I dnes říká: „Jsem hrdý, že jsem dopravní policajt!“ A dodává, že výsledky jeho práce jsou především o praxi, zkušenostech a nadhledu. Podle něj také není „zlého ani hodného“ policisty - ten je vždy zrcadlem člověka, s kterým jedná. „Je to vždy o mezilidské komunikaci,“ zdůrazňuje Hloušek.

Zdroj: DeníkJak se komunikace s řidiči z vašeho pohledu za ta léta, co sloužíte, proměnila. Jak účastníci silničního provozu reagují, když je hlídka zastaví?
Něco se za těch 20 let určitě zlepšilo, například komunikace s motorkáři. Když jsem nastoupil, tak nám nezastavil každý třetí motorkář a snažil se ujet. Takové chování už je dnes spíš výjimka. Případné problémy s nimi dokážeme řešit. A není účelem „hry“ dávat vysoké pokuty. Účelem je probrat přestupek s člověkem, kterého jsme zastavili, aby se poučil a chybu neopakoval, nebo aby byla závada odstraněna. Pokaždé je to o slušnosti.

Vyskakují někdy na vás?
Jsme jenom lidé, co často řeší spoustu problémů nejen za tím volantem. Tak se stane, že řidiče zastavím v ten nejnevhodnější okamžik, když udělá přestupek. Doma toho má nad hlavu, v práci to samé. A teď já jsem ten poslední hřebíček, takže se do mě pustí. V počátcích své služby jsem „vybouchl“, ale nyní ho nechám vypovídat, vychladnout, v klidu, dám mu pět minut a on pak přijde (nebo já k němu) a on se mi omluví s tím, že má spoustu problémů, ať se nezlobím, že v ten moment neudržel nervy na uzdě.

Jaké jsou dnes nejčastější přestupky s nimiž se setkáváte a zabýváte?
Především jde o nesprávný a nebezpečný způsob jízdy, že nerespektují jízdu vpravo, najíždí do protisměru. Při nehodě je pak každý metr znát. Nedodržují stanovenou rychlost. Problémy vidíme v nákladní dopravě respektive u technického stavu nákladních vozidel. Ta jezdí od rána do večera, na údržbu není čas a nic není věčné, tak spousta náklaďáků jezdí na hraně přípustného technického stavu.

Filip Hloušek
Rodák ze Skalice u České Lípy (1971), kde stále zůstává členem jednotky dobrovolných hasičů. Vyučil se a osm let pracoval jako řezník, pak nějakou dobu vařil v hotelu. V roce 1997 nastoupil k Policii ČR. Kromě dohledu nad silničním provozem je i členem pořádkové jednotky, která jezdí na riziková fotbalová utkání nebo na demonstrace. Rád chodí na besedy do mateřských a základních škol, kde děti učí jak se chovat na silnici. Zúčastnil se krátkodobých misí českých policistů v Makedonii a v Srbsku. Je otcem malého syna a žije v České Lípě.

Máte prý mimořádný „čich a zrak“, jak odhalit problematické auto nebo posádku. Je pravda, že na velkou dálku třeba poznáte, že kamion má sjeté pneumatiky či špatně uložený náklad?
(smích)…to nepoznáte. Ale je to o té praxi. Závažná porušení pravidel a bezpečnosti silničního provozu občas odhalím, to je pravda. Třeba jako polský kamion plný dřeva, kterému div neupadlo kolo. Na kolech měl urvané šrouby a samozřejmě už i to uložení kola bylo utržené. Tak jsem ho zastavil za minutu dvanáct. Kdyby jel dál, tak by mu upadlo a mohlo způsobit vážnou nehodu, neštěstí. S kamiony převážejícími klády se poslední roky kvůli kůrovcové kalamitě setkávám každou službu. Někteří z šoférů nedbají na řádně zajištěný náklad, stokrát se nic nestane, ale pak náhle je všechno špatně, uvolněnou kládu už v letu nic nezastaví…
A nákladní auta jsou většinou na leasing a musí vydělávat peníze, od rána do večera musí jezdit. Někteří majitelé tak na stav nedbají, i když i v tomto směru se jejich přístup trochu za poslední roky zlepšil. Naopak zhoršení vnímám v tom, že jsme v minulosti mohli odebrat technický průkaz za běžnou závadu, s kterou ale u STK neprojdete. A to teď mohu jen u některých vybraných poruch, což je myslím špatně, protože tak dopravce nic nenutí, aby závadu skutečně opravili. Pokutujeme za úniky kapalin, ostré hrany, netěsnosti výfuku nebo nezajištěný náklad. Pokud se jedná o vyšší stupně závad, které ohrožují přímo bezpečnost silničního provozu, zakážeme další jízdu, nebo když je to do osmi kilometrů od STK tak ho můžeme odeslat tam, kde mohou zase zjistit například sílu brzd či emise.

Na Chotovickém kopci jste před pár týdny, při běžném dohledu během dopolední služby, postřehl v hustém provozu auto s porouchaným předním světlometem a přispěl tak k zadržení několika arabských běženců…
Měli jsme dalekohled a kromě světlometu a německé SPZ jsem viděl, že uvnitř sedí cizinci, kteří se v ten čas omezeného pohybu mezi okresy u nás neměli vůbec vyskytovat. Měl jsem tedy dva důvody, abych jejich vozidlo zastavil a ve finále jsme zjistili, že tam jsou tři běženci údajně ze Sýrie. Další dva byli Syřani žijící už v Německu, kteří měli doklady platné pro SRN. Projížděli z vnitrozemí, od jihu, kde nabrali krajany a kolem nás mířili zase do Saska.

