Vlk již v dobách dávno minulých symbolizoval smrt. Proč se ale lidé tolik bojí právě těchto zvířat a co je vedlo k myšlence, že se lze proměnit právě ve vlka? Jisté je jedno. Díky tomu se vlk dostal až na hranici samého vyhubení.

Na počátku vzorem

Již pravěcí lidé si všimli, jak vlci loví. Vždy to bylo ve smečkách, kde mělo každé zvíře danou svou úlohu. Jejich lov byl skoro vždycky úspěšný, tak proč se něčemu nepřiučit? A proč si zároveň úspěch i nějak nepojistit? Vlčí kůže se také používala při rituálech před lovem. Měla zajistit, aby byl lov skutečně úspěšný. Lidé si občas vlčí kůži i oblékali. Pohlcovala lidský pach a bylo možné se ke kořisti více přiblížit. Ze vzoru se postupně stalo samotné božstvo. Zároveň tu ale bylo i vědomí toho, že se jedná o nebezpečnou šelmu. Vlk se tedy stal také symbolem smrti a krutosti. Nakonec právě toto zvítězilo.

Boj s ďáblem

Vlk se stal nedílnou součástí i honu na čarodějnice. Mezi dalšími pověrami totiž převládala i ta, že kdo si na sebe navleče vlčí kůži, může se sám stát vlkem a požírat lidi. A právě ďábel to byl, kdo svým stoupencům vlčí kůži dával. Na vlcích se také čarodějnice údajně sjížděly ke svým sabatům. Usvědčit vlkodlaka pak nebyl až takový problém. Věřilo se totiž i v to, že smrtelně raněný vlk se opět vrátí do lidské podoby. Proto platilo, že mrtvý vlk, dobrý vlk. Čím méně jich bylo, tím se snižovala možnost proměny ve vlka. Není tedy zcela náhodou, že rozpoutané šílenství si začalo vybírat svou daň. Evropa se začala vlků zbavovat ve velkém. Například v Anglii byl poslední vlk zabit někdy v roce 1500, v Norsku 1725, v Dánsku 1770, ve Švédsku 1650 a u nás byl konec výskytu tohoto zvířete zaznamenán někdy před sto lety. Hon na ďábla musel být prostě úspěšný a co se vlků týká, úspěšný opravdu byl.

Úděl odlišnosti

Jedna z domněnek moderní medicíny se opírá o fakt, že lykantropie může mít svůj původ i v jistém onemocnění. Lidé, kteří trpěli absolutním nedostatkem železa a dalších důležitých látek, trpěli také deformací hlavně obličejové části. Čelisti se postupně protahovaly dopředu, což mělo za následek vzezření zvířecí tlamy. Takový jedinec byl nakonec odsunut na samý okraj společnosti. Nebyl pak schopen si obstarat obživu běžným způsobem, což vedlo ke krádežím a dalším deliktům. Také fakt, že tito lidé byli nuceni žít v naprosté samotě, nepřispěl ani k dalšímu životu. Dostavovaly se těžké psychózy, jež některé tyto nešťastníky dohnaly až k nejhoršímu. Ve spojení s nenávistí k okolnímu světu pak byl k první vraždě již jen krůček. Často potom následovaly i vraždy další.

Nebezpečný vlk?

Je to stejné jako u ostatních obávaných zvířat. Vlk je ve skutečnosti velmi plachý a před člověkem raději uteče. Napadení člověka vlkem jsou skutečně zaznamenána, ale v naprosté většině případů se jednalo o zvířata nemocná. Například onemocnění vzteklinou jsou velmi nebezpečná. Nemusí to být tedy vůbec vlk, který může svým kousnutím i zabít.

Dalším faktem je, že vlci napadají i domácí zvířata. Je to ale přece jen predátor, který stejně jako jemu podobní hledají potravu. Ovce, kráva nebo koza je za prvé velmi snadnou kořistí, což ví i tak inteligentní zvíře, jako je vlk, a není proto důvod štvát se za něčím, co může uniknout. Za druhé, lidé sami si mohou za to, že tyto snadné kořisti padají vlkům za oběti. Území, kde mohou tyto šelmy lovit, se neustále díky lidskému přičinění zužují. Mizí tak i jejich přirozená potrava.

Vlk je bezpochyby zvíře nádherné a jako dravec za jistých okolností i nebezpečné. Je to ovšem živý tvor, na kterého je třeba hledět nejen s respektem, ale i s jistou úctou. Už díky tomu, jak se k němu lidstvo po celá staletí chovalo a chová.

Zpracovala Naďa Kučerová