Vedle tradičních účastníků, představitelů města, policie, vězeňské služby i armády se zúčastnila i velká skupina studentů uměleckoprůmyslové školy a široká veřejnost.
Primátor Petr Beitl ve svém proslovu připomněl historické události, díky nimž je 17. listopad významným dnem a státním svátkem: „Demokracie není dokonalá, ale právě pluralitní systém je nejlepší pojistkou proti fatálním chybám vedoucím ke konečné ztrátě svobody.“
Věnec za statutární město Jablonec nad Nisou spolu s primátorem Petrem Beitlem položili náměstci Lukáš Pleticha a Miloš Vele, všichni také zapálili svíčku. Květiny také položili zástupci Armády ČR, Centra sociálních služeb Jablonec nad Nisou a někteří občané.
Proslov primátora Petra Beitla:
Dámy a pánové, vážení přítomní, milí studenti,
sedmnáctý listopad je dnes státním svátkem, dnem, kdy vzpomínáme oběti boje za svobodu a demokracii.
Je připomínkou boje proti fašismu a popravených studentů v roce 1939 a boje proti komunistickému totalitnímu režimu a studentských demonstrací v roce 1989.
Smrtí Jana Opletala, Václava Sedláčka a dalších studentských vůdců začala jedna z nejtragičtějších etap našich moderních dějin. Tragická pro tisíce našich občanů, kteří obětovali život v odporu proti nacistické ideologii, ať v odboji nebo v koncentračních táborech. Ve svém důsledku druhá světová válka otevřela cestu i pro naše druhé historické trauma – další ztrátu svobody, tenkrát v režii ruské komunistické diktatury.
Ta druhá totalita, která skončila sametovou revolucí v roce 1989, vypadala v mnohém ohledu beznadějněji, protože jsme se na jejím vzniku podíleli sami. Však také trvala více jak čtyřicet let. Poválečné komunistické propagandě podlehlo mnoho lidí. Po deziluzi z předválečného selhání západních velmocí hledaly naše demokratické politické elity změnu a jiné cesty, až nakonec skončili v sovětské náruči na východě. Tím díky tragicky špatnému vyhodnocení příčin a následků někteří vědomě, jiní nevědomě – spolupracovali na vytvoření společenského podhoubí, které bylo později zneužito k protidemokratickému, komunistickému převratu.
Obě ideologie, jak nacistická, tak komunistická, ve svých dobách tak silné a nezpochybnitelné, přivedly společnost do morálního i ekonomického úpadku a stály tisíce lidských životů. Návrat těchto konkrétních, obludných a těžko hájitelných ideologií není pravděpodobný, ale to neznamená, že máme vyhráno. Na počátku jejich nástupu k moci nebyly nějaké zkažené špatné národy Evropy. Na počátku byly zhoubné ideje, myšlenky rozdělující lidskou společnost, myšlenky slibující jednoduché změny k lepšímu, myšlenky označující určité vrstvy společnosti, ať už ekonomické, náboženské či rasové, za viníky a nepřátele.
A zrůdnost těchto ideologií se projevila teprve až bylo pozdě, když se jejich nositelům podařilo získat politickou a ekonomickou moc k jejich prosazovaní. Ruku v ruce s tím se objevily brutální metody jak tuto moc udržet a rozvíjet.
Tyto zkoušky má náš národ naštěstí za sebou, důležité však je, co si z nich musíme odnést pro budoucnost.
Nevěřme, že by problémy našeho současného života mohly být vyřešeny bez našeho vlastního přičinění. Vyřešeny nějakým novým revolučním zvratem, založeným na pokusu o uskutečnění těch či oněch idealizovaných představ.
Nevěřme na spasitele a osvícené diktátory. Demokracie není dokonalá, ale právě pluralitní systém je nejlepší pojistkou proti fatálním chybám vedoucím ke konečné ztrátě svobody.
Dnes, i díky 17. listopadu 1939 a 1989, žijeme ve svobodě a ve stabilizované demokracii, a proto je každý z nás strůjcem svého vlastního štěstí v takové míře, jak tomu nikdy v minulosti nebylo. Bylo a je na každém z nás, jak tuto šanci využije. Šanci, kterou nám vybojovali hrdinové listopadových výročí.
Prosím, abychom jim nyní věnovali minutu ticha.