Syn obchodníka s drahými kameny se zprvu pokoušel uchytit v otcově oboru ve Vídni a Varšavě, nakonec ale zbankrotoval a v polovině 40. let 19. století raději zamířil do Ameriky. Tam se jako voják zapojil do války s Mexikem a po jejím konci žil nějakou dobu na Floridě. Procestoval velkou část USA, kde se „nakazil" obdivem ke svobodě vyjadřování, což mu později v Rakousku vyneslo zatykač.Roku 1857 navštívil Paclt brazilské Rio de Janeiro a krátce poté odplul do Austrálie, kde strávil dva roky. Pak zkoušel štěstí v Indii, v novinách popisované zlaté doly ale nikde nenašel, a tak se rychle vrátil do Austrálie, kde se opravdu živil jako zlatokop. Koncem 60. let se přes Nový Zéland vrátil domů do Turnova. Pro svou prostořekost a otevřenou povahu se ale dostal do potíží s některými rodáky.

Po vypsání zatykače se jako téměř šedesátiletý vydal znovu do ciziny, tentokrát zamířil na černý kontinent. Muž, který neměl rád přetvářku a lež, procestoval značnou část jižní Afriky, mimo jiné hledal diamanty v Kimberley. Osobně se tehdy poznal i s dalším slavným českým cestovatelem, doktorem Emilem Holubem. Oba krajané si zpočátku rozuměli, nakonec se ale rozešli ve zlém. Proč, to už nikdo nezjistí. Paclt, který zemřel v červnu 1887 ve svém stanu u řeky Vaal, totiž nezanechal deník

Jako připomínka na tohoto odvážného a samorostlého muže jsou v Turnově a v Liberci po něm pojmenovány ulice. Turisté zpočátku pojmenovali po něm rozhlednu i na Kopanině u Frýdštejna, avšak jméno se neujalo.

Nekrology ho oslavovaly jako vlastence a statečného člověka. Ale byly i připomínky, že dostatečně nedbal na vědecké výsledky svých cest, aniž by si dotyční kritikové uvědomili, že často měl co dělat, aby uhájil holý život. Jeho poznatky a knihy měly být především poučením pro případné jeho následovníky v oblasti zlatokopectví.