K velkému neštěstí došlo včera dopoledne v areálu jablonecké firmy AKT plastikářská technologie Čechy v Želivského ulici. Ve výrobní hale uvěznil požár více než tři desítky lidí. Někteří nepřežili, většina ostatních byla zraněná. Vlivem požáru se navíc propadla železná konstrukce do skladu v suterénu, kde zůstali zavalení další lidé. S tak dramatickou situací si museli poradit složky integrovaného záchranného záchranného systému. Tentokrát naštěstí jen cvičně.

Je krátce po deváté hodině ráno. Průmyslová hala je řádně zakouřená, namaskovaní figuranti připravení skučet bolestí a někteří se na nějaký čas úplně znehybnět, protože ve svých rolích nepřežili. V obrovské hale se rozhosťuje podivné ticho. Říkám si, že už zbývá jen zakřičet klapka a jedem! Místo toho se však ozývá ohlušující siréna a protože ta nevěstí nic dobrého, povolaní okamžitě volají linku 112.

Hasiči dostávají hlášení o požáru a reakce je obrovsky rychlá. Za pouhých pár minut vjíždějí do areálu tři cisterny a pak už nastává skutečný chaos. Ale řízený. V reálu by bylo všechno ještě mnohem rychlejší, ale i to, co se přede mnou děje jen cvičně, je rozhodně působivé. Hasiči vyskakují z aut a připravují hadice, zatímco další doplňují výstroj a chystají se vyrazit do zakouřené haly.

A na mě obrovsky sálá celková atmosféra, kterou kromě hluku motorů hasičských aut a změti živých hlasů a vysílaček dotváří i stále spuštěný monotónní alarm. Venkovní ruch navíc vybudil řadu přeživších uvězněných uvnitř haly, z níž se teď ozývá zoufalé volání o pomoc. „Tady! Tady jsme… Pomóóóc."

„Strašně to bolí!" line se odjinud, ale to už do budovy vcházejí první hasiči a vydávají se za sténajícími lidmi. Pouze po zvuku, protože v mlžném oparu, který zahaluje celý prostor, není vidět ani na pár kroků. Atmosféra dál houstne a tady už to realitu připomíná chvílemi až nepříjemně. Zůstávám stát u zdi, zatímco mi hasiči mizí z dohledu a hned i z doslechu, protože veškeré vjemy zkreslují hlasy přicházející z mnoha směrů.

V tu chvíli mě podruhé napadá, jaké to asi musí být naostro a hasičům vůbec nezávidím. Teď totiž vůbec nevědí, co přesně požár způsobilo a co by se ještě mohlo přihodit dalšího. Ale dovnitř musí. Než přijde další myšlenka, vcházejí dovnitř jiní a míjejí se s těmi prvními, kteří už vynášejí na čerstvý vzduch zraněného mladíka a ihned se mu snaží pomoct.

Všechno jde velice rychle a když s nimi vycházím ven, udivuje mě, co všechno se tu za poměrně krátkou chvilku událo. Lidí je tu najednou třikrát víc, venku už se s vysílačkami pohybují i policisté a několik desítek metrů pod požárem zasaženou výrobní halou stojí stan pro ošetřování zraněných.

Zanedlouho už je venku zraněných celá řada, ale fingované drama zdaleka nekončí. V mžiku zahlédnu kolegu fotografa, jak běží k zadní části haly a vydávám se za ním.

A zatímco mám ještě před očima jednu obzvlášť ošklivou otevřenou zlomeninu a nehezky realisticky naaranžovaný střep v břiše sympatické mladé dívky, naskytuje se mi v zadní části budovy pohled na další záchrannou akci. Hasičské auto se žebříkem couvá do uličky za budovou a z dění kolem je jasné, že se chystá evakuace oknem. Schodiště je totiž kvůli plamenům nepřístupné a lidi je nutné dostat ven co nejdřív.

Tohle omezení ovšem platí jen pro hasiče, takže já s kolegou se zvědavě vydáváme do kanceláří ve druhém patře, kam nás navedla otevřená okna. Na schodišti už je alarm opravdu ohlušující a v místě, kde zesílí na skoro neúnosnou mez, zahlédnu zdroj toho rámusu blikající červenou kontrolku na stěně.

Evakuace oknem

Po pár metrech jsme konečně v kanceláři, kde čeká na evakuaci pětice pracovníků, z toho jedna žena v bezvědomí. Po chvíli se v okně objevuje hasič na plošině, který se evidentně chystá skočit dovnitř. Chlap jako hora se do okénka málem ani nevejde a když se na způsob Tarzana dere ke zraněným, ozve se od ženy stojící vedle nás: „Taky bych chtěla být v bezvědomí…" A i když obecně hasičům jejich práci nezávidím, teď si s chutí představuji, že mám ten těžký postroj na sobě taky.

Netrvá dlouho a všech pět pracovníků mizí oknem ven. Tady je hotovo. Znovu se proto vracíme před budovu, kde počet lidí opět vzrostl. Cestou ke stanu se zraněnými nás předbíhá policista, který volá: „Potřebujeme dalšího doktora! Máme tam ženu uvízlou na schodišti, která hrozně křičí bolestí." A dovnitř obratem vyrážejí další…

Skvělý zážitek

Na cestě zpátky do redakce si pak s kolegou říkáme, že to byl skvělý zážitek, ale v reálu ať se to vůbec neděje. Kouř by totiž byl mnohem neprostupnější a životu nebezpečný a ta nafingovaná zranění krutě bolestivá, což by všechno dohromady nevytvářelo příjemně napjatou atmosféru jako včera, ale nervy drásající akci, v níž jde o každou vteřinu a při níž bohužel umírají lidé.

Ostatně, nejlépe to shrnul zmiňovaný hasič, který s úsměvem evakuoval lidi z okna. Na reakce žen, kterým se na plošinu moc nechtělo a argumentovaly například botami s podpatky, poznamenal: „Kdyby to bylo doopravdy, tak už vás dávno máme venku a věřte, že by vám bylo úplně jedno jak."

A závěr? Cvičení nakonec trvalo zhruba dvě hodiny a všech 35 pohřešovaných osob se podařilo nalézt. Akce se zúčastnili profesionální hasiči z Jablonce, kterým pomáhaly jednotky z Proseče nad Nisou, Jabloneckých Pasek a Kokonína. Na místo dorazila i psycholožka a kynolog hasičského záchranného sboru. Spolu s nimi v areálu AKT zasahovali i policisté a záchranáři.