Petr Macháček ze Železného Brodu vystudoval Vysokou školu chemickotechnickou v Praze, pracoval jako policista, už několik let ale farmaří a doslova žije na polích v Huntířově.

Když vás dnes vidím uprostřed záhonků se zeleninou, neřekl bych, že jste studoval technický obor. Jak jste se na Vysokou školu chemicko-technickou vlastně dostal?

Před vysokou školou jsem udělal maturitu na technologickém oboru na sklářské škole v Železném Brodě. Měli jsme dobrou chemikářku, která mě k chemii přivedla. Chemie mi prostě šla skoro sama. V Praze jsem měl dobrého kamaráda, a tak jsem si řekl, proč bych do Prahy nešel. A protože mi chemie šla a bavila mě, šel jsem se ji učit.

Pak jste ale pracoval třeba i jako policista. Jak jste se dostal do uniformy?

Už někdy v druhém ročníku vysoké školy mě a kamaráda nadchla myšlenka ekologického zemědělství. Přerušili jsme studia, jeli na zkušenou na farmu do Norska. Tam to ale nedopadlo podle našich představ, a tak jsme se po třech týdnech vrátili na studia. Dostudovali jsme, já už ale v mezičase pomáhal hospodařit tátovi na polích, kudy teď procházíme. Od malého políčka po větší a větší. A chtěl jsem hospodařit. Samo sebou, že to nebylo jen tak, v té době jsem věděl, že mě to neuživí. Proto jsem hledal nějakou práci, kde bych třeba dva dny dělal, dva dny měl volno, aby byl zkrátka na hospodaření čas. Zkusil jsem nejprve armádu, tam byla podmínka, že bych šel cestou chemického zaměření, načež jsem zjistil, že by to bylo časově velmi náročné a s hospodařením bych se mohl rozloučit. Tak jsem zkusil policii. Ale nebyla to moje krevní skupina, prostě mě to moc nebavilo. Ze začátku jsem sloužil v Jablonci, pak v Železném Brodě, ale ani tak jsem hospodaření nestíhal. Potkal jsem se se ženou, vystoupil jsem z policie a vrhl se do toho jako osoba samostatně výdělečně činná.

Stejně jste ale bydlel v Železném Brodě. Na pole jste tedy dojížděl?

Dojížděl. Protože ale bylo hospodářství v zárodku a museli jsme se ohánět, pořídili jsme si maringotku, postavili jsme ji na kraj pole a žili jsme v ní. Měli jsme ale malé dítě a já věděl, že přežít zimu v maringotce nebude jen tak. Poradil jsem se s kamarády a přišli jsme na nápad postavit jurtu. Není na ni potřeba stavební povolení a stavba je relativně rychlá. Pustili jsme se do toho, hotovo bylo ale až v únoru, takže jsme šli do podnájmu. Když byla jurta hotová a zateplená, přestěhovali jsme se a žili v ní nějakých sedm let. Přibyly další dvě děti, rozrůstalo se hospodářství a v jurtě to už nebylo únosné. Je to vlastně jedna velká místnost, kde je vše, a když přišla návštěva, byl to vždycky trochu zásah do soukromí. Teď bydlíme znovu v podnájmu v Brodě.

Zajímá mě, jak se v jurtě žije? Co třeba topení?

Topí se ve sporáku dřevem. Ve stropě je jako izolace vypraná ovčí vlna, ve stěnách jsou slaměné balíky. Museli jsme dodělat dvojitou odvětrávanou střechu, protože na jednoduché kondenzovala při sněhu voda. Pro dva lidi to je až velké, vždyť tahle konkrétní jurta má asi pětapadesát metrů čtverečních.

Proč jste se vrhl zrovna na bio hospodaření?

A proč ne bio? Podle mne dnešní konvenční zemědělství nemá s hospodařením moc co společného, je to v podstatě chemický průmysl. Po válce chemičky, které vyráběly bojové látky, náhle neměly uplatnění a přetransformovaly se na výrobu jedů a umělých hnojiv. Konvenční zemědělec zaseje, postříká proti plevelu, proti houbám, postříká umělé hnojivo. Není to spjaté s přírodou, nemusí přemýšlet, kdy co zasít, kdy do porostu zasáhnout.

Jak tedy bio zemědělec bojuje se škůdci a chorobami?

Je to hlavně o přístupu. Hlavně to nesmí být boj. I škůdci patří do ekosystému a škodí, až když se přemnoží. Za to může nerovnováha v přírodě. Smyslem bio zemědělství je tu rovnováhu na pole vrátit, udržovat ji a pracovat s ní. Rovnováhu s přírodou právě konvenční zemědělci neuznávají. Dříve byla malá políčka, mezi nimi třeba meze, na polích byla rozmanitost, a i to je ta rovnováha. Ekologické zemědělství musí pracovat s vhodnými odrůdami, nutné je dodržování rozestupů rostlin. Jako preventivní a podpůrné opatření používáme efektivní mikroorganismy. Nejvíce to jsou jednobuněčné organismy, které působí pozitivně na půdu a požírají ty organismy, které působí na rostliny negativně. A hlavně ničemu neškodí, lidé takový organismus mohou vypít a nic se neděje.

Váš statek u Macháčků prodává hlavně zeleninu v podobě takzvaných biotašek. Uživí vás to? Živí nás to už sedm let, samozřejmě je to složitá a těžká sezónní práce, ze které se nedá zbohatnout. Takže na zimu se hlásím na pracovním úřadě, stejně jako spousta sezónních řemeslníků. Ale snažíme se statek dovybavit tak, abychom mohli zeleninu a další produkty prodávat i přes zimu.

