V roce 2017 navštívila v Portugalsku oblast poznamenanou devastujícími požáry. A právě tam se zrodila myšlenka na vznik projektu Příběhy stromů. „Nadchla mě myšlenka, že ze dřeva spálených olivovníků vyrobím něco nového a tím zachovám koloběh. Zničené stromy nepůjdou na spálení do krbu, ale vzniknou z nich produkty, díky kterým se koupí a zasadí nové stromy,“ doplnila Kaničárová.

Příběhy stromů.Zdroj: Deník / Jiří Louda

„K většině výrobků přibaluji papír s informací, odkud dřevo pochází, kde jsem produkt vyrobila a co mě případně inspirovalo. Proto jsem zvolila název Příběhy stromů kousek stromu, který vypráví svůj příběh. Zároveň je tam zachován koloběh do budoucna v podobě obnovy lesa v Čechách či v zahraničí,“ vysvětlila řezbářka okolnosti výběru pojmenování.

Při výrobě se snaží čistě jen o ruční práci. I k řezání jednotlivých přívěsků používá japonskou pilku a k dočištění brusný papír. „V současné době nabízím přívěsky s pájeným motivem nebo s malbou. Nově vyrábím i náramky s minerálními kameny. Z dřevin používám hlavně javorové, olivové, bukové a smrkové dřevo,“ nastínila nabídku Renata.

Načerpává energii při procházkách v lese

Inspiraci čerpá nejčastěji venku, při procházce lesem, nebo i z knih, když si přečte zajímavý příběh a hned jí v hlavě naskočí nový motiv. „V lese se cítím dobře, často se tam chodím odreagovat a načerpat energii. Také práce se dřevem mě hodně uklidňuje a učí trpělivosti,“ řekla regionální tvůrkyně.

Člověk koupí jejího výtvoru podpoří dobrou věc. „Z prodeje výrobků z olivového dřeva se zasadí nový olivový strom v Portugalsku, k přívěskům ze smrkového a bukového dřeva je zase přibalen certifikát na nový prales na Ještědu. Koupí náramku z javorového nebo bukového dřeva se přes partnerskou organizaci zasadí strom v Rumunsku. Každý má tak na výběr, kterou oblast chce podpořit,“ upřesnila řezbářka varianty. Podle jejích slov lidé mají zájem o dárky, které mají smysl a přidanou vyšší hodnotu. „Jde vidět pomalý posun od konzumního utrácení,“ dodala.

A co by si přála do budoucna? „Líbila by se mi vlastní dílna, kde bych realizovala své projekty. A ideálně někde poblíž lesa,“ odpověděla s úsměvem Renata Kaničárová.