VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nikdy vaší zemi nepřestanu být dost vděčná

Liberec - /GALERIE/ Seriál Deníku představuje cizince, kteří našli domov v Libereckém kraji. Další z nich je Arménka Ruzanna Grigorjanová.

7.3.2017
SDÍLEJ:

Ruzanna GRIGORJANOVÁ se narodila v hlavním městě Arménie Jerevanu. Do tehdejšího Československa přišla diplomovaná programátorka kvůli neléčitelné srdeční vadě své dcery. S manželem, stavebním inženýrem žije v Liberci. Nyní pracuje v neziskové organizaci,Foto: Ibrahim al Sulajman

Pochází ze země, která dala světu osobnosti, jakými byly a jsou malíř Marc Chagall, zpěváci Charles Aznavour či Cher nebo skladatel Aram Chačaturjan. Ze země, která je kolébkou křesťanství, ale také prošla neuvěřitelným utrpením genocidy. Paní Ruzanna GRIGORJANOVÁ u nás žije se svou rodinou už víc než dvacet let. Na své kořeny, tradice, ale třeba i kuchyni, která mimo jiné proslula vyhlášeným medovníkem, je patřičně hrdá. Ale na Českou republiku, která se pro ni stala druhým domovem, nedá dopustit. Když jsem se jí v závěru rozhovoru zeptala, co by chtěla vzkázat, kdyby k tomu měla příležitost, na chvíli se odmlčela. Ne proto, že by nevěděla, ale proto, že polyká slzy. „Nikdy vám nepřestanu být vděčná. Bez vás bych už neměla dceru.“

Čtěte také: Rasistické útoky umím vždy obrátit v legraci

Jak jste se dostala právě do Liberce?

To byla dlouhá cesta. Z Arménie jsme odešli na sklonku roku 1992, tehdy ještě do bývalého Československa. Nejprve do Bratislavy. Později dostal můj bratr azyl a integrační byt v Liberci, od té doby tu žijeme.

V té době zuřil několikaletý konflikt se sousedním Azerbajdžánem o území Náhorního Karabachu. Odešli jste před válkou?

Ne, s válkou to v našem případě nemělo nic společného. My jsme žili v Jerevanu, tam se přímo neválčilo. Důvodem bylo vážné onemocnění naší tříleté dcery. Lékař nám tehdy řekl, že v Československu jsou specialisté, kteří ji mohou zachránit. Tak jsme všechno prodali a přijeli nejprve do Bratislavy. Dcera ale potřebovala operovat. A to bylo možné jedině v motolské nemocnici v Praze. Když se dělilo Československo, zůstali jsme na české straně hranice.

Arménie Arménská republika se nachází na severovýchodě svého bývalého území mezi Gruzií, Ázerbájdžánem, Íránem a Tureckem. Po rozpadu Sovětského svazu se v roce 1991 stala členem Společenství nezávislých států. Je považována za kolébku křesťanství, na jejím území leží vysokohorské pohoří Ararat se stejnojmennou biblickou horou. Po genocidě osmanskými Turky v letech 19131920 zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území. V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí. Ve stejném roce vypukla válka s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, konflikt trvá v podstatě dodnes.



Léčba probíhala v rámci nějakého mezinárodního programu?

To ne, u nás prostě zdravotnictví nebylo na takové výši. Takhle to zní jednoduše, ale přeci jen to představuje určité problémy, přinejmenším byrokratické, získání víza. Navíc v době války…Lékař nám řekl, jaký bude postup, museli jsme zaplatit hodně peněz, skoro půl milionu korun na celou operaci. Abychom tu mohli kvůli operaci s dcerou zůstat, museli jsme požádat ministerstvo vnitra o povolení pobytu. To jsme získali, ale i tak jsme museli projít klasickou cestu přes uprchlický tábor, i když jsme válečnými uprchlíky nebyli.

Je to běžné pro arménskou rodinu, aby se jen tak přestěhovala do jiné země?Je to problém finanční. My jsme si to mohli dovolit, protože jsme měli s manželem dobrou práci.

Jaká byla vaše původní profese?

Já jsem vystudovaná programátorka. Manžel studoval Polytechnický institut v Jerevanu, je stavař.

Dcera je v pořádku?

