Práce archiváře a zkoumání minulosti jsou jeho koníčkem. Věnuje jim také většinu volného času. Připravuje zajímavé projekty, v jednom z nich nahlédne do historie tajemné latinské listiny, která je uložena v jabloneckém archivu a bude hledat její původ. Archivu by se nikdy nevzdal.

Jak po náročné práci v archivu relaxujete?

Rodina mi radí, abych se dal na taichi, jógu a podobná relaxační cvičení. Zatím jsem k tomu ale nedospěl. Rád si poslechnu dobrou hudbu a zjišťuji, že s náročnějšími úkoly v práci poslouchám výraznější muziku. Takže od líbezných a líbivých melodií jsem už přešel k rockovým skladbám. Rád si také podívám na dobrý vědeckofantastický film, asi proto, že pracuji s historickými daty z dávné minulosti. Proto se rád v obsahu filmu podívám do budoucnosti.

Budete mít den volna, kam zamíříte?

Rád se vypravím do sousedního Německa, do Žitavy nebo Kaufbeuernu a dalších měst, která ale opět mají svoji historii spojenou s Jabloncem. Takže vlastně zase pracuji. Pěšky bych se vydal třeba na Černostudniční hřeben, do Josefova Dolu nebo směrem na Zbytky a Berany. V okolí mám moho krásných a oblíbených míst. Vracím se ale tam, kde nepotkávám tolik lidí, jako v Jizerkách.

Jak se vám v Jablonci žije?

Přistěhoval jsem se sem s rodiči už v sedmi letech, a tak mohu říct, že jsem vlastně Jablonečák. Líbí se mi, že nemám daleko ani do hor, ani do města. Ale třeba zrovna v centru se mi nelíbí, město je prázdné. Pozoruji, že v něm chybí život a komunikace mezi lidmi, jak to sleduji třeba ve Smržovce, v Tanvaldu i jinde. Atmosféra tam je pro turistu přátelská už na první pohled. Jakoby se všichni znali. Z Jablonce lidé spíše odjíždějí a to mne mrzí.

Autor: Dagmar Březinová