Motiv dómu svatého Václava v Olomouci zdobí půlkilové platinové medaile, které vyrazila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. Návrhy medailí v ceně skoro osmi set tisíc korun zpracoval akademický sochař Vladimír Oppl, autor například české dvacetikoruny a padesátihaléře. Medaili o průměru pětaosmdesát milimetrů a tloušťce sedmi milimetrů vyrazil hydraulický lis silou šest set padesát tun.
Jak jste se k takové zakázce dostal?
Oslovila mě Česká mincovna. Dělal jsem pro ně už řadu medailí, předtím chrám svatého Víta na pražských Hradčanech, chrám svaté Barbory v Kutné Hoře a katedrálu na Velehradě.
Bylo pro vás důležité, že šlo o Olomouc?
Svým způsobem je jedno, o jakou předlohu jde. Akorát se změní architektura. Je to ovšem výzva. Musím vždy vymyslet kompozici, nějaký zajímavý detail. U svatého Víta je to například klečící kardinál Schwarzenberg. Na „olomoucké" medaili je svatý Václav z průčelí, za ním je kružba z chrámu. Jako předlohu jsem měl spousty fotografií.
Jak vás práce bavila?
Je to hezké téma. Ostatně témata nelze dělit na dobrá a špatná. Takto lze hodnotit jen zpracování.
Můžete přiblížit pracovní postup?
Když to popíšu zkráceně, nejdřív dělám kresebné návrhy, které musí zadavatel schválit, protože samozřejmě má o podobě určitou představu. Takže si vybere a já pak udělám modely do sádry. Na 3D skeneru nebo na redukčním stroji se to pak převede do raznice.
Musíte zohledňovat velikost budoucí mince nebo medaile?
Je to stejné. Pro mne není rozhodující, jestli dělám malé medailičky nebo osmicentimetrové kilovky ze zlata či platiny. Modely jsou ze sádry, mají v průměru devatenáct a půl centimetru, oni si to pak zmenší.
Liší se vlastnosti materiálu?
Liší, to víte, že ano. Do zlata se razí lépe, platina je tvrdá. Takže u platiny třeba nejde udělat u okraje mince dekor, protože by se to nevyrazilo.
Na čem pracujete teď?
Dělám toho hodně. S Oldřichem Kulhánkem například spolupracujeme na prvním guvernérovi Národní banky československé Vilému Pospíšilovi.