Všechno dobře dopadlo, operace se vydařila. Dcera dnes už pracuje a přitom studuje evropské dějiny.

Kdybyste neměli peníze na cestu, měla by dcera šanci přežít?

Neměla.

Vy dnes pracujete v neziskovém prostoru, nechtěla jste se vrátit vy nebo váš muž ke své původní profesi?

Čím jste se živili po příchodu do Československa?Byla to práce, která vůbec nebyla v našem oboru. Není to důležité, prostě nebyla v oboru… (odmlčí se).

Často se setkávám s tím, že lidé z bývalého Sovětského svazu, vystudovaní na prestižních školách, nedokážou najít uplatnění ve své profesi. Znám třeba vystudovanou veterinářku, která dělá v Jablonci uklízečku. Ve výkopech pracují inženýři, učitelé…Takových lidí je mnoho. Na co nejvíce narážíte? Je to byrokratický problém, neuznáváme vaše diplomy?

V některých oborech jistě, ale je to i jazyková bariéra. Manžel je stavební inženýr a ke své práci by potřeboval znát hodně odborných termínů v češtině, což bylo těžké zvládnout. Když jsme přijeli, musel začít pracovat hned, aby nás uživil, nebyl čas budovat znovu kariéru.

Další příběh si přečtete zde: Dala jsem si plán naučit se sto slovíček denně

Setkávají se s tím vaši krajané i v jiných evropských zemích nebo jen u nás?

Ano, většinou je to stejné.

Jak jste vyrůstala, jaké bylo vaše dětství v Arménii?

Krásné. Jako dítě jsem žila bezstarostným životem.

Před rozdělením byla Arménie součástí Sovětského svazu. Pociťovali jste nějaký odpor, nechuť vůči Moskvě jako k někomu kdo vaši zemi ovládá?

V žádném případě. Brali jsme to jako fakt, jinak to ani nešlo, a tehdy nikdo nerozděloval, zda jste Armén, Rus …

Arménie je obklopená převážně muslimskými zeměmi – Turecko, někdejší Persie, jak se vám jako křesťanům žilo s muslimskými sousedy v zádech?

Právě to byly příčiny těch válek a všech konfliktů, chtěli, abychom přijali islám a vlastně i kvůli tomu vznikla válka o Náhorní Karabach.

Byla to tedy válka o víru, nešlo spíš o území?

Ne, o víru. A kdybychom si ji pevně nedrželi, už bychom jako národ neexistovali.

Jsou Arméni hrdým národem?

Ano, víte, my se považujeme za výjimečný národ. Jsme kolébka křesťanství. Přijali jsme ho jako svou víru první na světě. Už v roce 301.

Vychází to jen z historických reálií, nebo na tom, že se považujete za výjimečné, má vliv i to, že váš národ opakovaně procházel genocidou, byl systematicky vyhlazován, vaši lidé pronásledováni. Dá se to, že se považujete za výjimečný národ srovnat třeba s národem židovským, který se také považuje za výjimečný, přesněji řečeno za nadřazený? Jste stejně jako oni životaschopnější, protože jste neustále museli čelit boji o přežití?Ano, genocida byla opravdu strašná, v roce 1915 například zahynulo kolem milionu a půl Arménů… jediné, co nás drželo, byla víra. Je nás málo, ale existujeme, máme svůj stát a jsme na to hrdí.

Funguje ta soudržnost vašich krajanů všude?

Ano, všude po celém světě arménské komunity drží spolu.

Takže to není jako u Čechů, kteří, když emigrovali, snažili se od krajanů izolovat, dělili se na Čechy nebo Čechoslováky z různých emigrantských vln?Vůbec ne, naopak. Držíme velmi spolu, komunita všude funguje, snažíme se pomáhat si, držíme spolu.

Máte kromě národní hrdosti ještě nějaký společný rys, nějakou typickou arménskou vlastnost?Asi temperament.

Nepřipadají vám z tohoto pohledu Češi navenek poněkud unylí, bez života, bez radosti? Jak jste se vůbec sžili?

Zpočátku nám Češi připadali chladnější, u nás to funguje trochu jinak. Ale když se s lidmi dokážete sblížit, když vás přijmou, funguje to perfektně, máme tu mnoho skvělých přátel.

