Doposud jste přispíval svým básnickým uměním do různých časopisů, teď vám vyšla kniha. Vnímáte to jako splněný sen či etapu v rámci literární tvorby?
Jde o obojí. Určitě je to na jednu stranu splněný sen a na straně druhé, doufám, jedna z etap. Věřím, že těch knížek a stádií bude v mé literární kariéře, potažmo tvorbě více. Beru to ovšem také jako uzavření, možná zastřešení, určité jedné tvůrčí etapy, zaznamenání jistého času, atmosféry, ve které tyto básně vznikaly. Jsem také moc rád, že jsem se nakonec rozhodl si pár roků počkat na správný okamžik, nevydávat knihu svépomocí. Moc mě tudíž těší, že sbírka měla redaktora, editora, že se jen nevzalo vše, co jsem napsal a bez žádného zásahu se to neumístilo na bílé stránky. Těší mě, že Průběžná zpráva o stavu území vyšla v poměrně renomovaném pražském Nakladatelství Petr Štengl, které mělo v aktuálním ročníku cen Magnesie Litera své želízko v ohni v podobě sbírky Kateřiny Bolechové.

Zdroj: DeníkZvolil jste název Průběžná zpráva o stavu území. Měl jste hned jasno, nebo jste název ladil?
Na první dobrou to rozhodně nebylo. Za léta jsem nasbíral různé názvy mé chystané knihy. Dlouhou dobu měla nést titul Vidle do guláše. Nakonec editor sbírku koncipoval tak, že v ní je zakomponováno třináct oddílů, básní, které se shodně jmenují Průběžná zpráva o stavu republiky I – XIII. Nakladatel mi pak napsal, že by toto mohl být název a já nakonec souhlasil, i když jsem ho lehce poupravil.

Jak byste svou sbírku představil potenciálnímu čtenáři?
Těžká otázka. To by spíše měli udělat jiní, recenzenti, čtenáři. Ale básník a prozaik Josef Straka, který mi vypracoval anotaci ke sbírce, v ní například píše, že jde o knihu postangažované poezie a já říkám, proč ne. Nemám s tímto, pro někoho možná kontroverzním označením, problém.

Básník pod oknem
Básník pod oknem. Poezie a výstava zpestřily libereckou ulici

Kde jste čerpal inspiraci na básně? Máte ve sbírce nějakou nejoblíbenější?Všude. Inspirace je vůkol. Může přijít z náhodně odposlechnutého hovoru na autobusové zastávce, přepadnout mě při nakupování mléka a pečiva i při pohledu na krabičku zápalek na stole. Oblíbené básně v knize nemám. Jsem autorem, který s nadsázkou říká, že není nic staršího než včerejší báseň.

Nedávno proběhla i jednorázová výstava Hovory pod oknem. Mě zaujala, přišla mi originální a poměrně vtipná. Nemáte s ní větší plány?
Tu jsme dělali pod hlavičkou našeho dua Veselá Trdla. Plánů mám hodně a třeba i tuto akci v nějaké modifikované podobě zopakujeme. Ona tato květnová kulturní akce byla pokračováním série našich počinů, které děláme od ledna. Tehdy jsme si řekli, že chceme kulturu, respektive poezii provádět, číst živě, ačkoliv všude kolem panoval přísný lockdown. On-line nás nebaví, snad i štve. A tak jsme udělali akci Básník z okna a já četl své verše náhodným kolemjdoucím z okna našeho bytu. Možná jsme byli první v republice, kdo udělal v době koronavirové živou kulturní akci, aniž by přitom porušil nějaká vládní nařízení. A tak to v různých obměnách pokračovalo a bude pokračovat.

Martin Trdla a Olga Veselá.
Básníci nejsou mimozemšťané. O tom se snaží přesvědčit liberecké duo

Máte v zásobě další básně, které by mohly spatřit světlo světa v další sbírce?Šuplíky mi lehce přetékají. Myslím, že by to ještě na dvě až tři sbírky klidně dalo (smích). Ale konkrétní plán už mám. Na podzim začnu pracovat na audiosbírce, která vyjde na CD. Někdy v červnu příštího roku by nový počin mohl spatřit světlo světa. Jinak jsem pozván přes léto na několik literárních festivalů, kde budu vystupovat a s Veselá Trdla chystáme takový poetický akt, který poprvé předvedeme na konci června na pražské lodi (A)void.

Jak pokračují přípravy na druhý ročník 1. libereckého festivalu poezie?
Pokračují intenzivně. Máme uzavřený program a musím říci, že je opravdu hodně nabitý. Ale zatím neprozradím, odhalovat ho začneme přibližně v červenci. Nyní řešíme technické zajištění akce. Jen bych byl moc potěšen, aby si lidé zapamatovali datum a místo konání festivalu: 25. září po celý den v parku před kostelem Nalezení sv. Kříže na libereckém Malém náměstí. Sledovat nás mohou na Facebooku Veselá Trdla nebo 1. liberecký festival poezie. Máme i Instagram a YouTube kanál.

V čem vám osobně poezie učarovala? Máte oblíbeného básníka / autora? Uhranut jsem byl někdy na konci základní školy, když jsem uzřel verše Václava Hrabětě. Pak už to jelo spádem. Najednou jsem zjistil, že poezie je způsob vyjádření se ke světu, lidem, který je mi blízký a k němuž snad mám jakýsi talent. Asi bych ale nechtěl jmenovat žádné poety, kromě toho iniciačního Hraběte. Těch autorů je opravdu mnoho, které mám rád. Spíše řeknu, co zajímavého mě v poslední době v poezii potkalo: Kateřina Bolechová – Sádrová hlava jiné Marie, Pavel Novotný – Zápisky z garsonky a Děděk, Karel Škrabal – Nikoho nečekám, rukopisy Kateřiny Málkové. Ze zahraničních autorů zmíním tituly Jack Kerouac – Kniha haiku, Hans Magnus Enzensberger - Zánik Titanicu nebo Kenneth Patchen – Když jsme tu byli spolu.

Myslíte si, že poezie si ještě dokáže své čtenáře najít a zaujmout? Nebo už spíše leží na pokraji čtenářského zájmu?
I tady to má dvě stránky. Pro většinu průměrných lidí je poezie jen něčím na okraji. Něčím, čím se vůbec nemusí zabývat, co je jim lhostejné anebo dokonce je to otravuje. Řada lidí vnímá básně a básníky jako nějaké podivné bytosti z jiných století. Nerozumí poezii, nechápou, že existuje mnoho jejích poloh, rozličných poetik, přístupů k ní. Poezie se může nacházet v každičkém kousku bytí. Je třeba zároveň říci, že v poslední době se tento literární žánr více dostává i ven ze své bubliny. Pomáhají tomu hodně sociální sítě, trochu i boom slam poetry. Tato disciplína mi jako čistokrevná poezie nepřipadá, ale každé zboží má svého kupce. Nedávno jsem dělal rozhovor s renomovanou běloruskou básnířkou s Nasstasjou Kudasavovou a ta mi v reakci na to, jak těžkým a drastickým obdobím nyní prochází její země a společnost v ní, mimo jiné sdělila, že u ní doma pociťuje zvýšenou poptávku po poezii. Básně současných běloruských autorů totiž reagují na dění kolem a lidé mají potřebu je číst, slyšet. To vlastně dokazuje, že poezie je stále aktuální, a že je na světě potřeba, i když si to řada spoluobčanů nemyslí.