Sklářská výtvarnice Jaroslava Brychtová zůstává věrná Železnému Brodu, kde se před 90 lety narodila. Žije v domě, který postavil její otec. Sklu už se deset let nevěnuje. Naposledy, už po smrti svého manžela a spolupracovníka Stanislava Libenského, dělala okna pro hradní kapli brněnského Špilberku a dvě plastiky.

„Bez Stanislava to nejde, byla jsem zvyklá dělat ve dvou," řekla Brychtová. Přiznala, že jí práce se sklem chybí. „Nemám už ale sílu něco začít a dokončit," dodala výtvarnice, která se sklem doslova vyrostla.

Inspirace od otce

Její otec pražský sochař Jaroslav Brychta patřil k zakladatelům železnobrodské sklářské průmyslovky a s oblibou vyráběl nejrůznější skleněné figurky. „Nerad vyhazoval sklo," vysvětlila výtvarnice. Právě on přišel s myšlenkou tavit zbytky skla v malých sádrových formách. Jeho dcera pak tuto techniku ve spolupráci s dalšími odborníky dovedla až ke kusům o hmotnosti i 250 kilogramů.

Sama Brychtová na sklářské průmyslovce nestudovala. Odešla na gymnázium do nedalekého Turnova. „Věděla jsem, že by otec chtěl, abych dělala sklo a musela bych asi dělat figurky, já bych to ale nedělala tak humorně jako on, byly by takové obyčejné," řekla. Pak studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a později na pražské Akademii výtvarných umění. Sklu neunikla už za studií si začala pohrávat s tavenými skleněnými reliéfy. Když se vrátila do Železného brodu, založila v tamní sklárně oddělení taveného skla. „Sklo je krásný materiál, má nový prostor, nové barvy, ale celý život jsme mluvili o praskání skla," poznamenala výtvarnice.

S manželem

Od roku 1957 začala spolupracovat se Stanislavem Libenským, který byl v té době ředitelem železnobrodské sklářské školy. Už o rok později se dočkali prvního ocenění na Expo 58. Společně pak léta tvořili autorské plastiky i díla pro architekturu.

Většina jejich prací je v zahraničí, lidé ale znají jejich Spad meteoritů v budově horského hotelu a vysílače Ještěd, vytvořili také vitráž Pták s třešní pro kavárnu secesního libereckého hotelu Zlatý Lev. Vitráže dvojice Libenský-Brychtová zdobí například i budovu Jablonexu nebo Dům Kultury v Porubě.

Sklo ze Železného Brodu je ale i daleko za hranicemi třeba v hale budovy Mezinárodní železniční unie v Paříži, na českých zastupitelstvích v Ženevě, Stockholmu nebo Berlíně. Dílem železnobrodských výtvarníků jsou ale také barevná okna ve Svatováclavské kapli v Chrámu svatého Víta v Praze. Kvůli oknům vysokým sedm metrů dokonce v Brodu přistavovali k domu vyšší ateliér. „Libenský všechno maloval v reálné velikosti," vysvětlila Brychtová.

Okna vytvořená v 60. letech jsou v historickém interiéru velmi neobvyklá. „Byla to odvaha, Stanislav byl velice odvážný a uměl si to prosadit, bez něj už to není ono," dodala Brychtová.