Jak vy jako městský architekt vnímáte sídliště?
Řekl bych, že jakékoliv české město, které bylo zasaženo výstavbou modernistického bydlení v minulém století, se zásadně proměnilo. Liberecká sídliště se tak úplně od zbytku republiky neliší. Není možné sídliště jako určitou formu koncentrovaného bydlení v našich městech odsoudit. V Liberci existují velmi kvalitní příklady sídlišť stavěných v různých dobách minulého století. Napadá mne například sídliště Gagarinova, které je uspořádané do jednoho velkého bloku, kolem něhož je vedena doprava, je zde situováno parkování a do samotného prostoru sídliště do pomyslného vnitrobloku mají přístup jenom pěší. Prostor je věnován relaxaci, odpočinku a občanské vybavenosti. Domy mají přiměřenou velikost 4–6 podlaží. Velmi bych ocenil i sídliště na Králově Háji, navazující sídliště na Aloisině výšině, v Ruprechticích u ulice Vrchlického. Na těchto sídlištích je vidět kvalitní urbanistická koncepce, přiměřené měřítko, práci s městskou krajinou, architektonický detail a materiálová rozmanitost, která se odlišuje od běžné produkce tehdejší doby. Ovšem pro mne nepřekonatelný a sebejistý architektonický skvost v Liberci je „Wolkerák“. Byť se nejedná o sídliště v pravém slova smyslu, přesto tento dům musím zmínit.

Zdroj: DeníkJeden tábor přirovnává sídliště ke „konzervám“ minulosti, druzí naopak je oslavují jako architektonicky a urbanisticky zajímavé celky. K jakému názorovému proudu patříte vy?
Architektura je jednoznačně odrazem své doby, sídliště představují odraz doby myšlení, politiky, zákonů, sociálních dějů, ekonomické situace. I přes množství společenských, sociálních, dopravních problémů představují sídliště nadále kvalitní bydlení a mají jednoznačně svůj smysl. Jen pro připomenutí. Velké množství občanské vybavenosti, jako jsou školy a školky, pochází právě z těchto let a jsou vybudovány jako součást sídlišť a dnes pro nás představují jistou záchranu v kapacitách. Vrátím se ke koncepci. Například v Německu přistoupili k redukci výšek budov. Snížením objektů se jim uvolnil prostor pro citlivé doplnění zástavby a lepší formulování veřejných prostor na veřejné a poloveřejné, zlepšení a definování charakterů veřejných prostranství, zlepšení podmínek pro dopravu v klidu, krajinářské úpravy, zkvalitnění pobytových a relaxačních míst a v neposlední ředě i rehabilitaci pojmů ulice či náměstí. Tento postup „snižování domů“ v České republice nelze aplikovat kvůli právním a vlastnickým vztahům, ale uvádím to jako příklad dobré praxe ze sousedního státu, kde řeší obdobné problémy.

Odráží tedy stále reálně-socialistický režim, nebo se s nimi dá pracovat a rozvíjet je?
Ano, odráží to stav své doby, ale i stav legislativy, která určovala a výrazně definovala a definuje tvorbu vystavěného prostředí. Legislativa se dodnes skoro vůbec neproměnila, ale doba ano a výrazně se zvedla touha obyvatel žít v kvalitním prostředí. I dnes se staví sídliště s bytovými domy, ale výrazně se mění prostředí mezi domy. Jako fenomén doby se dá označit zvýšení motorizace a vlastnictví i více než jednoho automobilu na rodinu. To, co například prosazujeme při výstavbě nových obytných celků, je zajištění dostatečné kapacity parkování většinou v podzemí domů a rehabilitaci pojmů, jako je obytná ulice, náměstí, kvalitní infrastruktura hřišť pro různé věkové skupiny, zlepšení klimatických podmínek, retence dešťových vod na místě v podobě poldrů, definování a hierarchizace prostorů, nabídka doprovodných služeb a obchodů, věková prostupnost… Dobrým příkladem připravovaného bydlení v Liberci je například projekt v Kunraticích nebo na území bývalé Textilany.

