"Začínal jsem na sportovním gymnáziu s plaváním, ale bylo to pořád stejné, moc mě to nebavilo. Byla to ale dřina, naučil jsem se poctivě makat. Pak jsem byl rok na vojně a to bylo hrozný, flákali jsme se tam," vylíčil začátky své kariéry Jablonečák Jiří Havránek.Po vojně se rozhodl nastoupit k Policii. Dostal se mu do ruky článek o desateru Gustava Frištenského. Velmi ho zaujalo. „Havrane, seš mladej, musíš ještě něco udělat, začni makat," nařídil sám sobě.

A vedle náročného povolání u Policie se vydal další cestou, cestou sportu, i když ne hned na profesionální úrovni. „Desatero Frištenského mě nakoplo. Začal jsem dělat judo, vlastně od nuly. Potom jsem přešel na thajský box a poznal současného mého trenéra Aloise Škeříka. Byli jsme ale úplní amatéři, příliš jsme o tom nevěděli. Jen to, že se kope do lidí, ale že se jinak mají všichni rádi," zjednodušeně popsal další životní etapu policista Jiří Havránek.

Společně začali od roku 2005 makat. U kick boxu člověk očekává, že dá, ale také dostane. V jeho povolání by se dalo čekat totéž. „Pravidla kick boxu jsou stanovená. Teď dělám styl s názvem K 1, velmi oblíbený a populární ve světě, hlavně v Holandsku a Japonsku. Jsou to tvrdé údery do těla, do hlavy, tvrdý kontakt," popsal Jiří Havránek.

Má za sebou nespočet zranění, hlavně z tréninků. Nedovedl odpočívat. „Jako amatér jsem šel do zápasu, pak hned do práce, kde musíte přemýšlet. Neodpočíváte, nedáváte tělu šanci, aby regenerovalo, to se pak musí zákonitě někde projevit. Vždy jsem se ale dokázal po zranění vrátit k tréninku a makat. Nevzdal jsem to a znovu a znovu jsem se snažil o úspěch," vylíčil borec svůj amatérský sport.

Jako amatér se dostal do reprezentačního týmu kick boxu, kde měl mnoho úspěchů. Minulý rok přišla nabídka na profi zápas. Vyhrál. Pak se setkal se dvěma sponzory, kteří mu vytvořili lepší podmínky.

„Dělám teď kick box na profesionální úrovni, ale neživí mě to. Peru se na třeba na galavečerech. Předem vím, kdo bude mít soupeřem, takže se na něj taky můžu připravit. Sportem se bavím. Snažím se bojovat, jak nejlépe umím. Vždy mám větší radost z boje, nežli z vítěství. I to je z Desatera Frištenského," vysvětlil Jirka Havránek.

Stále na sobě pracuje, pravidelně chodí do posilovny. Záleží mu na fyzičce. „Pro mě neexistuje, abych prohrál zápas díky špatné fyzičce. Vstávám ve čtyři ráno a chodím tak třikrát týdně od pěti hodin běhat," dodal borec. K tréninku patří také posilovna a správný jídelníček, který si hlídá.