Vraťme se ještě k víře, ke křesťanství. O Češích se říká, že jsou národem ateistů, nevěřících, i když po pravdě to spíš souvisí s českou nechutí vůči institucím, včetně těch církevních. Jak je to u vás? Je to víra skutečná, vnitřní nebo jde o jakési příslušenství a do kostela se chodí, protože je to správné?

U nás se nebere, jestli jste věřící nebo nevěřící. Jak se narodíte, jste automaticky křesťan. Nemusíme mít svátek nebo neděli, abychom šli do kostela. Velmi nás proto překvapilo, když jsme přišli ke kostelu tady a byl zavřený. To u nás neexistuje, každý den je boží den a dveře jsou otevřené. Jsme velmi hluboce věřící lidé, všichni to berou jako přirozenost – mladí, staří. Víra je prostě v nás. Součástí naší podstaty.

Svého času bylo u nás velmi módní polemizovat s exaktně vzdělanými lidmi, zda se víra nevylučuje s vědeckými poznatky. Vy sama jste vystudovala technický obor. Jak se to slučuje s něčím tak nehmatatelným, neověřitelným, jako je víra?Ale to s tím přeci vůbec nesouvisí. Víra je víra. Když se narodíte v Arménii, máte to v sobě. Věda s tím opravdu nemá nic společného, nepotřebujete žádné důkazy. Když jste Armén, jste odmalička věřící. Je to součást vaší podstaty.

S vírou a především církví souvisejí i rituály, které provázejí životní mezníky. Nedávno jsme si v redakci při sestavování rubriky POHŘBY uvědomili, že mezi ohlášenými obřady nefigurují nikdy jména cizinců. Došli jsme k tomu, že nejspíš chtějí být pohřbeni ve své rodné zemi…Přesně tak, když tady Armén zemře, nekoná se žádná kremace, to vůbec ne. Zemřelý se uloží do rakve a letadlem se vrací zpátky do své země. Teprve tam se koná tradiční pohřeb. Když u nás někdo zemře, z nemocnice se přiveze domů a tři dny zůstává doma, aby se s ním rodina a všichni příbuzní mohli rozloučit. Obřad se koná zpravidla až na hřbitově. Pohřbívá se ale zásadně do země.

A co další životní mezníky spojené s rituály a tradicí, jako jsou křest či svatba?

Každé arménské dítě se musí pokřtít do 40 dnů od narození, není to tedy tak, že by si o tom rozhodoval v dospělosti sám. Je to stejné jako u vašich katolických rodin. Celá rodina jde do kostela s miminkem, je to velká slavnost. Neexistuje, že by někdo nebyl pokřtěný. A pokud se to stane, jde skutečně o výjimku.

A svatba?

To je hodně široké téma, pojem. Musí být v kostele. Jen tak si zajít na úřad, to u nás neexistuje. Nejprve se domluví rodiče, ženich přijde s rodinou a oficiálně požádá rodiče nevěsty.

Jak byste svou zemi popsala z pohledu turistiky?

Je to opravdu moc pěkná země a určitě okouzlí každého, kdo má rád historii a přírodu, je tu velká řada památek, kostely už ze sedmého století, je to tam opravdu velmi krásné. Nedá se to popsat, musíte to vidět. Zažít, cítit…

Takže ten temperament, o němž jste mluvila i v té krajině, zemi, historii? Formuje vzhled a historie země osobnost lidí?Jsem o tom přesvědčená.