Co vše obnáší revitalizace vybraných sídlišť?
Jako Kancelář architektury města připravujeme plán a strategii kompletní a postupné revitalizace všech sídlišť na území města Liberec včetně koncepce řešení dopravy v klidu. Podle stáří jednotlivých sídlišť a jejich morálního zastarávání budeme připravovat jednotlivé revitalizace sídlišť do uchopitelných a finančně zvládnutelných etap pro město Liberec. První revitalizaci jsme odstartovali etapou na sídlišti v Ruprechticích okolo ulice Rychtářské, nyní pokračujeme sídlištěm Gagarinova. Příští rok bychom rádi začali řešit sídliště ve Vesci. V zásadě provedeme celkové koncepční a urbanistické zhodnocení území, které provází i veřejné setkání s obyvateli. Po analýzách a samotném návrhu připravíme etapizaci a míru zásahů a finanční náklady. Abych byl konkrétní. U každého domu například vytváříme prostory pro podporu komunitního života. Umisťujeme mobiliář v podobě dětských hřišť. Dochází také k vykácení nevhodné druhové skladby zeleně a jejímu nahrazení novou koncepční a perspektivní skladbou. V neposlední řadě úpravou prochází i odpadová místa, chodníky či silnice. Tam, kde je to možné, zvyšujeme parkovací kapacity. Cílem je zkvalitnění veřejného prostranství, vytvoření odpočinkových zón pro obyvatele sídlišť a dostatek parkovacích kapacit. Nyní čekáme na nabídky od stavebních firem na realizaci právě 1. etapy v ulici Rychtářská a jejím okolí.

Zmiňoval jste podařená sídliště. Jaká jsou naopak ta nepovedená?
Obávám se, že tvorba sídlišť koncem 80. let a let 90. představují spíše ty horší příklady. V 90. letech navíc přichází i naprostá absence služeb a občanské vybavenosti a tím i smrtící mono funkčnost takových celků. Navíc v těchto dekádách dochází ke zhoršení i stavební kvality a praxe. To, co vyčítám ale obecně všem vzniklým sídlištím v těchto letech, je úplná rezignace na veřejné prostory. Ty se redukovaly pouze na přístupové silnice pro auta. Ostatní infrastruktura chyběla úplně, nebo byla velmi omezená díky velkému šetření stavitelů. Dnes to představuje velký, hlavně sociální problém. Musím taky zmínit, že se ze sídlišť staly vzorníky křiklavých barev prodejců a neuvěřitelného výtvarného amaterismu většinou těch stejných prodejců. Absolutně nerespektují principy a tektoniku domů, jejich výraz a smysl. Jsou důkazem absence zadavatele a autora návrhu.

Je vůbec reálné, aby vznikala další sídliště?
Sídliště vznikají a vznikat budou. Jen se domnívám, že tlak na kvalitu vystavěného prostředí díky konkurenci projektů a cenám za bydlení bude sílit a lidem už nezbydou za peníze. Utratí je za „pouhé bydlení“. Potřebují odpočívat, sportovat, zažívat plnohodnotný život v prostředí svého bydliště. Najít v blízkosti holiče, cukrárnu nebo restauraci, základní občanskou vybavenost či zaparkovat. Sídliště díky velké koncentraci obyvatel musí být velmi kvalitně obslouženo i hromadnou dopravou. Sídliště se musí jednoznačně proměňovat v polyfunkční celky a u nás v Kanceláři architektury města to plně na nových projektech prosazujeme a požadujeme.

Několikrát jsme se toho už okrajově dotkli, a to je parkování. To představuje na sídlištích velký problém. Jaké jsou možnosti řešení?
V Kanceláři architektury města nyní připravujeme koncepci řešení dopravy v klidu na všechny sídliště v Liberci. Výsledky a řešení představíme začátkem příštího roku. Jeden z receptů, jak zvyšovat kapacity parkování, je budování jednopodlažních parkovacích domů nad stávajícími parkovišti či lepší organizace dopravy. Doporučuji zájemcům nahlédnout a inspirovat se přístupem Bratislavy.

Aktuálně probíhá výstavba v centu města Na Rybníčku. U některých kolegů nevyvolala zrovna pozitivní reakce. V čem je problém?
Není problém, že se staví, ale jak se staví. Od stavění v centru města bych očekával výrazně větší tlak na kvalitní architektonickou produkci od použití materiálů až po výraz domů. Zvýšený parter, charakter městského domu či městského paláce… Nevadí mi koncentrace a hustota, ale měřítko a proporce objektů. Bohužel i v materiálovém řešení se jedná spíše o průměr. Čemu ovšem vůbec nerozumím, je forma zvolených tvarů střech a balkónů. Naopak mám radost, že se vrací život do města v podobě bydlení či dalších funkcí jako domova pro seniory či práce se střešní krajinou pobytových teras. V jemném protikladu bych naopak chtěl uvést velmi inspirativní příklad probíhající výstavby na území bývalých tiskáren či nové výstavby za Divadlem F. X. Šaldy.