„Oslavu u nás vždycky organizovalo ROH. Jednou jsme dostaly punčochové kalhoty a musely jsme si je mezi sebou vyměnit podle čísel, protože to popletli," zavzpomínala Jaroslava Peldová z Domova důchodců v Jabloneckých Pasekách.

Velmi dobře si vybavovala, jak se v té době říkalo, že svátek žen vždycky pořádně oslavili spíše muži. Ale v některých podnicích na své kolegyně nezapomínali.

Potkala prezidenta

Jaroslava Peldová byla dvacet let zaměstnaná v jabloneckém Domě kultury, který se později přeměnil na Dům osvěty a potom na Kulturní a společenské středisko. "Jeden rok pořádalo ROH zájezd do Karlína na My fair Lady. Zaplatilo také autobus a ženám vstupenky. Mohli jet i manželé, kteří si ale lístek museli zaplatit," vrátila se ve vzpomínkách do časů oslav mezinárodního ženského svátku sympatická babička. Sama se ale zájezdu nezúčastnila. Měla přání vidět Rigoletta v Národním divadle. A tak se na něj s kamarádkou do Prahy vypravily sami. Ovšem, odbory jim vstupenky jako dárek k MDŽ zaplatily.

Vzápětí se jí vybavilo, jak dostala v práci primule. Doma ale zjistili, že syn má alergii a kytička musela pryč. „Od syna a manžela jsem vždycky kytičku dostávala. Nejraději mám ještě dnes frésie nebo voňavý bez," vyprávěla příjemná seniorka.

Během svého zaměstnání v kulturním středisku pamatuje dobu mezinárodních světových výstav bižuterie. Vzpomínala také na osobnosti, které navštívily mezinárodní výstavy skla a bižuterie. Dobře si pamatuje třeba na návštěvu prezidenta Ludvík Svobody a jiných státníků.

Potěší ji růžička

Růžena Spejchalová se ve svých vzpomínkách vrátila až ke své mamince. V té době ženy slavily svátek tím, že pracovaly na polích. „Já už si pamatuji, že jsme v práci dostaly kávu a zákusek. To jsem pracovala na Jistebsku v Železnobrodském sklu. Ta firma už teď neexistuje," vyprávěla obyvatelka domova důchodců.

„Svátek žen by se slavit měl. Je to poděkování ženám. Já jsem vždycky dostala kytičku jak do manžela, tak od dětí. A největší radost jsem měla a ještě mám z červených růží," vybavila si oslavy Růžena Spejchalová.

Pracovala ve sklářském průmyslu. Rodiče měli hospodářství a tak měla blízko i k jiné práci než která na Železnobrodsku tehdy kralovala, Ve vzpomínkách se dostala až ke svému zaměstnání v hospodě na Čížkovicích. Ještě dnes si pamatuje, že se tam měla dobře.

Vyprávění obou žen bylo provoněné vzpomínkami. Obě se shodly na tom, že by tento svátek neměl být zapomenutý ani odsuzovaný. Ženy si přece poděkování zaslouží.