Jde o první takto souhrnnou knihu věnovanou historii a vývoji jízdního kola u nás, jejíž vydání podtrhuje i jedno významné jubileum.
„Letos uplyne 200 let od vynálezu jízdního kola. Tehdy šlo o dřevěné odrážedlo bez brzd a pedálů, ale Němec Karl von Drais byl první, koho napadlo, že se dá udržet rovnováha na jednostopém vozidle. Jeho nápad, který pak rozvinuli další vynálezci, způsobil doslova revoluci v lidské mobilitě,“ podotýká Eliáš.

POKROK LIDSTVA

Ač na prvních kolech zvaných výstižně kostitřasy, byla jízda velkým dobrodružstvím, postupně se z kola stal bezpečný dopravní prostředek, kterého si všiml i průmysl. Bicykly se tak začaly vyrábět ve velkém. „Zní to možná neuvěřitelně, ale díky jízdnímu kolu se lidstvo hnulo dopředu, změnil se i urbanismus měst. Dělníci už nemuseli bydlet v barácích kolem továren, ale klidně v domku 20 km od města. Kolo přispělo i k emancipaci žen. Odložily se korzety a dlouhé sukně, protože s těmi se na kole špatně jezdilo. A také se začaly rodit zdravější děti, ubylo četných mongoloidních případů. Pro kluky už totiž nebyl takový problém zajet si do vzdálenější vesnice za děvčaty a ještě se ten den vrátit domů,“ směje se Eliáš.

LAURIN A LIBEREC

Kniha s názvem Jízdní kolo – vynález, který sblížil svět, se věnuje i jednotlivým značkám kol, a to jak zahraničních, tak i našich výrobců. A že jich u nás nebylo málo. Řada lidí si jistě vybaví značky Premier, Achilles, Es-Ka, Stadion, Orion, Laurin a Klement a další.
A Liberec, kde tehdy průmysl jen kvetl, u toho nemohl chybět.

„Jako první tu začala vyrábět kola firma Möldner a Skreta, sídlo měli v Pražské ulici. Součástky brali ze žitavské firmy Phänomen, mimochodem Žitava byla na konci 19. století třetím největším výrobcem kol v Německu. Zajímavostí je, že u Möldnera sbíral čtyři roky zkušenosti nadšený mladý cyklista Václav Laurin, který později založil slavnou značku Laurin a Klement.

Věhlasným výrobcem kol byla v Liberci i firma Linser, později přeměněná na RAF. Liberec měl dokonce i svou vlastní značku kol.V meziválečném období je tu vyráběl Willi Wischansky z Rochlic. Kola se jmenovala Jeschken-Rad a každý kus byl originál, často v netradičních barvách s originálními doplňky. Byla uzpůsobena zdejšímu kopcovitému terénu, takže šlo o jakési předchůdce dnešních horských kol,“ upozorňuje Eliáš s tím, že první cyklistický klub v Liberci vznikl už v roce 1886.

„Dokonce se nám úplnou náhodou podařilo najít mosaznou cedulku tohoto klubu. Našli jsme ji na půdě, přidělanou na jedněch dveřích. Bylo to v Sokolské ulici, v bývalé ubytovně, která už dnes nestojí, zřejmě tam měli svoji klubovnu,“ domnívá se Eliáš.

LIBERECKÝ OKRUH

Podobných zajímavostí je v knize celá spousta. Navíc je doplněna řadou fotografií z celého světa, dobových pohlednic, citací z tehdejšího tisku a nastiňuje i atmosféru prvních cyklistických závodů. Ostatně jedním ze snů Pavla Eliáše je obnovení kdysi slavného závodu Liberecký okruh. „Závod se jezdil kolem přehrady v Harcově, byly to tedy hlavně motorky, ale myslím, že je škoda, že zanikl. Rádi bychom ho s přáteli znovu oživili,“ plánuje Eliáš.

Aktuálně má však plné ruce práce s přípravou nové expozice v Technickém muzeu v Liberci. „Chceme hlavně připomenout letošní dvousté výročí od vzniku jízdního kola. V Německu, odkud Drais pocházel, už to mohutně slaví, dokonce k tomu složili i muzikál. Taková základní expozice by měla být v muzeu k vidění od května, to hlavní ale přijde na podzim. Půjde o společnou výstavu Technického a Severočeského muzea,“ dodává Pavel Eliáš.
Večer nad novou knihou začíná u Fryče ve čtvrtek v 19 hodin.