Když tma zahalila les, zoolog a ředitel muzea Zdeněk Vitáček přiblížil více než pěti desítkám zájemců, kteří se zde sešly s baterkami, podrobnosti o životě těchto ohrožených tvorů – takzvaných letounů. Dva druhy, netopýra velkého a netopýra ušatého, kteří se zachytili v síti u vstupu do podzemí, si pak návštěvníci s úžasem prohlédli úplně zblízka.

„Lidé si je kdysi zošklivili, také na internetu je o nich spousta nesmyslů. Netopýři jsou pozoruhodní a užiteční. Živí se výhradně hmyzem, za jedinou noc ho uloví velké množství,“ vysvětloval Zdeněk Vitáček, který netopýry v lokalitě zkoumá přes 30 let a účastníkům akce se je snažil představit jinak, než se o nich učí v hodinách přírodopisu.

„Skalická jeskyně je výjimečná tím, že ji jako zimoviště vyhledává dvanáct druhů,“ uvedl Vitáček. Už zde prokázal druhy jako vrápenec malý, netopýr velký, netopýr vodní, netopýr vousatý, netopýr Brandtův, netopýr řasnatý, netopýr ušatý, netopýr dlouhouchý, netopýr severní, netopýr večerní, netopýr černý a netopýr hvízdavý.

Všichni z tuzemských letounů jsou zvláště chráněnými živočichy. „Příčinnou ohrožení je změna krajiny, zhoršení životního prostředí, úbytek hmyzu a také vhodných úkrytů,“ upozornil Vitáček. Tři z druhů od Skalického vrchu jsou chráněny i celoevropsky: netopýr velký, netopýr černý a vrápenec malý. Vzhledem k významu podzemních prostor lomu pro populace netopýra velkého bylo toto území vyhlášeno jako evropsky významná lokalita.

„Současný stav netopýra velkého lze považovat za uspokojivý. Po nárůstu stavu zimujících jedinců, který byl nejvýraznější v 90. letech, se jeho počet stabilizoval zhruba na třech desítkách jedinců,“ sdělil Vitáček. „Výkyvy v některých sezónách mají pravděpodobně souvislost spíše s aktuálním vývojem počasí v daném roce nežli s působením vlivu člověka, který je díky zabezpečení vstupů do podzemí minimalizován,“ dodal.

Podle Vitáčka druhová pestrost společenstva zimujících netopýrů souvisí s různorodými mikroklimatickými podmínkami uvnitř podzemního systému. „Některé druhy mají raději chlad, jiné zase teplejší prostředí,“ řekl zoolog. Jak dále upozornil, od září do listopadu se tady slétají netopýři z různých letních kolonií také z důvodu páření. „Je to pro ně rovněž významné místo sociálního kontaktu. Kromě páření si zároveň vyměňují informace o vhodných přechodných úkrytech či zimovištích,“ komentoval Vitáček a doplnil, že úplně nejoblíbenějším místem k rozmnožování létajících savců je na Českolipsku hrad Bezděz.

„Tradiční akci jsme pod Skalickým vrchem uspořádali hlavně pro širokou veřejnost a především pro rodiny s dětmi. Pro malé i velké návštěvníky tu máme vědomostní test i příležitost k tvoření,“ řekla Veronika Ličaverová z Ekoporadny Orsej. Zájemcům také nabídla řadu tiskovin a informačních materiálů, pamětní vstupenky nebo tematické pohlednice.

„Plno informací jsem neznal. Překvapilo mě, kolik přišlo lidí. Jen škoda, že už nebylo možné kvůli nebezpečí vstoupit do jeskyní,“ řekl jeden z návštěvníků Tomáš Boček.

Starý lom na úpatí Skalického vrchu, nazývaný i „Skalická jeskyně“, je nejrozsáhlejším podzemním prostorem na Českolipsku. Soustava chodeb byla přístupná řadou vstupů, které však byly v důsledku odlamování horních vrstev lomu postupně zavaleny. V současnosti jsou funkční jen dva krajní vstupy v severovýchodní části. Rizikovým faktorem pro netopýry je uvolňování kamenů, ke kterému dochází erozí a které může vést k úplnému zavalení obou vchodů.

„Velkou hrozbou jsou časté sesuvy stropů a stěn. Ty mohou způsobit nežádoucí změny mikroklimatu uvnitř podzemních prostor,“ řekl Zdeněk Vitáček. „Počítám, že za několik let už se tam nikdo nedostane,“ uzavřel zoolog.