Lidé, šijte! I pro sestry v nemocnicích v Libereckém kraji

Fronty jako před Tuzexem. Tak to vypadá v současné době před jakoukoliv galanterií či obchodem s látkami v kraji. A zatímco bavlněných látek, které jsou vhodné k domácímu šití roušek kvůli jejich vyváření, je podle prodejců zatím dost, problém je s dalším materiálem. Nechtěně tak ožívá starý vtip z televizní scénky: „Šéfe, došly nám gumičky.“

„Látek máme zatím dost, co se nám nedostává, je pomocný materiál,“ potvrdila Eva Robovská, majitelka galanterie v Revoluční ulici v Liberci. Problém je zejména s bavlněnými tkalouny na zavazování.

Stejnému problému čelila i Martina Uretschlägerová z šicího centra Martina v Liberci. „Zásoby tkalounů nám došly, včera jsme dostali novou várku, ale během chvíle byly pryč, lidé je brali po kilometrech,“ vysvětlila jen s mírnou nadsázkou majitelka. „Nemají je už ani naši dodavatelé,“ doplnila.

Policisté v Libereckém kraji řeší lidi bez roušek i překročení hranic

To potvrdil i ředitel firmy Elas z Hrádku nad Nisou Tomáš Hanuš. „Vyprodáváme sklad. Denně přes 100 kilometrů. Třeba z České Kamenice, kde šijí roušky ve velkém, brali i 20 kilometrů denně,“ popsal.

Poslední tkalouny získala liberecká textilní průmyslovka. I tam se šijí roušky pro potřeby kraje. „Museli jsme dokonce přibrat jednu paní na výpomoc,“ dodal ředitel Hanuš. Aby vůbec zajistil chod firmy, musel najmout učitelku na hlídání dětí svých zaměstnanců. Převážnou část personálu tvoří totiž ženy.

Lidé shánějí i šicí stroje

Na odbyt nejdou jen tkaniny, nitě a vše, co v dané chvíli může nahradit tkalouny vhodné k vyvařování, ale dokonce i šicí stroje. „Během týdne nám volalo nejméně deset lidí,“ potvrdila Martina Uretschlägerová. „Lidé volají i kvůli opravám. Každý, kdo má ruce, teď šije a starší nebo lacinější plastové stroje nevydrží takový nápor,“ popsala. Zákazníkům také dodala na svém Facebooku návod a sama šije se svými kolegyněmi roušky po večerech. Ve čtvrtek jich například 50 věnovaly záchranářům pro potřeby starších lidí.

Zdravotníci jsou za to rádi. „Roušky pro potřeby záchranářů zatím máme. Část z našich zásob, část od Libereckého kraje. Ale jsme vděčni i za ručně šité roušky, které chrání naše zaměstnance, protože i oni musí chodit do práce a z práce či na nákup, a také je rozdáváme třeba seniorům, pokud se při našem výjezdu ukáže, že je nemají,“ přiblížil mluvčí krajské záchranky Michael Georgiev.

Přístup Němců je zatím dost laxní, říká Robert Prade, který žije v Žitavě

Na ručně šité roušky se teď musí spolehnout i část nemocničního personálu. Jak v Krajské nemocnici v Liberci, tak i v té v Jablonci nad Nisou. „Jsme za to vděční a moc všem děkujeme,“ vzkázala mluvčí jablonecké nemocnice Petra Hybnerová.

Lidé tam přinesli už 600 doma šitých roušek. „Díky tomu se podařilo zajistit, že téměř každý z našich 850 zaměstnanců nemocnice má svou vlastní. Samozřejmě že na operace a pro sestry a lékaře na urgentním příjmu máme ještě speciální zdravotnické, ale jejich zásoby se rychle tenčí,“ upozornila Hybnerová.

Na řadě oddělení ale sestry běžně fungují s doma šitými pomůckami. „Šijí si je i samy sestry a tady se ukazuje nesmírná solidarita. Když mají někde dostatek, zavolají mi a nabídnou přebytek jinému oddělení s tím, že se ozvou, až zase dojdou jim,“ popsala situaci ve špitále mluvčí.

Podobná situace je také v Krajské nemocnici v Liberci, kde se nachází i krajské infekční oddělení. „Rozhodně je teď vyšší spotřeba a naši dodavatelé dodávky krátí. Ve čtvrtek odpoledne jsme dostali nějaké roušky od kraje, ale to nestačí, šije se dál,“ potvrdila ředitelka ošetřovatelské péče Marie Fryaufová s tím, že kvůli snížení počtu plánovaných operací se do šití pustily třeba sálové sestry, ergoterapeutky nebo dokonce sestřičky na ARO.

Nanomateriál jako filtr

Podle hlavní sestry je šijí díky návodu Technické univerzity v Liberci. Tam také začátkem týdne doslova přes noc zprovoznili prototyp nového stroje na výrobu nanomateriálu, z něhož začali šít jednorázové roušky pro potřeby krajského zdravotnictví.

„V liberecké nemocnici jsme teď také začali testovat nanomateriál jako filtr do šitých roušek,“ uvedl vedoucí katedry chemie Josef Šedlbauer. Nanomateriál není na rozdíl od jednorázových roušek v přímém kontaktu s kůží, takže rouška vydrží déle. „Navíc se tak výrazně snižuje spotřeba nanomateriálu,“ doplnil Šedlbauer.

Zdroj: Deník