Koronavirus ale – snad kromě polských kamionů – výrazně omezil počty zahraničních motoristů u nás?
Určitě, cizinců vidíme na silnicích o poznání méně. Nicméně zažil jsem i něco, co by mě v životě nenapadlo, že když zastavím popelářský vůz budou v něm sedět dva ilegální Ukrajinci.

A popelářský vůz jste zastavoval proč?
Protože jsem si všiml, že nejsou připoutaní bezpečnostními pásy, ani jeden. Vůz jel mimo Českou Lípu směrem na Brniště. Všichni měli sice reflexní vesty, takže na nich bylo krásně vidět, že pásy nemají. Tak jsem je zastavil. Oba tu přebývali nelegálně rok. Nechápu ale spíš, že je tady „oficiální“ firma je ochotna zaměstnat. To je prostě špatně.

Ví se o vás, že jste služebně působil i v zahraničí, konkrétně na Balkáně. O co šlo?
Zúčastnil jsem se dvou misí českých policistů, jedné v Srbsku a druhé v Makedonii. Tam jsme hlídali makedonsko-řeckou hranici, protože tam byl z Řecka velký tlak utečenců. Ta služba sice měla určitá rizika, ale zase to byla jiná činnost, která mě pro tu moji další práci zase pozitivně nabila.

Změnila se nějak vaše služba během uplynulého roku, kdy zem sužovala pandemie a nouzové stavy?
Jsem více v práci. Ale jak vidíte, nynější provoz je hustý, zdá se že žádné opatření nepomohlo aby se zmenšil. Samozřejmě v noci je ruch minimální, jedou jen náklaďáky. I když vloni na jaře nebyl provoz skoro žádný, ale dnes …

…každý máme nějaký papír, že?
Tak, tak. Ačkoliv s tím, co jsem se setkal lidé nastavená pravidla vesměs dodržují.

Sám jste se covidem nenakazil?
Musím zaťukat, zatím dobrý. Chodíme na pravidelné testování a zatím vše v pořádku. Já myslím, že to je i tím, že dbám na hygienická pravidla, nesedím v kanceláři a jsem neustále na svěžím vzduchu (smích).

Silnice vám tedy vyhovuje?
Určitě. Už několikrát mě lákali na dopravní nehody, protože zkušenosti mám, ale ta různorodost práce, která na „dohledu“ je by mně chyběla. Tady jsem maximálně spokojený. Nehodovka je o tom, že jezdíte k dopravním nehodám, šetříte je a pak k nim zpracováváte agendu. To by nebylo nic pro mě. Za tu dobu se jako dohled dostanu k dopravním nehodám také. I těm s tragickými následky.

Na ně asi nerad vzpomínáte?
Na vše jsem si zvykl, ale nikoliv na zraněné děti. Nejhorší je, když přijedete k nehodě a je tam absolutní ticho. To je nejhorší pocit, co může být. Zůstávají dlouho v hlavě, na to si zkrátka policista nikdy nezvykne.
Otřesné byly i nárazy motorkářů do kamionů. Zlé dopravní nehody pamatuji třeba na I/9 nad Svorem. Nezapomenu jak tam havarovali mladí kluci, co se vraceli z nějakého turnaje, ale přehnali to s rychlostí, vlétli do lesa a tři lidské životy tam vyhasly. Kvůli tomu, že jeli rychle a v zatáčce dostali smyk. Nad Svorem rovněž nerad vzpomínám na nehodu kamionu, který převážel na černo kyanid draselný, tam jsme se hodně zapotili, ještě, že byl řidič duchapřítomný a řekl nám, co vlastně veze.

Které úseky silnic na Českolipsku považujete za nejrizikovější, za ty, kde by si měli řidiči dávat velký pozor?
Možná to bude někomu divné, ale nám dopravním policistům se potvrzuje, že každý přehledný úsek je rizikový. Není třeba je vyjmenovávat podle obcí. Jde o rovné silnice. Leckdo pak na nich riskuje, asi si říká, že by to neměl být problém bezpečně projet, ale on to kolikrát problém je, jak neustále vidíme. Jen mžik, nepozornost a následky bývají fatální. Zejména u čelních střetů. Je to o rychlosti, když jdou proti sobě dvě auta ve 120 km rychlosti, tak už vás ani anděl strážný neochrání. Vezměte si, že jedete rovinku, přehledný úsek, ale něco vám spadne, sklopíte hlavu a ani o tom nevíte a strhnete volant a sjedete do protisměru o půl metru a může dojít ke srážce. Jsou zkrátka věci, které dokola opakujeme, že by se za volantem neměli dělat vůbec, kouření, jídlo, pití…

Ale dějí se stále dál, že?
Ano, dějí. Vždy, když přijedeme k nehodě, kde je rovina, je to takové nepochopitelné, ale má to svůj řád, že se řidič zachoval špatně pak odhalíme ze zkoumání znalců nebo z výpovědí svědků, co tam jeli. Také únava za volantem je nebezpečná. Mikrospánek neovlivníte, jakmile člověk pocítí, že na něj přichází měl by okamžitě zastavit, protáhnout se, udělat pár dřepů, napít se.
Vrátím se ale k těm úsekům. Docela riskantní jsou zatáčky od Dubé na Liběchov, díky motorkářům. Nehod sice ubylo, ale dál tam někteří riskují při najíždění do zatáček, v zatáčkách se i fotí, nedbají na ostatní účastníky silničního provozu.