V roce 2011 jezdil na běžkách po horách s batohem a rozvážel suvenýry ze své firmy. Náhodou se dostal k možnosti koupě poštovny. „Nákup tehdy nebyl levný. Řekl jsem si, že to dokážeme, a půjčil si od banky skoro na koupi celé poštovny,“ vzpomíná Blaha. Sedm let unikátní stavbu na Sněžce spláceli. Po devíti letech se rozhodli poštovnu opustit a prodat. Krásná stavba na nejvyšším vrcholu Česka má pár dní nového majitele, italského podnikatele Eugenia Bramerini.

Poštovna je pro vás srdcovka. Proč jste se po těch letech rozhodli, že ji prodáte?
K prodeji bylo několik důvodů. Syn založil rodinu, má malá dvojčata. Od dětí se už nedá pořád jezdit na směny. Na Sněžku se totiž nejelo na jeden den, ale na pět dní, střídali jsme se. Neměli jsme bydlení v Peci pod Sněžkou. Hledali jsme, ale ty ceny byly ukrutné.

Takže jste uvažovali o stěhování do Krkonoš?
Ano, ale tam není možnost sehnat bydlení pod pět milionů korun. Dál od Pece bychom našli, ale pro nás byla ideální přímo Pec. Navíc jsem druhým rokem v důchodu, manželka má vnoučata v Thajsku a chtěla by se starat o svoji rodinu. Plánujeme, že budeme v Asii více měsíců, než jsme bývali. Neutíkáme z hor, ani z Krkonoš. Vracet se budeme pořád. Zase obuji běžky, vezmu batoh s katalogy suvenýrů a objedu krkonošské boudy. Za těch devět let jsme se ze Sněžky na chalupy kolem jenom dívali. Byly měsíce, že jsem se ani na Luční boudu nedostal. Uvidíme, co přinese život dál, jestli znovu zakotvíme někde v horách nebo ne.

Vybírali jste dlouho, komu poštovnu prodáte?
Před dvěma lety jsme pustili šeptandu, že se bude poštovna prodávat. Zájem o ni byl vždy, objevily se poptávky na koupi nebo pronájem. Přihlásila se firma z Jizerských hor, ale nedopadlo to. Nedokázali sehnat finance, i když to vypadalo slibně. Následně se ozval další podnikatel přímo z Pece pod Sněžkou. S ním to bylo těsně před podpisem, bohužel jeho zdravotní stav mu koupi nedovolil. Pak se objevil další zájemce z Pece, zase jednání několik měsíců, sháněl peníze od banky, ale ani to nevyšlo. To už jsme spolupracovali s právní kanceláří v Praze. Byl tam zahraniční podnikatel, který dvacet let působí v Praze, pohybuje se v módě, restauracích a chtěl odejít z Prahy. Šlo o rychlou dohodu, minulý týden byla poštovna přepsaná v katastru. Nespekuloval, řekl, že ji bere, i když na Sněžce nikdy předtím nebyl.

Je to Ital?
Ano. Ital, který ale žije dlouho v Čechách. Bude pokračovat v tom, co jsme zavedli. Myslím, že má dobré nápady, něco pozdvihne, přijdou zákazníci na jeho speciality. Doufám, že sám budu mile překvapený. Naši brigádníci a zaměstnanci tam všichni zůstávají. Turisté by změnu neměli ani poznat.

Milan Blaha z Moravské Třebové po 9 letech prodal Českou poštovnu Anežku na Sněžce.Zdroj: archiv Milana BlahySplnilo se vám to, s čím jste poštovnu v roce 2011 kupovali?
Myslím, že nám to dalo daleko víc. Když jsme tam šli, byl to obchodní kalkul: koupíme poštovnu na Sněžce a pomůže nám v dalším obchodu díky tomu místu. To se splnilo. Díky tomu jsme získali krásné partnerské vztahy s několika výrobci oděvů, bot a velkoobchody. Samostatnou kapitolou jsou vztahy na horách. Vždy byly nadstandardní, nikdy jsme nenosili peníze. Kam jsem přišel, dostal jsem jídlo, neptali se na placení a to samé zase platilo u nás. Kdokoli z chat přišel k nám nahoru, neexistovalo, aby platil. Byla to rodina.

Dá se říci, jak se změnili turisté od té doby, co jste poštovnu koupili?
Jsou vychovanější. I přesto, co se říká v médiích. Bohužel je několik dní v roce, kdy se sejdou polské svátky a české volno. Najednou se tam objeví dvojnásobek turistů. Samozřejmě jsou turisté, kteří jsou na horách poprvé a myslí si, že všude jsou koše, toalety. Ale je to taky o neinformovanosti. Mnozí si až na Sněžce přečtou na ceduli, co se má a co ne.

Někteří pak vyrazí i v teniskách a hledá je horská služba, že?
V horách zabloudí i zkušený horal. I my jsme na Sněžce několikrát zachraňovali lidi. To byl další důležitý bod, proč jsme byli na kopci a měli celoročně otevřeno. Zavírali jsme jen na několik dní v roce, kdy obsluha nedokázala v orkánu vyjít nahoru. Přišli třeba jen dva lidi v zimě. Můžu říci, že jsme svým způsobem zachránili více lidí na Sněžce než horská služba. Před týdnem došla na poštovnu mladá rodina s dvěma malými dětmi. Kdybychom neměli otevřeno, tak by zmrzli. Děti měly vše mokré, nedošly by už nikam. Těch případů bylo hodně. V létě kolabovali turisté, snažili jsme se zachraňovat. Ne vždy se to podařilo. Uměli jsme pracovat s defibrilátorem, máme kurzy se záchrankou. Víme, jak komunikovat s vrtulníkem, když přistává. To všechno jsme zabezpečovali nad rámec práce na poštovně. A dělali jsme to rádi.

Má pro vás Sněžka i po těch letech nějaké kouzlo?
Pořád. Má tvar ležícího mladého ženského těla. Když se na ni podíváte, to je jako krásné poprsí mladé ženy. Ten vztah je silný a pořád je co objevovat.