„Byl jsem s kamarádkou po pás v moři přímo u pláže, kde se to stalo. Ve vodě jsme sbírali mušle. A pak zazněla série ohlušujících výstřelů," vypráví. „Blesklo mi hlavou, že je to nějaká zábava. Otočil jsem se a viděl tmavého muže se samopalem. Na pláži se mi před očima odehrával skutečný masakr." Viděli, jak střelba odmršťuje zabité a raněné lidi z lehátek. „Kamarádka byla v šoku. Začala křičet „Mám tam dítě." Zůstalo s babičkou na sousední pláži asi sto metrů daleko," líčí Robert vypjaté chvíle.

Musíme odplavat pryč

Přiškrceným, ale důrazným hlasem ji vyzval: „Musíme odplavat pryč. Dál do moře." Nemohla plavat. Byla v křeči. Pak ho objala, vlastně se jen přidržovala a pomalu se vzdalovali. Slyšeli, že střelba pokračuje, pak se přiblížil člun. „Měl jsem obavy, ale Tunisan začal kamarádku vytahovat. Popojel a nabral další lidi. Nakonec nás bylo ve člunu asi šest. Leželi jsme na zemi a vysadil nás u hotelu na jiné pláži. Právě byla doba oběda a v hotelu vládla pohoda. Hosté ještě o ničem nevěděli. Tunisan z člunu řekl místním, co se stalo. Nechtěli, abychom odešli. Nabídli nám nápoje i jídlo. Čekali jsme tam asi hodinu a půl. Nakonec nás do našeho hotelu odvezl jeden taxikář. Tam se to už rojilo, lidi byli hodně vyděšení. Ze zpráv jsme se potom dozvěděli, že policie a armáda byly povolány až po třiceti minutách. Podle mého názoru nebyli na takovou situaci vůbec připraveni."

Na pláž hledat jejich věci se dostal až večer. „Prostor byl ohraničen černožlutou páskou, lehátka byla převrácená, rozházené ručníky a boty. Na vše koukaly hloučky místních."

Na sobotu odpoledne byla svolána schůzka s delegáty cestovky a dorazil i český atašé. „Cestovka neměla žádný plán, jak nás odvézt do Čech, a to nás znepokojilo. Další den jsme se dozvěděli, že pro nás nepošlou letecký speciál. Prý už nejsme v přímém ohrožení. Doteď to nechápu."

V sobotu zažili velkou noční demonstraci Tunisanů. V ulicích protestovali proti terorismu a proti tomu, co se stalo. Dali tím najevo, že jim na turistech záleží a že chtějí, aby se u nich cítili v bezpečí. Robert s přáteli se v neděli nechali převézt do jiného hotelu. Do Prahy odletěli v úterý odpoledne běžnou linkou. Skončil jim pobyt.

„To, co se stalo v Tunisu, se dnes může stát kdekoliv. Kdykoliv můžete být ve špatný čas na špatném místě. Zabývám se otázkou, proč selhává stabilita tolika zemí. Jak se nás to může v budoucnu dotknout a nakolik nás uchrání to, že nepřijmeme ani jediného uprchlíka."