Krizím nezabráníme, opakování chyb ale předejít můžeme, říká generál ve výslužbě

Zdroj: DeníkPane generále, úvodem a na rovinu, jste už zcela rozhodnutý kandidovat na funkci prezidenta republiky?
Vzhledem k vypjaté situaci kolem zdravotního stavu prezidenta považuji za nevhodné se k tomuto tématu teď vyjadřovat. V minulosti jsem několikrát zopakoval, že jsem připravený a také rozhodnutý tento krok udělat a na tom se nic nemění. Teď je důležité, aby byl co nejrychleji zajištěn výkon pravomocí prezidenta při přijetí demise staré a jmenování nové vlády. V čistě lidské rovině přeji Miloši Zemanovi zlepšení zdravotního stavu a návrat z nemocnice k rodině.

Jste nepochybně člověk, kterého jen málo co překvapí. Co vás zaujalo při návštěvě Českolipska a Liberce?
Z nedávno ukončené předvolební kampaně a jejího mediálního obrazu může člověk nabýt dojmu, že jsme téměř nesmiřitelně rozdělení do znepřátelených táborů. Ve skutečnosti jsou ale lidé schopní pracovat spolu na skvělých věcech, ať už pod vedením vizionářského podnikatele ve sklárně, nebo odborně i lidský respektovaného ředitele liberecké nemocnice. Podobnou zkušenost si odnáším ze všech svých cest po republice.

Generál Pavel v Kravařích varoval: Demokracie se dá rozkládat i bez armády

S příchodem covidové pandemie jste se vrhl na zjišťování, jak si umíme či neumíme s tak závažnou hrozbou poradit. K čemu jste dospěl?
Hlavně k tomu, že špičkových odborníků na zvládání krizí tu máme dost. Problém nastává ve chvíli, kdy jejich rady odpovědní politici ignorují, nejsou schopni dostatečně delegovat pravomoci na výkonnou úroveň, efektivně využít kapacity občanského a soukromého sektoru nebo srozumitelně komunikovat s veřejností, samosprávou a opozicí. Po desítkách konzultací jsem s kolegy vytvořil návrh tzv. Systému protikrizové ochrany. Jde o deset oblastí, ve kterých musí dojít ke zlepšení, pokud chceme být na jakoukoliv příští rozsáhlou krizi lépe připraveni.

Lze podle vás vůbec předejít opakování chyb i krizí a jak?
Krizím nezabráníme, opakování chyb ale předejít můžeme, pokud budeme mít dostatek vůle se z nich poučit a pružně adaptovat systém a zvyšovat odolnost společnosti i státu. Nikdy nebudeme připraveni na krizi na 100 %, vždy nás něco překvapí, ale improvizace by nikdy neměla převažovat nad dobře připraveným systémem a standardními postupy. Ty musí být průběžně konfrontovány s hodnocením bezpečnostních rizik a pravidelně procvičovány. Důležité je, aby byl celý systém až po jeho hlavu na úřadu vlády postaven na odbornících na krizové řízení.

Poměrně často si u nás řada lidí střední a starší generace posteskne na adresu mladých mužů „tomu chybí vojna“ apod. V podobě, jaká tu základní vojenská služba kdysi byla, je asi bezpředmětné se vracet, ale nebyla by správná a řešitelná nějaká alternativa? Třeba několikaměsíční branná příprava mladých lidí?
Vojna, přesněji povinná vojenská služba, nemohla ani v minulosti kompenzovat nedostatky ve výchově v rodinách nebo ve školách. Plně profesionální armáda, kterou máme od roku 2005, má mnoho nesporných výhod, ale také nevýhody. K těm patří především absence dostatečného počtu občanů připravených k obraně státu a také vědomí individuální odpovědnosti občana. U nás to řešíme dvěma kategoriemi záloh – aktivní a dobrovolnou. Určitě by pomohla také státem koordinovaná a podporovaná příprava a školení dobrovolníků v dovednostech využitelných při řešení krizových situací a zajištění bezpečnosti země.

FOTO: Umí krásné věci a mají vizi, velebil generál Petr Pavel českolipské skláře

Proč vás už lidé nevidí v generálské uniformě? Tvrdí, že vám sluší…
Asi bych se měl trochu stydět, ale za ty tři roky, co jsem z armády, jsem v uniformě nikde nebyl. Považuji to za uzavřenou kapitolu a připadne mi to i trochu nepatřičné, protože uniforma patří k vojákům, kteří slouží. A ti, co už neslouží, by ji asi měli nosit jen při opravdu slavnostních příležitostech. Jako třeba za týden na státní svátek.

