„Je těžké říci sbohem, ale když už, tak se vší parádou," řekla si dvojice umělců, kteří milovali hospodu Koliba. Tu začali poslední říjnový den rozebírat dělníci.Ustoupit musela budoucí výstavbě nového obchodního centra, stejně jako ji brzy bude následovat tělocvična v Jugoslávské ulici. Ta půjde k zemi ještě letos, Jabloň čeká tento osud na jaře roku 2015.

Kolibu můžeme počítat mezi kultovní jablonecké podniky. „Především jde o skladbu lidí, kteří se zde setkávali. Byl to neuvěřitelný mix," řekl při nedávném společném fotografování Martin Pouzar, který byl hlavním iniciátorem rozlučkové akce se svou oblíbenou hospodou.

Stejně jako byla bizardní skladba lidí, co sem chodili, to bylo i se samotnou stavbou. „Jako výtvarník a designer musím říct, že estetika tu jde stranou," smál se Pouzar.

Scházet se u hrobu budou každý rok

Začátek fungování této stavby se počítá do roku 1990, kdy ji někdo postavil jako černou stavbu a později se jí ujal Jaroslav Skal. Ten Kolibu vedl dlouhá léta. Po něm ji posledních šest let po svá křídla vzala Světlana Duštírová.

Poslední loučení bylo naplánováno do posledního detailu. Společné foto štamgastů pořídili 15. října a do urny putovalo společně s popelem ze dvou trámků Koliby, kterými byla obložena.

V sobotu 1. listopadu potom prošel smuteční průvod v čele s houslemi, od prázdné a částečně rozebrané hospody až na místo, kde Koliba našla svůj klid. To nyní znají pouze účastníci průvodu, ale ten, kdo bude hledat, jej jistě najde.

Loučení bylo veselé i smutné. Závěrečná báseň potom mnoha lidem vehnala slzy do očí. „Takže příští rok opět tady," znělo z úst loučících se lidí. A kam budou chodit štamgasti nyní? „Zatím nevíme. Možností je hodně, ale jedno víme určitě. Nikde to nebude takové jako v Kolibě," shodovali se všichni svorně.