„Dobrovolníci k nám docházejí už řadu let. Jsou to občané z Jablonce i z okolí, kteří přicházejí proto, aby si s našimi klienty popovídali, doprovodili je na procházku, četli jim z knížek. Rozhodli se kousek ze svého času věnovat seniorům," objasnila činnost dobrovolníků, kteří spolupracují s Domovem důchodců v Jabloneckých Pasekách ředitelka Jaroslava Fojtíková.

U mnoha akcí, které domov pořádá, by se bez nich neobešli. Díky nim mohou třeba cestovat a pořádat různé výlety. „Je to velmi záslužná práce, všichni to dělají ve svém osobním volnu a samozřejmě zadarmo," zdůraznila ředitelka.

Pasecký Domov důchodců se může chlubit deseti dobrovolníky. „Dobrovolníci nám pomáhají s mnoha činnostmi. Díky nim se klienti učili i německy. Ale největší zájem je o čtení. Přicházejí za seniory na pokoj nebo se sejdou ve společenské místnosti a předčítají jim. Za to jsou velmi vděčni, protože většina z nich už má problémy se zrakem," vylíčila ředitelka Fojtíková jejich záslužnou práci.

Domov důchodců potřebuje takové lidi nepřetržitě. Nemusejí nabízet pravidelnou aktivitu, ale každá jejich návštěva a pomoc klientům zapojit se do programu velmi obohatí jejich, někdy nekonečně dlouhý čas. Dědečkové i babičky jsou vděční za každé popovídání a návštěvu.

Na návštěvu se těší

Domov seniorů má dnes osmdesát pět obyvatel. Zájem je ale značný a dlouhodobý. Proto od nového roku zvýší kapacitu o dalších deset míst. „Největší poptávka je na službu „domov se zvláštním režimem". Ta zahrnuje celodenní péči pro pro ty, kteří jsou upoutáni na lůžko a navíc se u nich projevuje demence. Jedná se o celodenní péči, která je pro rodinné příslušníky náročná, zvláště, když musí docházet do práce. Je pro ně obtížná i psychicky," popsala zájem o nabídku domova ředitelka.

O klienty Domova důchodců v Jabloneckých Pasekách je postaráno velmi dobře. Příjemné prostředí, příležitost k popovídání s vrstevníky, výborné služby a pestrá programová nabídka. I přesto je ale pro ně největším dárkem návštěva někoho z rodiny. Jsou však i takové, které, bohužel, opravdu přicházejí jen v momentě, kdy dostávají senioři důchod.

„Ze samé radosti z návštěvy si toto ale klienti neuvědomují a rádi jim peníze dají, aby se jim odvděčili za návštěvu," potvrdila ředitelka. Výjimka ale potvrzuje pravidlo a za některými z nich docházejí příbuzní naopak pravidelně, někdy i denně. Jsou však i takoví, ke kterým nepřichází nikdo. A pak udělají radost právě dobrovolníci, kteří suplují rodinné příslušníky, kamarády a známé.

Oslaví kulatiny

Ubývá také počet rodin, které si vezmou babičku nebo dědečka na Štědrý den. Dají se spočítat na prstech jedné ruky. A třeba si ani neuvědomí, že takový jejich skutek předčí jakékoliv dárky. Všechno je ale podmíněno hlavně zdravotním stavem seniorů.

„Klientela se zhoršuje, znamená to, že k nám už přicházejí většinou staří lidé ve špatném zdravotním stavu, mnoho z nich je ležících. Někteří jsou ale naopak plní síly a pobyt u nás si užívají. Nejstarší klientky máme devětadevadesátileté," popsala ředitelka.

V příštím roce oslaví v domově hned dvě významná životní výročí. Jak potvrdila Jaroslava Fojtíková, jedna z budoucích oslavenkyň je ještě velmi vitální žena, která sleduje tisk, dění ve světě, zpravodajství z domova a dá se s ní hovořit o čemkoli.

Děti vždy potěší

Pravidelně dochází do domova také děti z mateřské školky. Ty potěší seniory vždycky a navíc jim připomenou jejich vnoučata.

V předvánočním čase přišli kluci a holčičky z MŠ v Tiché ulici. Představili se pásmem vánočních koled. A hlavně se těšili na malování perníčků. S babičkami se na to vrhli hned po písničkách a zdobili připravené sladkosti.

„Děti se do domova vždycky těší. Vyprávíme jim o seniorech, říkáme jim, jak je hezké si s nimi popovídat, pohladit je, společně něco vytvořit. Některé děti nemají svoje babičky ani dědečky, a tak se s nimi setkávají alespoň v domově, potvrdila ředitelka mateřské školky Pavla Macháčková.

Před Vánocemi mají v domově důchodců každý den něco pro pobavení. Rádi mezi sebou přivítají další dobrovolníky, kterých je stále málo.

„V domově se mi moc líbí. V červnu mi zemřel manžel a od té doby žiji tady. Jsem spokojená. Ze všeho nejvíce se radují, když přijde moje vnučka s maminkou. Chodí za mnou pravidelně a já jsem moc ráda. Taky jsem ráda, že mi slouží zdraví, to je to nejdůležitější. Pocházím z Polska, sem jsem se přivdala. Moji rodiče mě vychovali tak, abych se postarala o druhé, když je třeba . A já jsem se o ně také postaral," zavzpomínala Kristýna Antonína Kinská. S humorem ale připomněla, že s hraběcím rodem téhož jména nemá, bohužel, nic společného.

Autor: Dagmar Březinová