Rok 1994 se blížil do samého závěru, když na Technické univerzitě v Liberci padlo rozhodnutí o vzniku fakulty architektury. Ve městě spojené se jménem Karla Hubáčka celkem logické. A to i navzdory kritickým hlasům. Začínala s pěti studenty, dnes jich má na šesti katedrách desítky a na narozeninovém dortu 25 svíček.
Karel Hubáček byl také jedním z prvních vyučujících. Jeho jméno nese i ateliér, v němž studenti vedle sebe tvoří a navzájem se inspirují. „Bez Karla Hubáčka by nebylo SIALu a bez SIALu by nebylo školy architektury v Liberci. Pojmenování prostoru fakulty po Karlu Hubáčkovi je proto logickým krokem a malou splátkou dluhu, který k němu máme,“ zdůraznil už kdysi profesor Jiří Suchomel, první děkan nově vzniklé fakulty.
SVOBODNÉ PROSTŘEDÍ
Nová fakulta dostala do vínku tři přívlastky: malá, otevřená, dynamická. To, co všichni považovali za hendikep, se Jiřímu Suchomelovi podařilo obrátit ve výhodu. Inspirativní prostředí, které se v mnohém odlišovalo od velkých fakult na pražské ČVUT nebo VUT v Brně, přitahovalo čím dál víc studentů. Jedním z nich byl i pozdější teoretik architektury Adam Gebrian.
„Vládlo tam svobodné prostředí s výborným vztahem učitel a žák, kde si spolužáci pomáhají, jak nejvíce dovedou,“ ocenil. Na první setkání s Libercem přitom nevzpomínal rád. Kromě nevlídného počasí, které zlínskému rodákovi změnilo výkresy ve zmoklé cáry papíru, ho zarazilo i autobusové nádraží, které označil za „bizarní nic za 200 milionů“. Přesto tu později také přednášel.
Další ze slavných tváří liberecké architektury patřila profesoru architektury a designu Bořku Šípkovi. To už měla fakulta ve svém názvu také slovo umění a světoznámý sklářský výtvarník se stal dalším děkanem a založil zcela nový obor s názvem Environmental Design.
Mezi těmi, kdo nejmladší fakultě liberecké univerzity udává tón, je také Petr Stolín. Ten za svůj návrh mateřské školy na Nové Rudě, navržené v duchu japonského minimalismu, získal spolu s Alenou Mičekovou už podruhé Českou cenu za architekturu.
Současným děkanem fakulty je od loňského roku česko-japonský architekt, rodák z Tokia a mladší bratr známého politika Osamu Okamura. Jeho cílem je větší propojení architektů s veřejností formou přednášek, větší záběr na urbanismus, tedy plánování měst jako funkčních a vyvážených celků a spojení se světem formou zahraničních lektorů.
Jedním z prvních, který se už na podzim liberecké veřejnosti představil, byl i americký krajinářský architekt Mark Johnson. Spolupracovník Evy Jiřičné, který povede i některé semináře.
„Snažíme se reagovat na současné problémy, které se řeší jak v samotném Liberci, tak v celém kraji. Architekt Mark Johnson je znám například svým návrhem revitalizace bývalého letiště v americkém Denveru v živou městskou čtvrť a má také dobrou zkušenost s tím, jak zapojovat veřejnost do městského plánování. Což našim urbanistům trochu chybí,“ nastínil Osamu Okamura.
O tom, že se liberecká architektura snaží nejen vychovávat budoucí architektury, ale zapsat i do tváře města, svědčí několik projektů, jako například nová budova menzy, v níž sídlí Ateliér Karla Hubáčka nebo budova Ústavu pro nanomateriály a pokročilé technologie či citlivé a zajímavé propojení univerzitního kampusu s nedalekým parkem, Tím nejvýraznějším je ale patrně „šikmá věž“ rektorátu. Osmipodlažní prosklená budova, která získala cenu v soutěži Stavba roku 2008.
Oslavy čtvrtstoletí fakulty probíhají na univerzitě od začátku února. Pokračovat budou v pátek, kdy se na její půdě uskuteční odborné konference, přednášky i kulturní vystoupení. Jedno z nich připravili i sami studenti a netradiční formou tance připomenou i loňské stoleté výročí fenoménu zvaného Bauhaus.
Součástí oslav bylo i uvedení hry SIALská trojčata. Autorskou hru nastudovalo liberecké divadlo v loňském roce a vzdalo tak hold nejen samotnému Liberci, ale především těm, kteří jej zanesli na mapu nadčasového přístupu k architektuře – Karlu Hubáčkovi , Miroslavu Masákovi a Otakaru Binarovi.