K tomu je třeba asi pořádné zázemí… Hlavně pořádný sklep, ten máme v plánu. Chceme rozšířit sortiment, takže teď nám roste zpracovna, kde budeme mít průmyslový mlýn, kde budeme mlít obilí z naší produkce hlavně na špaldovou a žitnou mouku. Fungovat bude i odšťavňovač, kde chceme vyrábět zeleninové šťávy konzervované kyselinou mléčnou, chceme zavářet ovoce i zeleninu. Směřujeme to prostě i na zimu.

Co vše dnes pěstujete? 

Snažíme se pěstovat vše, co dovolí podmínky. Mrkev, brambory, cibule, česnek, saláty, okurky, rajčata, druhým rokem obilí. Letos jsem ale zkusil třeba i meloun a povedlo se, byl nakonec sedmapůlkilový, luxusní chuti.

Určitě se ale zvláště v bio hospodářství ne vše podaří. Jaké potkáváte problémy? 

V ekologickém zemědělství musíte vše řádně hlídat, zásah provést v pravý čas. Třeba vyplít. Pokud to prošvihnete, úroda nebude. Protože jsme měli na jaře nedostatek brigádníků, zarostla nám mrkev a cibule. Ještě to zachraňujeme, ale bude méně.

Jak vypadá takový běžný den v době sklizně na statku u Macháčků? 

Ráno se brzy vstává, aby se nakrmila zvířata. Pak zavlažit fóliovník, začít zavlažovat záhony. Používáme kapkovou závlahu, ta šetří vodu a je nejekologičtější. K tomu se snažíme využívat mulč, kvůli plevelu i vláze. A půda pod ním zůstává kyprá a zdaleka se tak nevysušuje. I když přijde silný déšť, mulč ho absorbuje a propustí vodu do země. Ale zpět k běžnému dni. Teď se třeba musí urychleně sklízet okurky, cukety, ty rostou doslova před očima, rajčata.

Sucho trvá, loni bylo ale asi nejhorší. Jak se podepsalo na Vašem hospodaření? 

Loni nám třeba vůbec nevzešla mrkev, a to se mi ještě v životě nestalo. To zrovna v době, kdy jsem si říkal, že už mám pěstování základních druhů zeleniny vychytané. A ano, máte pravdu, loňský rok byl horší než letošní, to usychaly uprostřed léta i břízy. Ale následky jsou vidět na loukách. Loni i přes sucho jsem sklidil přes třicet balíků sena, letos o deset méně. To je dopad loňského sucha. Ale myslím si, že přijdou horší a horší sucha, proto si myslím, že se musí vodou šetřit a hospodařit i s ní.

Jak hospodaříte s vodou? 

Máme dva rybníčky, kde zachytáváme dešťovou vodu, a právě vymýšlím, jak by se dala dešťová voda svézt z obou velkých fóliovníků. Oba mají každý přes dvě stě metrů plochy, kam dopadne při dešti velké množství vody.

Už jste nastínil nějaké plány do nejbližších let, máte ale třeba něco, co je vaším snem, co byste tady rád do budoucna viděl? 

Je toho tolik, ale hlavním mým cílem je hospodářství stabilizovat natolik, aby dokázalo rodinu uživit po celý rok, pak budu šťastný. Takže sklep s chlaďákem, sklady na zeleninu a ovoce, postupně alespoň dobytek, jen ale pro potřeby rostlinné výroby, tedy hlavně pro hnůj.

Jakou jste měl letos úrodu? 

Byla by určitě o dost lepší než loňská, ale opět jsme se nevyvarovali drobné chyby, která nás stála desetitisíce korun. Vypěstovali jsme asi sedm set kilogramů krásného česneku. A podařilo se nám ho „upéct“ na sluníčku, což se mi také ještě nikdy nestalo, jen jsem o tom slyšel. Než se vše dosklidilo, dva dny ležel na poli. Aby oschl. Ale zrovna přišly rekordní teploty a česnek se doslova upekl. Katastrofa. Brambory mi na jaře přeryla prasata, takže ty si musíme koupit. A to jsem u myslivců a nevšiml jsem si toho. Každý rok zkrátka dostanete od přírody nějakou novou bolavou zkušenost, abyste byl lepší a lepší.

Na jaké ploše vlastně statek u Macháčků hospodaří? 

Svých máme cirka pět hektarů a tak šest pronajatých. S tím, že ne všude se dá pěstovat, tamhle z těch strání máme jen seno. Sadů máme asi dva a půl hektaru, o ty se stará především žena. Zeleninu také pěstujeme v sadech. Takhle se dříve hospodařilo. Moderně se tomu říká agrolesnictví. Stromy poskytují zelenině stín a jistý filtr před spalujícím sluncem, zelenina zase zadržuje vláhu v zemi. Každá rostlina potřebuje vodu, bez ní nic neroste.

Vy máte i svůj e-shop. Jak funguje? 

Snažíme se prodávat formou předprodeje. Lidé si u nás zkraje roku objednají třeba deset, dvacet biotašek v průběhu roku a zaplatí předem. My tak můžeme do sadby vložit nové peníze. Lidé si ale mohou dojít i přímo k nám, když chtějí třeba jen určitý druh zeleniny.