Na začátku stála snaha současné ředitelky zařízení Alexandry Bečvářové pomáhat rodičům dětem se zrakovým a kombinovaným postižením. Během dvaceti let se péče rozrostla v zařízení špičkové evropské úrovně, které se věnuje všem druhům postižení od poruch zraku, přes autismus až po těžké kombinované vady i vzácné druhy onemocnění, jakým je například Jacobsenův syndrom. Tím trpí třeba tříletá Evička Jedličková. I ona a její rodiče jsou klienti Střediska rané péče.

„Snažíme se, abychom zmírnili dopad postižení na celkový vývoj dítěte. Věnujeme se nejen tréninku a stimulaci, aby dítě s handicapem co nejlépe využilo všech svých možností a schopností, ale snažíme se být i průvodci a pomocníky rodinám, které si na sebe vzaly nelehký úkol starat se doma o postižené dítě, " shrnula na úvod setkání k dvacetinám Střediska Alexandra Bečvářová. „Chtěla bych těmto rodinám vyjádřit hlubokou úctu," dodala.

Jednou z těch, kterým byla obdivná slova adresována, byla i Kamila Mertová z Rádla na Jablonecku, maminka těžce postiženého osmiletého Vojtíška. „I když jsem profesí speciální pedagog, nedovedla jsem si představit, co všechno péče o postižené dítě obnáší. Najednou jsou vám všechny vědomosti k ničemu, potřebujete radu a hlavně podporu. Někdy se člověk, který žije s postiženým dítětem v sociální izolaci, často je sám mezi čtyřmi stěnami, potřebuje třeba jen vypovídat. Někdy je to hodně těžké břemeno, které na ně svými příběhy nakládáme a které nám pomáhají nést," ocenila pomoc lidí ze Střediska rané péče Kamila Mertová.

„Byl to nejen zdroj informací, ale vlastně první záchytná stanice, která nám po stanovení nezvratné diagnózy pomohla zase otočit svět zpátky. Jen díky Středisku jsme přestali postižení dítěte považovat za to nejhorší, co se nám mohlo stát," přidává se s poděkováním Zuzana Kratinová z Jablonce, matka dnes už třiadvacetileté Adély. „Je jen škoda, že na Středisko už podobná péče nenavazuje," lituje žena. „To je pravda, teď po osmi letech to cítím jako prázdnou propast, kterou žádná antidepresiva nenahradí," připojuje se Kamila Mertová.

Narážejí tak na fakt, že zařízení pomáhá rodinám jen po určitou dobu. Omezení je dáno věkem dítěte i kapacitou zařízení, které se v současné době stará o 160 rodin v Libereckém, Královéhradeckém a části Ústeckého kraje. Pomoc ale očekává nejméně dvacítka dalších. Kvůli nedostatku peněz ji ale zatím není schopno navýšit.

Roční rozpočet obecně prospěšné společnosti je zhruba sedm milionů korun, šest milionů získává od státu, zbytek od krajů, měst, nadací a sponzorů. Zajistit finančně chod organizace poskytující sociální služby není podle Bečvářové jednoduché. „Je to každoroční boj o přežití, ale na druhou stranu jsme hrdí na to, co se vůbec podařilo za 20 let v Liberci vybudovat," nevzdává se ředitelka Střediska pro ranou péči v Liberci Alexandra Bečvářová.