Co vás teď jako „civilistu“ baví, čemu se věnujete ve volném čase?
Je toho spousta! Já jsem se vždy snažil vyplňovat volný čas něčím, co mě motivovalo, proto jsem s nadšením zkoušel různé adrenalinové sporty. Z letadla a vrtulníku jsem jako výsadkář měl možnost skákat v práci, v civilu jsem si pak vyzkoušel paragliding nebo bungee jumping, věnoval jsem se potápění, jezdím rád na motorce, na lyžích. Z těch méně adrenalinových aktivit jsem vždy moc rád cestoval, poznával nové země, fotografova, nebo četl. Je to pro mě nejen odpočinek, ale také objevování nového. Kdybych chtěl realizovat všechny své zájmy, vyplnil bych jimi snad 20 hodin z každého dne.

Více času v debatě s lidmi v Kravařích na Českolipsku zabralo dění a historický vývoj krize kolem Afghánistánu i české účasti tam. Jaký je váš názor na to, čí bylo „selhání“ v Afghánistánu, zda u politiků nebo vojáků?
Asi bych jako bývalý voják měl mít tendenci říci, že to byla chyba politiků, ale to neudělám. Protože všechna rozhodnutí, která se dnes na úrovni NATO dělají, jsou politicko – vojenská. Vojáci dávají doporučení, hodnocení situace, rizik, politici na základě toho přijímají rozhodnutí. Nejvíc mě ale mrzí, a to byla věc politiků, že byla změněna kritéria pro opuštění Afghánistánu. Jsem přesvědčen, že počátek operací v Afghánistánu správný byl, protože se země jako stát po odchodu Sovětů zhroutila a stala se doménou každého, kdo měl větší zbraň. Na území Afghánistánu se tehdy etablovalo minimálně 20 organizací, kterou jsou mezinárodně uznané jako teroristické. A když došlo 11. září 2001 k útoku na budovy Světového obchodního centra v New Yorku, byl to takový šok pro celý civilizovaný svět, že se nejen členské země NATO, ale i některé muslimské státy okamžitě rozhodly vytvořit mezinárodní koalici, která eliminuje vliv těch nejhorších skupin, které byly hrozbou pro mezinárodní mír.

Včas mně vynadejte, kdybych začal blbnout, žádá občany nově zvolený poslanec

Lidé se vás také ptali, zda máte obavy více z Ruska, nebo z Talibanu…?
Odpověď není jednoduchá. Předně je nutné určit parametry bezpečnostních hrozeb, jako například závažnost a urgentnost, a také úhly pohledu na ně. Tak třeba Rusko s jadernými zbraněmi je pro nás méně urgentní hrozbou než mezinárodní terorismus a nestabilita na Blízkém východě, která se k nám může promítnout velice rychle. Rusko je ve vztahu k nám přesto závažnější hrozbou, protože nás otevřeně označilo za nepřítele a stále nás považuje za sféru svého vlivu. A nijak se tím netají. Jejich aktivity nejsou takové, že by na hranici hrozili tankovou divizí. Používají přednostně jiné “zbraně“, jako je energetika, informace v podobě dezinformačních kampaní nebo kybernetické útoky. Nazýváme to hybridní válkou. Rusko se ty, co považují za protivníky, snaží oslabit vnitřně. Zjistili, že demokracie se dá oslabovat i jinými nástroji, než je armáda. Výrazně tomu pomohl internet a sociální sítě. Dezinformace pro každý národ šijí na míru. To je věc, ve které Rusko dosáhlo velkého mistrovství.

Podporujete co nejužší spolupráci se státem Izrael?
Vždy jsem ji podporoval. Izrael mě v řadě věcí inspiroval. Vše, co dělají, je vedeno pragmatismem s cílem přežití. Žijí totiž v permanentním konfliktu. Proto se na hrozby dívají úplně jinou perspektivou než my, protože pro nás je naprostá většina těchto hrozeb imaginárních. Nás se většinou přímo nedotýkají, kdežto Izraelci v nich žijí den za dnem. Na krize a hrozby tak musí reagovat, pokud chtějí jako stát přežít. Spolupráce s Izraelem má smysl i v tom, že je zemí, která je v řadě oborů na světové špičce.

Jak se díváte na současnou Čínu a na její snahu o světovládu?
Čína vytváří v řadě míst světa napětí a obecně nastoluje poněkud agresivní styl jednání. Už to, jak se chová dnes, začíná být v některých regionech těžko udržitelné. My to v ČR vnímáme zatím poměrně málo, i když i tady se Čína chová dost neomaleně. Pokud se podíváme na Afriku, asijské země i jižní Ameriku, tak to Čína válcuje naprosto drtivě. Je za tím obrovský přebytek volných financí a tak Čína investuje v celém světě a nabývá pocit, že si může koupit vše a postupně přepisovat pravidla ve svůj prospěch. Přesně podle principu, který ruský prezident Putin kolikrát označil rčením: „Mocní a silní dělají to, co mohou, slabí to, co musí.“