Martin Palouš je někdejší mladý stavař, který už v raném věku ochutnal pivo a už u něj zůstal. Ale ne za stolem v pivnici, ale v jabloneckém minipivovaru Volt na břehu přehrady Mšeno. Kde se pivo vaří, tam se dobře daří, tvrdí staré přísloví. Díky minipivovaru Volt se vaření piva po letech do Jablonce konečně vrátilo.

Pocházíte z Frýdlantu. Jak jste se dostal až do Jablonce?

Narodil jsem se ve Frýdlantu, ale vyrostl jsem v Hrádku nad Nisou. Pak jsme se přestěhovali do Liberce, pak jsem dostal možnost se ve frýdlantském pivovaru vyučit sládkem. Učil nás tam Jirka Strnad, což je sládek s pětačtyřicetiletými zkušenostmi. Prošel pivovary Svijany, Konrád, Černá Hora a další. Od píky jsem se naučil to, co se dá dnes o pivu naučit.

Ale vystudoval jste stavební průmyslovku. Proč jste se nakonec vydal k pivu?

Studoval jsem opravdu Střední průmyslovou školu stavební v Liberci. Potom jsem i chvíli ve stavebnictví dělal, ale pak přišla v roce 2008 krize a stavební firmy byly rázem skoro bez práce. Tak jsem hledal využití dál a začal jsem dělat v pohostinství. Bylo to zajímavé, ale zase tak mě to nebavilo. A tak když přišla možnost jít se vyučit sládkem, skočil jsem po ní a šel jsem to do Frýdlantu zkusit. A vůbec toho dnes nelituji.

Kdy jste objevil chuť piva?

Já měl pivo rád odjakživa. Od táty jsem ochutnával Plzeň, rád jsem měl hořké pivo. A naopak bratr moc hořké nemusel. A pak se také vyučil sládkem a dneska má titul Sládek roku, takže něco v nás asi je. Prostě pivo mě učarovalo, proto jsem byl rád, když jsem dostal tu možnost dostat se k němu blíž, dokonce, že se z toho stane živobytí. Což bych před pár lety ani nepředpokládal.

Hlavní „základnu“ máte v jabloneckém minipivovaru Volt. Vaříte zajímavá piva pod názvy jako Vypínač, Startér, Baterka, Pojistka. Kdo tohle vymýšlí?

Máme na to člověka z libereckého grafického studia Stroy Jiřího Hořavku. Má rád pivo a celý koncept je mu hodně blízký. Jinak dělá pro velké a korporátní firmy, Volta si nechává jako srdcovku, což je super.

Vy jste ale „podepsán“ i pod pivy z jiných pivovarů, když uvaříte pivo ve spolupráci s jiným sládkem. Je to takhle běžné?

Dneska to je běžné. Zvlášť minipivovary takhle spolupracují, hledají nové chuti a zároveň se tím zviditelňují. Jde o spolupráci dvou sládků, dvou hlav, které se musí na postupu i ingrediencích shodnout. A pak z toho vylézají opravdu zajímavá piva. Je to zábavné, zajímavé tím, že to pivo je uvařené třeba jen jednou, jde o speciální limitovanou edici. Člověk si může více pohrát s chutěmi, stvořit něco lehce šíleného. Nedávno jsem vařil pivo pro černokostelecký pivovar dokonce s bratrem. Teď by mohla vzniknout kooperace s jedním z větších pivovarů, opravdu známým. Raději to ale ještě nebudu prozrazovat.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Jablonecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.