Autor: Jana Švecová

7.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 6 000 Kč Uklízeči a pomocníci v administrativních objektech Uklízeč/ka v kancelářích. Požadované vzdělání: nižší střední. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 6000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: UKLÍZEČ/KA, -úklid výrobních prostor, WC, chodby, kanceláře , Kontakt telefonicky nebo emailem.. Pracoviště: Bispol gold s.r.o., Mánesova, č.p. 2044, 466 01 Jablonec nad Nisou 1. Informace: Jaroslav Kinský, +420 483 330 411. Věda a výzkum - Věda a výzkum Výzkumný a vědecký pracovník 28 000 Kč Inženýři ve výzkumu a vývoji v ostatních oborech System test inženýr. Požadované vzdělání: bakalářské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 28000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce:, • Podílení se na vývoji produktu elektrické parkovací brzdy (EPB), • Zodpovědnost za testování systému v zákaznických projektech, • Úzká spolupráce s vývojovými týmy v zahraničí (Německo, Čína, Japonsko), • Kreativní práce na zefektivňování procesu, • Vývoj vlastních SW a HW nástrojů a technických řešení, • Implementace testů dle specifikací, • Vytváření dokumentace, hlášení a odstraňování chyb v systému, , Požadavky:, • VŠ technického směru – mechatronika, elektronika, strojní, • Znalost programování, elektroniky, měření, • Dobrá úroveň anglického jazyka, němčina výhodou, • Zkušenosti s automobilovou technikou vítány (komunikační sběrnice, dynamika vozidla, atd.), • Zkušenosti s oborem testování vítány. Pracoviště: Trw automotive czech s. r. o., Na Roli, č.p. 2405, 466 01 Jablonec nad Nisou 1. Informace: Maya Kučerová, . Výroba - Výroba Montážní dělník 22 000 Kč Montážní dělníci výrobků z pryže a plastů Montážní dělník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Montážní dělník-operátor výroby, Firma LEGNEX spol. s r.o. hledá schopného pracovníka pro výrobu pilových pásů spojováním. Náplň práce: příprava polotovaru stříháním na požadovanou délku, spojování na automatických strojích, broušení pásů, balení a expedice zásilek. Dále organizace skladu, příjem materiálu atd. Požadujeme manuální zručnost, pečlivost, dobré komunikační vlastnosti, aktivní přístup, spolehlivost a samostatnost a trestní bezúhonnost. , Kontakt telefonicky nebo emailem.. Pracoviště: L e g n e x  spol. s r.o., Želivského, č.p. 4765, 466 05 Jablonec nad Nisou 5. Informace: Petr Jelínek, +420 737 455 422. Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Asistenti učitelů 16 000 Kč Asistenti učitelů asistent/ka pedagoga. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Asistent/ka pedagoga, - ukončený vzdělávací program - studium pro asistenty pedagoga nebo pedagogické vzdělání, - práce s dětmi, Zaměstnanecké výhody: 40 dní dovolená, FKSP, Životopis zasílejte e-mailem.. Pracoviště: Základní škola a mateřská škola janov nad nisou, příspěvková organizace, 468 11 Janov nad Nisou. Informace: Jana Tomešová, +420 483 380 045,736 765 566.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slavnostní křest nové sklářské pece Hedvika proběhlo 17. října na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě.

Sklářské firmy jsou dnes hladové po šikovných lidech, říká Libor Doležal

Český tenista Radek Štěpánek se včera rozloučil s fanoušky na exhibici zápasem s novopečeným vítězem US Open Novakem Djokovičem.
7

FOTO: Pro Štěpánka vyrobili korunu ze skla

Benefiční závod dračích lodí pomůže rodině zesnulého

Jablonec n. N. – Na jablonecké přehradě se koná příští sobotu benefiční závod dračích lodí, jehož výtěžek organizátoři věnují rodině zesnulého kamaráda, člena oddílu Jizerský drak, Michala Tatarky Tatarkoviče.

Hedvika Mikešová oprášila dovednost babiček a háčkuje kulichy

Liberecký kraj – Co je nejdůležitější součástí zimního outfitu? No přece hřejivá a v ideálním případě i stylová čepice, která zaujme na první pohled. Ruční výrobě kulichů se ve svém volném čase věnuje i 32letá Hedvika Mikešová z Rádla společně s maminkou. „Každý kulíšek POM POM projde našima rukama s péčí a láskou,“ říká tvůrkyně.

Opilý řidič bez helmy skončil pod převrácenou čtyřkolkou

Jenišovice – V sobotu 13. října v noci krátce před třiadvacátou hodinou v Jenišovicích havaroval třicetiletý řidič se čtyřkolkou. Jel bez přilby po silnici třetí třídy, projel přes kruhový objezd a odbočil na Roudný. Přitom havaroval, s čtyřkolkou se převrátil přes bok a zůstal ležet zaklíněný pod ní.

V Železném Brodě připravují velké oslavy republiky

Železný Brod – Oslavy 100 let od založení Československa budou v Železném Brodě velkolepé. V pátek 26. října bude v Městské galerii Vl. Rady slavnostní otevření výstavy 100 let republiky. Poté se v Městském divadle koná slavnostní koncert žáků ZUŠ.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT