I když čas od času nějaké letadlo záhadně zmizí či spadne, používá tento dopravní prostředek čím dál více lidí. Pojďme se proto podívat na přelomové okamžiky ve vývoji tohoto dopravního prostředku.

První let balonem

Bratři Montgolfierové se marně pokoušeli mnohokrát o vzlet balonu, až je pak k tomu přivedla jednoho dne čistá náhoda. Vypráví se, že Joseph Mongolfiére s manželkou byli nakupovat a po cestě domů zmokli. Když pak doma u hořícího krbu na šňůře sušili promoklé oblečení, všiml si Joseph něčeho, co stálo za následným úspěchem vzletu balonu. Horký vzduch nadnášel jejich pověšené oblečení. V tu chvíli bylo vše jasné, vzduch je potřeba ohřát.

Dne 5. června 1783 tak bratři Montgolfierové představili světu létající balon. Mezi první letce patřili dva Pařížané, jejich let se konal v Paříži 21. listopadu 1783 a během 25 minut balon urazili 9 km. Tito první „ pokusní králíci" byli z letu doslova nadšeni!

První let letadla těžšího než vzduch

Bratři Orville a Wilbur Wrightovi posunuli letectví o velký krok dopředu. Sestrojili první letadlo těžší než vzduch, nazvali je Wright Flyer. Tento přelom posunul lidstvo kupředu. Psal se rok 1903, kdy bratři postavili Wright Flyer nebo-li Kitty Hawk, použili speciální benzinový motor, který měl nízkou hmotnost k poměru výkonu.

V den, který se zapsal do dějin, 17. prosinec 1903, letadlo vzlétlo do nebes, a to hned čtyřikrát! První let, který pilotoval Orville, byl dlouhý 39 metrů a trval 12 sekund. Čtvrtý let toho dne byl jediným skutečně řízeným letem. Pilotoval jej Orvilleho bratr Wilbur a uletěl 279 metrů po dobu 59 sekund. Tento okamžik se zapsal do dějin.

Nejdelší let bombardéru

Dne 7. prosince 1941 napadla japonská letadla základnu amerického tichomořského loďstva v Pearl Harboru na Havaji. Tenhle nečekaný útok způsobil Američanům velké ztráty, a to nejen na životech vojáků. Jako odplatu a pozvednutí morálky národa naplánoval Roosvelt odplatu Japonsku. Netrvalo to dlouho a 22. prosince žádal od armády provedení náletu na Japonsko.

Po intenzivním výcviku bylo dne 1. dubna 1942 naloženo na letovou loď Hornet 16 upravených bombardérů B-25B Mitchell s pětičlennými posádkami. Každé letadlo bylo vybaveno přídavnými nádržemi paliva a čtyřmi čtvrttunovými bombami. Některá letadla nesla i dřevěné imitace kulometů, které měly odradit nepřítele od útoku.

Bohužel, Japonci hlídkovali dále od ostrovů, než Američané předpokládali. Den před startem byla americká loď zpozorována Japonci. Plukovník letectva Doolittle se proto rozhodl pro okamžitý start, a to i přesto, že se nacházeli o 320 km dále, než odkud původně plánovali zaútočit. Podstoupil tak obrovské riziko, že bombardéry nebudou mít dostatek paliva na tak velkou vzdálenost. Kromě toho, nikdo z pilotů nikdy předtím nestartoval z letadlové lodě.

Avšak nakonec se vše podařilo, všech 16 letadel vzlétlo bez jediného zaváhání či chyby. Bomby dopadly na Tokio a další města Jokohama, Kóbe, Ósaku a Nagoju. Žádné z letadel nebylo vážně poškozeno a cíl se podařilo trefit přesně vojenské objekty a továrny. Později byl Doolittle a všichni piloti vyznamenání (další zajímavé historické momenty můžete aktuálně sledovat na televizní stanici Spektrum v pořadu Těsné úniky II. světové války).

První nadzvukový dopravní letoun

Přelomovým datem pro letectví byl i 31. prosinec roku 1968, kdy vzlétl na zkušebním letišti u Moskvy první světový nadzvukový letoun Tupolev Tu-144. V tu chvílí Sověti slavili úspěch, neboť jejich letoun byl nejrychlejším dopravním letadlem na světě a letadlo jako vůbec první překonalo rychlost zvuku.

Bohužel však byly náklady na provoz velmi vysoké, a tak se tohoto letounu vyrobilo jen 16 kusů. V roce 1995 byl Tu-144D s označením 77114 prodán do vlastnictví NASA jako „létající laboratoř", jelikož sloužil pro budoucí vývoj nového amerického nadzvukového dopravního letadla.

Wright Flyer.