaný, uložený a využívám to.

Je písniček Hop Trop tolik, že je těžké vybrat, co živě zahrát?
Těch písní je sto třicet, ale některý už nezahrajeme, protože nám zestárly hlasy a museli bychom se nechat vykastrovat, abychom je zazpívali. Ale to gró umíme a zpíváme a pořád vznikají nové věci. A těch základních skutečných hitů je asi dvacet…

Dva vyprodané koncerty v Praze v Divadle Gong. Jak je to pro vás, pro Hop Trop, obvyklé?
On už je vyprodanej třetí. Vyprodali dva za pět dnů, tak volali, jestli nezahrajeme i potřetí. I ten vyprodali a už prodávají čtvrtý (smích). Mám dojem, že ani tam už moc místa nebude. Všude, kde jsme hráli, bylo plno.

Když vzniklo zkraje 90. let vydavatelství Lenkow, bylo to pokračování labelu Venkow?
Bylo, i ten jsem založil já. Jenže u Venkowa si to pan Kovařík vysvětlovat tak, že on si vezme všechno a my „budeme čumět"… Teď pokračuji s vydavatelstvím Jumbo, mám i nahrávací studio, jedeme dál pod tímto vydavatelstvím.

Čas mi dal za pravdu

Takže to nebyla jen jakási parodie na název Venkow?
To ne, šlo jen o to odlišit ta dvě vydavatelství. On se zaměřil na desky, které rychle vydělají. Je tu hlad po písních z let 50. , tak natočíme všechny ty písně na album „Vandr do padesátejch"… Já se zaměřil spíš na řadová alba a rozvoj kapel a čas mi dává za pravdu.

Jak souvisí album „Proč bychom se netopili" (1996, hrají Hop Trop i Samson a jeho Parta) se stejnojmennou humoristickou knížkou a následně i seriálem?
Souvisí s ním velmi, protože Zdeněk Šmíd (1937 - 2011) je autorem všech textů, které na té desce jsou. Se Zdeňkem jsme byli kamarádi, tak jsem za ním přišel, jestli nemá nějaké texty. Řekl: „Mám a dám ti i ty z knihy". Vyšla totiž v Odeonu, ale tam mu z ní vyhodili i texty, které byly jasné hity, třeba Vodáckou holku. To nám přišlo líto a použili jsme je na desku. Sám Zdeněk hrával se skupinou Plavci z Bochova, takže třeba Černý vody, které vyšly na tom albu, zpívala Dáša Hámová, což je maminka moderátora Aleše Hámy.

V roce 2003 jste hráli na festivalu tělesně postižených písničkářů Vivat Vita 2003. Předpokládám, že jako hosté, že?
Ano, přesně tak. Nikdo z nás handicapovaný není.

Jaké to bylo, hrát s lidmi, kteří dělají úplně stejnou muziku, ale mají handicap?
Úplně normální. Já si nemyslím, že když někdo nemůže něčím hýbat, nebo má třeba něco s nohou, případně tik, je jiný. Prostě jen něco nemůže… Ale zase má třeba v hlavě úplně jiné věci než my. Jinak zajímavé.

Změnilo pro vás časem slovo romantika svůj obsah? Člověku přibývá let, má rád své pohodlí…
Mám to naopak. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak je ta věc cenná, cennější než cokoli jiného. Každý si prošel obdobím, kdy si říkal: „Teď jsem vydělal nějaké peníze a tak si nakoupím různé věci." Ale věci vás svazují, nutí vás je udržovat, stáváte se jejich otrokem. Když vydělám nějaké peníze, koupím si něco na hraní a vylepším to, co máme. Nebo se letím někam podívat. Takže jsme tak třeba hráli v Americe a projeli všechny kopečky na Novém Zélandu, Austrálii, kaňony a řeky… Bylo to strašně hezký.

Chystáte nový výběr hitů, nebo počkáte až na 40. narozeniny?
Teď jsme vydali novou desku „Hop Trop 35 let". Je na ní osm našich nejznámějších věcí i osm novinek. A protože jsme třicítku slavili v Karlínském divadle a měli tam velké jazzové těleso The Hottentots Orchestra, tak jsme na novou desku zařadili i směs hoptropových melodií v provedení tohoto orchestru včetně slavné Werichovy „Ten dělá to a ten zas tohle" v naší parafrázované úpravě. A Jonatána, i toho s námi hraje jazzový orchestr. Tu desku s sebou teď vozíme i po sálech, je možné ji koupit na našich koncertech.

K rozhovoru s vámi, Samsone, přidáváme na web Deníku i klip Hop Trop, krátkou písničku Potvory. Máte ji rád?
Mám, a hodně. Přísedící u stolu v hospodě jsou totiž kamarádi a můj tatínek. Podle té písničky se jmenuje jedno z CD, které jsme vydali. Autorem textu je L. Kučera, hudba je našeho tria, na kameru ho natočil René Cais podle mého scénáře a v mojí režii.