Trefit tam je oříšek. K úplně novému krematoriu v Novinách pod Ralskem na Českolipsku ještě nenavigují žádné cedule. A i když už tu od pátku 15. března spálili na dvě desítky nebožtíků a v chladicí místnosti čeká dalších dvacet rakví, včetně těch s varovnými cedulkami „Covid pozitivní“, kvůli unikátní technologii z komínů nevychází žádný dým, který by novinářskou návštěvu nasměroval. Podobné zařízení je navíc uprostřed zdejšího brownfieldu nečekané. Investor a spolujednatel krematoria v jednom ale v sousedství s průmyslovými halami nevidí problém. Ladislav Kopal, který je zároveň předsedou Sdružení pohřebnictví ČR, má s novým zařízením velké plány. Už v současnosti může uschovat až 230 rakví v chladicí a mrazicí místnosti.

Kopal začal v pohřebnictví podnikat v roce 1990 v rodném Jablonci nad Nisou. 27 let si pronajímal krematorium v Liberci, kde zřídil i další pobočku své pohřební služby. V roce 2018 se v krajské metropoli rozhodli, že budou zařízení provozovat sami. Kopalova rodinná firma hned začala pracovat na stavbě vlastního krematoria. Původně ho chtěla mít za humny. Ani pod zdejším hřbitovem, ani na okraji jablonecké průmyslové zóny to ale nakonec nevyšlo. Nakonec se Kopal rozhodl koupit pozemek s opuštěnou kancelářskou budovou mezi Novinami a Stráží pod Ralskem, sloužící někdejšímu uranovému průmyslu. Když měl hotovou novou přístavbu, nechal si sem poslat dvě pece až z Floridy.

Ty nemají obdobu v celém Česku, kde se spaluje v menších pecích francouzského typu. Zatímco ty dokážou pojmout maximálně 180kilového nebožtíka, nové krematorium limit posunulo až k neuvěřitelným 460 kilům. Podle Kopala se spalováním v americkém typu pecí tuzemské pohřebnictví paradoxně vrací ke kořenům.

Zásah v Chrastavě.
Hasičům Libereckého kraje pomáhá dron. Dokáže zefektivnit likvidaci požárů

„Když jsem přišel do Liberce, byly tam ještě původní německé pece,“ vykládá. Tyto pece se nahřály a pak už do nich hnali jen vzduch, protože vyzdívka udržela vysokou teplotu. Američani tento systém pouze doplnili dospalovací komorou. Ta popel po nebožtíkovi několikrát přepaluje, dokud s tím nejsou spokojena čidla, která spaliny pouští ven. „Proto je nad komínem jen vzduch zvlněný teplem. Nikdy to nezakouří, už vůbec neuvidíte černý dým,“ vysvětluje Kopal.

Krematorium s takovou pecí nakonec může stát kvůli minimálním emisím i uprostřed městské zástavby, vůbec ne někde na kraji měst, jako to je obvyklé v Česku. V USA to tak podle Kopala je a skoro každá pohřební služba tam má svou vlastní pec. Podobná filozofie je podle něj posledním trendem i v sousedním Polsku, kde za pár let vznikly desítky menších krematorií. Vůbec největší světový výrobce kremačních pecí z Floridy má dosud na kontě kolem 4 tisíc takových produktů. Ty, které si objednal Kopal, jsou vůbec největší z nabídky, Američané je stavěli na nepřetržitý provoz. V Evropě je pořídili třeba ve Švýcarsku, na Kanárských ostrovech a v už jmenovaném Polsku, kde jsou i nejbližší servisní technici.

Michal Štěpánek.
Z posilovny ke coffee trucku. Majitel posilovny a trenér v jedné osobě nezahálí

V novém českém krematoriu mají zatím žehy nasmlouvané Kopalovými pohřebními službami a těmi mladoboleslavskými spolumajitelky Renáty Březinové Benešové. A připravují se suplovat práci těch tuzemských zařízení, která kvůli vysoké úmrtnosti během epidemie koronaviru přestanou stíhat, nebo je čekají odstávky. Už teď tu ale plánují i žehy s vlastními obřady pro lidi z okolí.

O tom, že Kopalova firma narazila i přes neobvyklé umístění v průmyslové zóně na úrodnou půdu, svědčí nadšení starostů měst jako Stráž, Jablonné nebo Mimoň. Lidé odsud už brzy nebudou muset za obřadem cestovat až do České Lípy. „Do Dušiček tu bude hypermoderní obřadní síň s veškerým komfortem,“ plánuje Kopal. K tomu chce i zkultivovat venkovní prostor. Přes nově vysazené túje prý lidé ani neuvidí na slévárnu hliníku a výrobnu protihlukových stěn v montovaných halách v místě bývalých pomocných provozů pro těžbu uranu.

Jak to funguje?
Podralské pece nešetřili už zkraje provozu. Pracovník krematoria Martin Beneš Deníku popsal, že právě spaluje 300kilového nebožtíka. Pro pec o dvou patrech, kde teplota dosahovala 850 stupňů, to představovalo práci asi na 4 hodiny. Beneš ukázal, že zařízení ovládá tlačítky na jednoduchém displeji. Rakev z chladicí místnosti navážejí na nosítku s hydraulickými pákami, které ji přizvednou na kratší válečkovou dráhu, po níž obsluha pece nebožtíka „přivolává“ do žároviště.