Týden po startu dorazila pětice mladíků z Nymburku na Litoměřicko, Ústecko a Děčínsko. A to po Labi. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem nepřipluli na lodi sestavené z PET lahví, jejímž pohonem je lidská síla. Během měsíce chtějí zdolat bezmála 900 kilometrů dlouhou trať do Hamburku. Posádka chce plavidlem upozornit na přítomnost velkého množství plastového odpadu.

Jan Kára a Jakub Bureš přišli s nápadem postavit loď z PET lahví loni na podzim. „Od listopadu jsme sbírali lahve v Nymburku. Na sídliště jsme dali kontejner s výzvou, aby lidé PET lahve nesešlapávali, ale dávali nám je. Letos v březnu už jich bylo dost," řekl Bureš.

Čtyři členové posádky šlapou, pátý je doprovází autem. „Je to takové šnečí tempo, stává se nám poměrně často, že lidé na procházce jsou rychlejší," doplnil Kára.

Loď má kompletní zázemí.

„Kormidlo je svařené ze zbytků jízdních kol. Vlastně všechno, co jsme použili, byl odpad," řekl Kára. Loď každý večer zakotví v některém z desítek přístavišť, která na Labi v posledních letech vznikla.

Podle původního plánu má loď doplout do Hamburku za měsíc. Posádka ale připouští, že plavba může trvat déle. Doplutí do cíle odhadují v polovině srpna.

Mapa a zajímavosti.

Po vyplutí spadl pětkrát řetěz, ale hlavní je, že se loď líbí lidem

Na otázky Deníku odpovídali kapitáni Jan Kára a Jakub Bureš.

Kolikátý je to rozhovor, co už s médii vedete?
J. K.: Když nepočítám ty, které jsme dělali před vyplutím, tak ke dnešnímu dni jste šestým novinářem na lodi.Počítali jste s popularitou?
J. K.: Schylovalo se to k tomu. Vytvořili jsme na facebooku (FB) událost našeho vyplutí a příchod nám přislíbilo přes 180 lidí, což je strop i pro jakýkoli nymburský koncert. Doopravdy přišli a nakonec jich tam bylo nějakých čtyři sta.

Před doplutím do Litoměřic jste měli problém s jednou ze čtyř šlapek, co se stalo?
J. K.: Upadla nám u ní matka a celá spadla do vody. Pod šlapkami je díra, takže tam cokoli může propadnout. Museli jsme sehnat novou. Náš fotograf neváhal, vyskočil z lodi, doplaval na břeh, sedl si do auta, dojel do Litoměřic koupit matičku a pak zase přijel nazpět. S ní skočil do vody a doplaval k nám.
J. B.: U konce stavby jsme řešili hlavně dekorační prvky. Neměli jsme dostatek času na to, aby vše fungovalo tak, jak bychom chtěli. Potřebovali jsme hlavně, aby loď dobře působila na lidi.
J. K.: Proto nám hned po vyplutí asi pětkrát spadl řetěz.

Zažili jste problematickou situaci, na jejíž vyřešení jste pyšní a naopak?
J. K.: Nejsem pyšný na to, že stále nabouráváme do bójek. A to jenom kvůli tomu, že se nedokážeme dohodnout, jestli je objedeme zleva nebo zprava. Nakonec na ně lodí narazíme čelně.

Zažili jste i bouřku na lodi. Byli jste při ní přímo na palubě?
J. K.: Zastihla nás, když jsme pluli za Lysou nad Labem. Vítr nás odvál tam, kam jsme nechtěli, a zakotvili jsme přímo špičkou ke břehu. Zajeli jsme pod strom, kde byl zrovna takový děda v trenýrkách a on nám řekl: „Na to zapomeňte, kluci, tady se koupu já."

Jak zatím hodnotíte plavbu?
J. B.: Vše funguje lépe, než jsme čekali. Úroveň řiditelnosti není vůbec špatná. Čekali jsme horší.
J. K.: Nastávají ale problémy. Ztracené šlapky, vyháknuté řetězy. Přístupnost k opravám je omezená. Dostat se k jádru věci do dřevěného rámu, který je obalený láhvemi, není ve vodě jednoduché.

Petburg. Jedná se o spojeninu slov PET a Hamburg?
Celá posádka: A Nymburk!
J. K.: Před třemi měsíci jsme návrhy názvů vypsali na naši oficiální FB stránku a konečné jméno vybrali lidé. My jí říkáme stále jenom loď.

Potkala vás mořská nemoc?
J. K.: Už ve čtvrtek jsme ji měli, všichni. Já jsem například vylezl z lodi a při nákupu se mi vlnila podlaha obchodního domu.

A vzájemná ponorková nemoc?
J. B.: Ponorku nemáme. Spíš si zatím celou plavbu užíváme. My se spolu především ani tak moc neznáme.
J. K.: Mě třeba štve, že na lodi není uklizeno.
Posádka: Už je to tady.
J. B.: Hoši, já jdu pěšky.

Jak to, že se až tak dobře neznáte? Kdo tedy přišel s prvotním nápadem plastové plavby?
J. K.: S Kubou jsme se dohodli po FB. On šel v minulosti z Nymburku pěšky na Sněžku a já na Gibraltar. Až po těchto zážitcích jsme na sebe náhodou narazili právě na facebooku. Sešli jsme se v hospodě, kde jsme plány už jen ztvrdili a řekli jsme si, jak by loď měla vypadat. Do té doby jsme se vůbec neznali.

Platí původní záměr loď po doplutí do Hamburku zrecyklovat?
J. K.: Byl to původní plán A, teď možná B, nebo C. Nyní jsme ve fázi si loď nechat a odtáhnout ji zpět do Nymburku. Nechce se nám ji ničit, když víme, že funguje a že jsme do ní vložili spoustu práce.

A zpět se dopravíte jak?
J. K.: Pokud se najde někdo, kdo nás potáhne po řece, tak klidně i na lodi. Nebo druhá možnost kamionem mého kamaráda.

Prý vezete truhlu se vzkazy?
J. K.: Ano, vezeme asi sto psaníček. Zatím je ale máme v pytli, truhlu nemáme.

Nabíráte na palubu stopaře?
J. K.: Ano, ale jenom stopařky. Některé jsme vezli i dva dny.

Co byste označili za nejlepší dárek od pocestných?
Jan Kára: Mně se líbil dárek od kapitána v Brandýse nad Labem. Věnoval nám čtyři lahve domácího cideru.
Jakub Bureš: Já si myslím, že dobrým dárkem byly mapy od Labské stezky. Hodně je používáme. Koukáme víc do nich než před sebe.
Vojtěch Zikmunda: Já jsem dostal brambory od paní ve Štětí. Přišla se k nám vykoupat a třikrát obeplavala naši loď. Byla milá.
Jan Brant: Já jsem asi ještě nedostal nic. Ale jako opravdu.
Jan Holan: Mně se líbily koláčky, které jsme dostali od Kubovy babičky. Byla jich hromada a hrozně dlouho vydržely.