Před pěti lety zasáhla Liberec sebevražda teprve třináctileté Julie M. Důvodem byla šikana, které dívka dlouhodobě čelila od svých spolužáků na základní škole. Ta je přitom považována za „elitní“.

Právě tato tragédie odstartovala dvouletý projekt s názvem Princezna Julie, se kterým včera seznámil náměstek libereckého primátora Ivan Langr novináře. Představovat by měl celou sadu opatření, kterými by město jako zřizovatel chtělo ve spolupráci se školami a městskou policií zabránit dalším podobným tragédiím. „Chceme, aby se šikana na školách řešila už v počátku a s významnějším dopadem na pachatele, protože to zkrátka tolerovat nelze,“ uvedl Langr.

„Děti často netuší, že může jít o trestní skutek,“ doplnila ho Daniela Bušková, mluvčí městské policie v Liberci, která bude na projektu spolupracovat.

Projekt spočívá ve dvou základních rovinách. První má znovu otevřít téma nejen pro samotné děti, ale i učitele, rodiče a odborníky. Opírat se bude o osm bodů. Kromě prevence je to třeba praktický katalog rad nebo mapa škol. Druhou je snaha o efektivnější řešení. To právě v případě Julie selhalo. Šikana se často podceňuje nebo o ní učitelé nevědí.

„Dcera začala být nápadně často nemocná. Když jsem začala pátrat po problému, vedly stopy do školy, ale když jsem to chtěla řešit s třídní učitelkou, zabouchla mi dveře před nosem s tím, že ve třídě žádná šikana není a že by o tom musela vědět. Když jsem to chtěla řešit s ředitelem školy, zastal se učitelky s tím, že její postup byl správný. Dceru jsme nakonec dali do jiné školy a problém se vyřešil,“ vylíčila Jana M. z Jablonce.

NA ŠKOLÁCH PŘIBÝVÁ ŠIKANY

Počet případů šikany přitom stále vzrůstá. Podle poslední výroční zprávy České školní inspekce ji potvrdilo už 38 procent českých škol. „Obávám se, že to číslo není konečné. Podle mě je těch škol víc, ale bojí se to přiznat,“ prohlásil náměstek Langr.

Podle preventisty městské policie Lukáše Poruby školy někdy nad šikanou přivírají oči, protože se bojí, že by si tím pokazily jméno a získaly „stigma“ místa, kde se šikana objevuje. Často ani samy nevědí, jak se k ní postavit.

„Vnímala jsem to tak, že pan učitel má snahu, ale moc neví, jak na to. Když jsem navrhla, že by dcera mohla změnit třídu, což byl její nápad, řekl, že to nedoporučuje. Z mého pohledu měla škola špatně nastavený celý systém. Chyběla základní erudice, učitelé nerozpoznali šikanu ani v pokročilém stadiu a dceřiny problémy podcenili,“ popsala Juliina matka po dceřině zbytečné smrti.

Učitelům by tak měl pomoci třeba zmíněný katalog praktických rad, jak šikanu rozpoznat a jak ji zarazit. Dětem zase besedy s městskou policií, které nepovedou formou přednášky před plnou tělocvičnou, ale zprostředkovaně přes dětské parlamenty, takže informace by mezi své spolužáky měli šířit sami školáci. „Musíme hledat cestu, jak se s informacemi dětem přiblížit,“ vysvětlil Lukáš Poruba. Takzvané schránky důvěry už dnes nejsou příliš efektivní.

DRSNÁ POHÁDKA S DOBRÝM KONCEM

Celý projekt odstartuje koncem školního roku autorské představení pro školy, které s dětským souborem chystá herečka DFXŠ a režisérka Jana Hejret Vojtková. Ta už před dvěma lety na základě Julinčina deníku uvedla představení s názvem Má to smysl. Teď půjde o pohádku.

„Je to možná velmi drsné, ale přesvědčila jsem se, že to děti přiměje k tomu, aby se otevřely a začaly mluvit i o svých problémech,“ zmínila herečka. Podle ní musí příběh šokovat, protože jen tak to okolí přiměje konat, nejen mlčky přihlížet. „I přesto ale celý příběh skončí dobře. Nadějí. Musí tam být východisko, jinak to končí v lese, s oprátkou na krku,“ dodala.

Stále větší počet dětí, které se setkávají se šikanou, potvrdila i Dětská linka bezpečí, na kterou se jen loni obrátilo o 25 procent víc dětí než v předchozím roce. Nevolají ale jen postižené děti, ale i svědci šikany.

„Jen loni nám zhruba 100 dětí volalo kvůli kamarádovi,“ potvrdila mluvčí linky Regina Jandová. Agresora ani oběť nelze jednoznačně zaškatulkovat. „Může to být dítě jak bohaté, tak chudé, hezké i s hendikepem, s dobrým i špatným prospěchem,“ uvedla Jandová.

Agresorem může být podle ní i dítě, které je doma fyzicky trestáno a tento vzorec chování pak samo používá v životě. Alarmující je, že šikana se netýká pouze školáků na druhém, ale často už na prvním stupni základních škol.